Plánovací Diář
Úterý v 17:18 | Linda Teatime
|
Kreativní počiny
Dne 19/2/2012
Projekt. Č.2 DESKTOP:
Kostra příběhu: [první verze]: Diana jede na prázdniny (možná i na delší dobu, mohla by ji umřít máma s tátou nebo tak něco) k tetě, která bydlí spolu s dcerou (insert cool name) sama ve velkém starém domě. Dianina sestřenka je samozřejmě divná, a tak se Diana rozhodne zabavit se nějak sama. Jednou špehuje sestřenku, až k velké díře ve starém dubu, kde je průchod do jiné země. Zemi vládne obrovská Harpyje, a utlačuje jiná mýtická zvířata (mluvící, aby to nebyla nuda) rasa Harpyjí je tedy nadřazená. Budou navštěvovat dejme tomu Leporemy (mimochodem, leporem- zajíc) až na to, že tahle rasa bude mít (ach, zacházím až moc do detailů!!) tetička odjede (třeba ke známé, to je fuk) a Diana s Flórou (nyní jsou kamarádky) se rozhodnou zůstat na tu dobu ve světe "uvnitř dubu" jenže nevědí, že harpyje se snaží zablokovat veškeré vchody z jiných světů, kvůli tomu aby nemohli obyvatelé pozvat armádu odjinud, a tak Diana s Flórou uvíznou v podivném světě. Zvířata jsou proti harpyjím příliš slabá, a jediný, kdo by jim mohl pomoci je bájná sfinga, žijící… (Někde úplně v háji, prostě aby to bylo dobrodružnější) potíž je v tom, že už několik desítek let spala, a neví nic o situaci. Zvířata která vniknou až k ni sežehne pohledem. Ale obyvatelé země mají malou naději, že by mohli vyslat Dianu s Flórou za ní. Vyhledají sfingu, cestou samozřejmě mraky dobrodružství apod.… a ta jim vysvětlí, že harpyje zabije pouze přímé sluneční světlo, ovšem potíž je v tom že v záhadné zemi mají jen měsíc. Proto harpyje vylákají až k posledním dvířkům která zbyla, a tím je zavraždí, osvobodí obyvatele, a sfinga bude vládnout tomuto světu, vrátí se samozřejmě akorát včas a teta jim vynadá, že zanedbali povinnosti nebo co. No a pak Diana odjíždí, klasické loučení a objímání.
"Drobné detaily":
1)Flóru nahradíme zřejmě Janem
2)Musím vymyslet ty obyvatele
3)Musím vymyslet název pro zemi
4)Musím vymyslet jak tam nalákat ty podělaný harpyje
Tím pádem, projekt na dnešek:
- Charakteristika postav
- Skeče (možná)
- Více toho o té zemi
- Možná i začátek už bych mohla zkusit
Dne 20/2/2012
CHARAKTERISTIKA POSTAV:
DIANA [hlavní postava]: Zvídavá, občas nesnesitelná, vůdčí tip, "horká hlava", spíše klukovský tip, podrývající autority, pomstychtivá, drzá apod.
Koníčky/zájmy? Ne :P No dobře. Čtení, ježdění na kole a na in-linech (sporty obecně) Poslouchání hudby.
Pozn.: Diana bydlela v paneláku, ale hrozně toužila po zvířeti, proto bude ráda, že se bude moct starat o Honzova napůl mýtického psa…
HONZA [vedlejší, ale poměrně důležitá postava]: Tichý a vzorný, prakticky opak Diany. Přemýšlivý, a klidný, vážný, ale i odvážný! Chytrý, což se občas hodí. Dobře vychází z druhými, ale člověk se mu musí dostat pod slupku… tichý a umírněný. (Shit, nemělo by to být obráceně? Ale who cares…)
Koníčky/zájmy? Kreslení (velký zájem)Fotografování.Čtení. Pozorování lidí. Hudební kroužek a jeho pes.
~Momentálně jdu pracovat na sketchích…
A pokračování téhož dne...
MÝTICKÉ BYTOSTI AKACIE
(A JINÉ POTVORY VYSKYTUJÍCÍ SE V PŘÍBĚHU)
LEPOREMOVÉ:Magická zvířata mírného charakteru žijící ve skupinách (tlupách) vedený nejstarším samcem. V podstatě jsou to béžoví zajíci, jen mají drobná a zakrnělá křídla na zádech (nepoužitelná) a někteří starší samci mají cosi jako vousy.
SFINGA:Odkaz na Egyptskou Sfingu, stoletá nestvůra s lidským obličejem a lvím tělem, velmi moudrá ale odtažitá. V podstatě má srdce z kamene, to je jediný pozůstatek po slavné soše, jinak mohou létat a jsou z masa a kostí. Milují hádanky a spí i několik staletí.
HARPYJE: Ptáci s lidskou hlavou, mohutnými pařáty, zpravidla rozcuchané černé vlasy a černé oči. Jsou vysoce inteligentní, pouze ženského pohlaví, kromě krále. Jsou to noční tvorové.
KERBEROSOVÉ: Pekelní psi, dnes už jednohlaví, říká se jim "Psohlavci" a každý hlídá jeden vchod do Akacie. V základní podobě mají černou srst a červené oči, dlouhý jazyk a ostré zuby. Ovšem mohou se přizpůsobit okolí, aby nebyli nápadní (V případě Zahrady vypadá jako německý ovčák)
DRAKOLETKY: Maličcí dráčci s rohy, plamínkem a výstupky na čele, v podstatě tělo vážky, hlava draka, až na to, že mají dračí ocas a nožky. Žijí u bažin. V podstatě neškodní, velmi agresivní.
