Leden 2011

*Every dream come true

30. ledna 2011 v 13:21 | *Ona |  Kreslí
Eh.

Jeden obrázek trošičku jinou technikou.
Pokus o něco realistického… v rámci možností. Klasicky v GIMPu, asi
hodinu a půl. Využila jsem krytí štětce- předtím jsem ho krutě odsuzovala, ale ukázalo se, že je to dobrý pomocník při stínování. Nepoužívala jsem obrysovou čáru, bez ní se mi to líbí skoro víc. Co se mi líbí hodně je pusa a nos. I když nejsou moc vidět. Konečně jsou normální… naopak oči, které většinou bývaly na obličeji to nejlepší, se teď moc nepovedly. Nejde o stínování- ale mají hrozný tvar, jedno je níž než druhé a nejsou podobné… Docela se mi líbí vlasy. Zkusila jsem je různě překrývat, ztmavit, jinde zesvětlit… a vcelku jsem s nimi spokojená. Uši byly nesmírně složité (nemohla jsem je dělat podle sebe, já liščí uši bohužel nemám). Nakonec to ale nezkazily. Ale nic moc. Krk má špatný tvar, a špatné stínování. Společně s očima jsou to dvě hlavní chyby. Triko by ještě šlo, jen je špatně vystínované. Nepřipadá mi jako triko… vcelku jsem s obrázkem ale spokojená.
Jelikož jsem nepsala už více než týden, měla bych se trošku rozepsat… dobře.
Blíží se pololetní vysvědčení, a kromě hudebky už vím, že budu mít samé jedničky. Problém je, že budu dělat zkoušky na Gympl, a tak musím dělat cvičné SCIO testy. Tento týden mi taky sundávali sádru. Přede mnou byla nějaká holka, a hrozně ji to sundávání bolelo. Nakonec to tak hrozné nebylo, a hlavně, jsem ráda, že mám sádru pryč. Ale ještě měsíc nesmím cvičit.
A pak jsem si taky přečetla tu nejlepší knížku na světě… (kterou jsem zatím četla) a která odsouvá Emily Strange- ztracené dny až na druhé místo. Je to trojdílné fantasy Nemetonburk,
četla jsem všechny díly, a nedávno jsem dočetla třetí- alatýrovou horu. Je to knížka co vám doslova nedá spát, takže jsem se ráno probouzela polomrtvá…
Taky jsme v pátek byli se školou v kině na Gulliverových cestách. Musím říct, že jsem čekala něco lepšího. I když, pořád lepší než se učit.
Též jsem byla s kamarádkou na hřišti a točily jsme na videokameru na mobilu blbiny. Například jak moje kamarádka (zcela nezáměrně) spadla z dětské motorky, nebo jak se nemohla zastavit na "kole smrti". Toť vše.
*Ona

*Hon na lišku díl první

22. ledna 2011 v 10:31 | *Ona |  Kreslí

fox



Není nic horšího než mít OC bez příběhu. Tolik náčrtku Foxeretty a Dana... a Megg která ve finále vypadá úplně jinak... se dají spojit do jednoho komiksu. Původně měla být Foxie postava do příběhu, ale kreslit komiksy mě bavilo. Vždycky. Nikdy jsem netvrdila, že mi to nějak extra šlo. Ale bavilo mně to.
Jednou jsem neměla celé odpoledne co dělat. Popadla jsem... a- to by mohlo být zajímavé. Vzala jsem si obyčejnou tužku, pastelky, pravítko a černou gelovku. Mimochodem hrozně tlustou. Možná to vypadá hrozně... ale bavilo mě to. A tak si nemyslím, že to bylo ztracené odpoledne. Příběh zatím není naprosto o ničem, druhá kapitola bude mnohem dynamičtější. A budu se muset naučit kreslit lišky. Malé sebekritické shrnutí::la:

1. Okýnko: Fox vychází ze školy. Blbne. Má radost. Sluneční brýle a postavičky v pozadí ignorujte.

2. Okýnko: Megg prosí Fox aby mohla jít k ní domů. Má trapný přeslazený výraz, to co říká je... blbost a ty kytičky...

3. Okýnko: Nebaví mě kreslit domy. Vykašlala jsem se na všechno, a místo domů tu máte obdélníčky. Nevšímejte si ani dvou obrysů, anatomicky hrozných a přerostlých. /Fox jde k Megg domů/

4. Okýnko: Jediné, na co můžu být pyšná. Manga očko jsem kreslila podle vzoru. Fox začíná být špatně

5. Okýnko: Pozadí. Fuj tajxl. Fox má žirafí krk. Říká,že její špatně. Opět naprosto hrozný text.

6. Okýnko: Kde se tam vzal ten plot? Je to pokračování ulice za lampou. Nechtěla jsem kreslit domy. Megg vypadá jako za a) blbec a za b) mrtvola. Bublina- opět úplná blbost.

7. Okýnko: Ještě žirafější krk. Hnusný strom v pozadí. "Snad" jediná ušla bublina.

8. Okýnko: 3x blé. Hnusný pozadí, hrozný žlutý box, hrozná póza, a na těch blbej hvězdách, co tam ani nejsou vidět jsem si zničila fixu. "A tak začal Foxerettin příběh"

Já vím. Neřešte. Snad si jenom shrneme...
Pastelkami. Tři hodiny. Nejlepší je podle mně čtvrté okýnko. Ach. Půjdu kreslit druhý díl. A ten bude určitě lepší, slibuji!