MOŘSKÉ PANNY: Milá stvoření, napůl ženy s rybím ocasem, vlastní podmořská vyspělá civilizace, půvabné křehké ale rozhodně ne slabé! Jejich zpěv je pro ně největší zbraní, mají monarchii rozumí si s podmořskými zvířaty.
SALAMANDR: 0,5-1 m dlouhý ohnivý ještěr, zbarven vždycky teplými barvami, chrlí oheň, výrazný růžek na nose a dva na hlavě, ocas… Salamandři uctívají boha ohně, jsou často najímáni jako žoldnéři, oheň jim neublíží, voda ale může. Žijí jednotlivě, jsou to samotáři. Po smrti shoří a z jejich popela vzejde nový salamandr.
DÁLE TAKÉ: Létající ryby, Houbový národ, Vzdušní medvědi, Padlí andělé, Démoni, Motýli, Theopardi, vlkodlaci, grifinové, minotauři,krysy…
ROSTLINY, STROMY A TAK PODOBNĚ…
MASOŽRAVKA: Živí se většinou hmyzem, ale výjimečně může sníst i někoho z houbového národa nebo dokonce drakoletku či krysu! Velice nebezpečná, až několik m dlouhá z výrazným červeným květem.
STOMOPORT: Neboli vchod ze stromu do akácie. Jako kerberosové se Stromoprty maskují dle toho, kde se nacházejí, z vnější vypadají asi zhruba jako naše tisy.
ŽAHAVKY: Výskyt téměř všude, květ z obnažených plaménkových buněk, takže vypadá jakoby hořel. Velmi žahavé, pro některé živočichy smrtelné. Nicméně při správném použití má léčivé účinky.
ZBROJOVNÍK: Strom z velmi tvrdým dřevem, téměř tvrdším než železo, ideální na výrobu brnění, nehořlavé. Bohužel strom je velmi velmi vzácný. Barvu má tmavohnědou až šedou.
HOUBY: Chcete si pochutnat na houbách? To máte asi smůlu, protože je většinou obývá mikroskopický houbový národ. Má v nich prakticky celou kolonii, i s náměstím apod. …
TAK MÁM UŽ ZAČÍT PSÁT? ODPOVĚĎ: ROZHODNOPÁDĚ!
Myš-maš
13. února 2012 v 21:09 | Linda Teatime
|
Čmuchá
Hrubka v nadpisu záměrná ;)
Zamyslela jsem se, o čem asi může být ten článek. Dlouho jsem o tom přemýšlela, a přitom byla odpověď strašně jednoduchá. O tom co mě zrovna žere, o tom o čem zrovna přemýšlím. A možná se mi povede mé zmatené myšlenky nějak ucelit.
Dost jsem přemýšlela o tom, čemu bych se vlastně měla věnovat ve svém volném čase. Všude vídám příběhy o lidech co znali svůj sen, šli za ním, a splnil se jim. Krásné, ne? O tom jaký je můj sen jsem přemýšlela asi deset sekund. Problém je donutit se k tomu. Není to vždycky jednoduché. Být spisovatelkou. Romantické, ne? Krásné klišé. Jak naivní. Ale kupodivu, stejně tak jako je nejjednodušší řešení je nejefektivnější, stejně tak je naivní úváha ta správná. Mohli by ste se mnou nesouhlasit, ale to bychom se tu mohli hádat večně. Vždycky mám v záloze spoustu odpovědí. Takže jsem prostě jen chtěla říct o mém projektu kdy tu alespoň jedenkrát do týdne bude jakýsi literární útvar, a to s vyjímků "ordinary" článků.
Někdy celý svůj život vidím jako dost pitomou knížku kterou čtu, nebo film na který se divám. Jako by se to ani nedělo mě. Zvláště v těch bizardních situacích kdy člověk neví kde je nahoře a kde dole, v těch situacích jako vystřižených z nějakého pitoméhp Hollywoodského trháku, který napsal párek ožralých scénáristů, aby zparodovali své neoblíbené frašky. Haha. Tohle jsem ukradla z Metra, myslím. Psal to nějaký filmový kritik, a děsně se mi to zalíbilo. Bylo to tak hnusné... Tenhle odstavec začal jako úvaha, a tak taky skončí. "Mám já tohle zapotřebí?"
Někdy mám pocit, že čím více článků pišu, tím víc zijšťuji, že se vlastně vůbec neznám. Což je divné, protože já jsem já. Ale tomuhle tématu se snad budu věnovat někdy jindy. Tak tedy. Poslední dobou si připadám, že jsem vážně nemožně hodná. Vždycky mě hrozně přitahovali záporáci, tak proč? Ne že bych neuměla odporovat, to říct nechci. Umím říct "NE" i když na "N" se někdy zadrhnu. Ne to byl vtip. Ale když někdo potřebuje pomoct, většinou mu vyhovím, a když mě někdo štve, vždycky to beru z jeho pohledu. Možná je to podle vás dobrá vlastnost. Vyvedu vás z omylu. NENÍ. Je to jedna z nejhorších průprav do života. Nedokážu se na nikoho zlobit dlouho. S hrůzou zijšťuji, co si někteří mí spolužáci, byť vypadali jako diplomati, ve skutečnosti myslí. Chápu je. Ale já nejsem diplomat jen z venku. Mám to asi v krvi. Jsem asi sama. Předtím jsem s tím problém neměla, a úplně klidně jsem někoho mohla nenávidět. Teď je to jinak. Já chci svou nenávist zpátky... No skvělý. Poznámka: Musím se na kohokoli, klidně i bezdůvodně hrozně naštvat. To bychom měli. Teď k té příjemnější části. Vy už asi tušíte, že teď je na řadě úžasné a jedinečné...

ςMUZIKAς Beru máminy interprety podle abecedy, takže právě poslozchám 2 brothers on the 4th floor. Starý, já vím. A co?

Z toho výrazu nemůžu :D Poslechněte si to, pro mě za mě. Nemusím se stydět za to co poslouchám. Vždyť- co bude "moderní" příště? Vřískající kočka přivřená do dveří? Nikdy nevíte.
φ KNIHY φ Někde jsem to viděla a celkem se mi ten způsob zalíbil. Takže co jsem četla?

Zní trochu dětinsky, ale je to úžasná knížka. Četla jsem všechny díly a můžu to číst znovu a znovu. Je to čtivé a zábavné. Miluji ty šílené pasáže. Jedna z mála knížek určených pro holky co se dá číst.

Prostě a jednoduše skvělé. Nikdy jsem nebyla fanda steampunku nebo tak něco, ale tahle knížka mě donutila na něj změnit pohled. Že to nejsou jen složité popisy podivných vynálezů... Navíc správně sympaticky nesympatická hrdinka, skvělá zápletka a dobrodružství na každé stránce. Vřele doporučuji všem.

Humroné a zárověň fylozofické. Něco podobného byste od pana Pratchetta asi čekali. Přesto mě tahle knížka ale příjemě překvapila. Sympatičtí hrdinové, úžasná satira a zároveň jakýsi pohled na život. A samozřejmě Crowley! ^_^

Tohle sice není původné obálka, ale vydaní co jsem četla bylo dost staré, tak jsem ho nesehnala. Je to jakási metafora a politická satira. Je to kraťoulinká povídka, a čtení rychle odsýpá. V podstatě jde o to, že si zvířata založí vlastní farmu s jakousi idilou, a vymkne se jim to z rukou. Půjčila mi ji babička. Je to parodie na socialismus, ale babička má pravdu, že by se hodila na každý režim...

Knížka hororových příběhů které jsou součástí velkého příběhu. Musím přiznat, že někdy jsem se docela potila. Dostali jsme ji k jedné soutěži, ale o tom někdy jindy. Knížka je rozhodně originální, a jsem ráda, že jsme ji dostali. Celý text zdobí velmi povedené ilustrace. Méně dobrou zprávou je, že si o ni musíme víst deník, což se mi faaakt nechce.
Zatím vše, vaše
LINDA TEATIME
*Because of his eye!
29. ledna 2012 v 10:58 | *Ona
|
Čmuchá

Píšu trošičku s křížkem po funuse, co? No, vždyť je to fuk. Hlavně že se snažím o kvalitní články... Ironie jak prase. Zkusila jsem prográmek co mi za pár minut udělá z videa animace, protože mi to přišlo, cool, a sem se to prostě hodí. A samozřejmě je to vysoce originální. Neodvažujte se o tom pochybovat. Pomalu se blíží moje první vysvědčení na střední škole, které dopadlo přes všechna varování poměrně dobře (dvě nebo jedna dvojka) Jedna ze zemáku, který je opravdu příšerný, a prostě se do hodnocení nedá počítat, a pak z matiky, kde mi pořád unikaly důležité jedničky o jeden bod. Když se mi to stalo takhle už třikrát, říkala jsem si, jestli celý život není jen nějaký trapný sitcom s opravdu ubohou zápletkou, a lidi, ono to tak docela vypadá. Podařilo se mi smazat si Minecraft a byla jsem zabanovaná na serveru, kde jsem hrála sotva pět minut, tak jsem si řekla, že je to asi znamení osudu a rozhodla jsem se, že minecraft přestanu hrát. To je dobrá zpráva jednak pro moje rodiče, ale hlavně pro Vás, protože budu teď psát častěji. Tedy doufám samozřejmě. Poslední dobou zišťuji, že jsem čím dál tím větší knihomol, proto jsem se rozhodla založit rubriku "*Čte". Zatím s tím moc daleko nejsem, ale napadlo mě něco velkolepého... Věnujte zvýšenou pozornost slovům "napadlo" a "velkolepého" Aneb kupte si tlusté úvozovky od Horsta Fuxe. No jistě. (Soukromý humor dělá z lidí blbce. Bůh mu žehnej!)
"Komu se to nelíbí má vážně smůlu protože jsem se s tím dělala skoro čtvrt hodiny!"- Zneuznaný umělec
Che che che. To bychom měli takové motto na začátek, a teď bych vám ráda ukázala, jak si "Lindino Kulturní Okénko" budu představovat. Mimochodem se to úplně vymyká pravidlům psaní velkých a malých písmen pozn. red.
KNIHY: Nejdříve bych vám ráda něco řekla o vážně zajímavé knížce co teď čtu (respektivě co jsem teď dočetla). Jmenuje se Smrtelné stroje, je to něco ve stylu steampunku a velmi mě zaujala. Tak například tím, že Londýn byl v této knize přestavěn na mobilní město a teď pronásleduje malá městečka a rozkládá je na součástky. A dalším plus je, že jsou tam cechy. ;) Je to vážně moc dobrodružná a zajímavá kniha, a Philip Reeve jich má ještě spoustu, tak se po nich v knihovně poohlédnu.
FILMY/PŘEDSTAVENÍ: V této rubrice jsem se rozhodla napsat o dvou věcech. První věcí je, že jsme s mámou byly na představení Stráže! Stráže! V divadle Radar. Moje máma ho viděla ještě předtím, než jsem začala číst Zeměplochu, a když mi o něm řekla, hrozně jsem si přála toto představení vidět. Radar není žádné velké divadlo, ale měli to velmi hezky zpracované a Pratchettův vtip se jim povedlo zachovat. Hodně se mi líbilo originální zpracování draka. (Kdo čte Zeměplochu, ví o čem mluvím...) Dvě scénky mě hodně překvapili roztomilým zpracováním. První: Hlídka stála na střeše budovy a na draka se koukala zezhora, takže byl maličký, a lidi dole byli jaké si posunovací loutky. "Ať žije král!" "ať žije drak!" :D Druhá: Vetinari byl ve vězení, a místo krys ho obsluhovali pavouci, které měli herci navlečené na rukou. A další plus: Vetinari byl vážně úžasný. A Karotka taky, hlavně měl pořád suspenzor nandaný na kalhotách. :D
Druhou věcí je film, konkrétně Die Welle (Kašlu na německý pravopis) Neboli česky vlna. Byl to vážně zajímav film o tom, že jeden učitel na německé škole chtěl vyzkoušet, jestli by ještě fungovala autokracie (samovláda/diktatura) Tak si na projektovém týdnu založil skupinu Die Welle. Začalo to tím, že si všichni oblékali bílé košile, ale postupně to gradovalo a gradovalo (LoL, není děsně kůl používat cizí škola? Vím, že je!) až si náš učitel uvědomil, jak daleko to došlo, a tak všechny zavolal do auly, a chvíli vykládal něco o vládě a o tom, jak ji chtějí svrhnout, a když jeden kluk řekl, že to došlo moc daleko, tak se ptal die welle co udělají se zrádcem. Najednou změnil tón hlasu, a vysvětlil jak daleko to došlo, a že to chtěl vyzkouzšet. Řekl také že Die Welle rozpouští. Všichni to pochopili, ale jeden kluk, pro kterého byla vlna vším, a který jinak neměl žádné kamarády ani komunitu vytáhl pistoli, postřelil jednoho člena skupiny a pak spáchal sebevraždu a učitele odvedla policie. Pokud stojíte o lepší převyprávění, najdete si ho na ČSFD, protože se nijak zvlášť nesnažím vám to osvětlit. Tak bych ukončila i toto kulturní okénko a s přáním hezkého dne se s vámi loučím i já. Jo, a komentáře by mě potěšily.


























Click Me!