EDIT: Smajlík kterého jsem si nemohla odpustit. La. Zkopírováno z DA.
Sunset in Southern California and the morning seems so far so far away Sunset in Southern California In the distance there's the light of San Diego

*RAWR!

17. ledna 2011 v 16:03 | *Ona |  Čmuchá
of

Začátek článků je vždy dost složité vymyslet, zvláště když jsou do rubriky čmuchá, kde jich je podezřele málo. Začneme třeba školou. Písemky dopadly dobře. Jsem v páté třídě, a mám samé jedničky. I přesto je atmosféra u čtení výsledků naprosto hrozná. "Teď budu" ne. "Teď budu" ne. Z jedniček se přešlo ke dvojkám, a já stále neměla známku. Nakonec jsme zjistili, že u mé písemky stále nebyly sečteny body... co mě, ale ještě čeká jsou písemky z jazyka anglického. Budu se muset na s paměť učit třetí tvar sloves... ten mě zabíjí. Taky by se tu, s laskavým svolením jistého organického odpadu (které jsem ještě neobdržela) měl objevit komiks ještě tento týden. A teď jsem dostala nutkání napsat něco o kritice, o té kterou já přijímám, a naopak o té, co ignoruji. Co by měla obsahovat taková kritika?
Chyby aneb co se vám nelíbí (pokud tam nějaké jsou, a u mých obrázků nehrozí, aby nebyly) a je velmi důležité uvést důvod. Například "je to hnusný" není kritika, ale názor hodný blbce.
Klady aneb co se vám líbí (může se vám celý obrázek hnusit, ale pokud jen kritizujete, není to úplně kritika) Co se zlepšilo z minula (podle mého názoru důležité) a Co potřebuje zlepšit (ohromně důležité. Bez toho není kritika kritikou) 
Jako kritiku beru například: "Nelíbí se mi šmouhy kolem a divný obrys. Má ovšem povedený výraz. Z minula se zlepšilo stínování, ale příště si dávej větší pozor na anatomii"
Ostatní kritiky (pokud nejsou sprosté) by nebylo fér mazat, stačí je prostě ignorovat. Některé rady z kritik jsou opravdu důležité. Toť snad vše. Snad ještě- kritika je otevřená. Klidně to celé znemožněte, stejně jsem to kreslila hodně dávno, a už dávno se mi to nelíbí...
PS: Samozřejmě, že pouze záporná, ale přínosná kritika je taky kritikou, ale autora už tolik nenabádá k tomu se zlepšit, nemyslíte? 

*Sladké melouny

13. ledna 2011 v 16:04 | *Ona |  Čmuchá
kawai_melons

Melouny. Sladké melouny. Jak paradoxní v dobách tak hořkých... tak zlé to zase není. Spíše šílené, tak by se dal hezky shrnout poslední týden...
Hlavně dnešek. Nevím jak na to přišli. Musela jsem být rudá až za ušima. Ne, že by mě to netěšilo... no, přece jenom, můj pověstný "rap" za a) jistého zvířete by se mohl dotknout... b) před celou třídou a novou učitelkou na hudebku...
Teď zdánlivě trochu odbočím, ale ve skutečnosti vůbec. Máte tzn. OC? Mám asi jen tři, čtyři, ale hlavně Foxeretta Fox je mi nejblíže. Pak asi víte jaké je vidět někoho navlas podobného. Né, vážně. Je to divný. Mimochodem mám zprávu, která zřejmě (doufejme) všechny potěší. (Samozřejmě nemluvím o těch rádoby kriticích, ti ať radši ani dál nečtou...) Bylo mi líto nikde neuplatnit chudinku Foxie, a tak jsem včera, když jsem neměla co dělat, začala kreslit výše zmíněný komiks. Už chápu ty, kdo ho kreslí. Dá to hroznou práci, a to není nic moc... Vlastně jsem nad tím seděla dvě hodiny... a poslouchala u toho audio. Jen na jedno políčko jsem hrdá... nechte se překvapit. PS: Vadí mi, že přes manga oko se už blbě kreslí brýle. A nakonec snad k melounkům, ne? Líbí se mi? Ale víte co, proč jednou nebýt sebekritická... jednou. Ale ty melouny se mi fakt líbí! Až na obrys, ale se zlomenou rukou se nekrouží úplně nejlíp, chápejte. Co se mi líbí? Rádoby stínování, očka, pozadí...
A nelíbí? Pusinky, nápis... nechtěla jsem tu mít pořád Foxie. Tak tu máte melounky. Kawai! :3
EDIT: Kritika* je otevřená! 
*Kritikou je myšlena kritika.

*ONA

*Meow!

10. ledna 2011 v 15:31 | *Ona |  Žije
:meowlaplz: :3

Vzít všechno z dnešního dne a smrsknout to do jednoho článku?
Jo. Pokusím se.
Na začátku jedná menší... ehm. Já a Pet a vlastně i Pimkie12 jsme založily nové náboženství... :la: je bůh. Ehm, pokud neznáte emontikony na DA, asi nechápete vůbec nic. Ale neřešte. :la: je bůh!
Psali jsme písemky z češtiny. Nebyly těžké... a tak jsem si chvíli. mezitím co ostatní dopisovali, kreslila. Nejdřív jsem začala autoportrétem. Já poslední dobou kreslím jenom lidi...(ale nebojte, máte tu kočku, a brzy tu budou i melounky, pokud jste zvědaví, koukněte se SEM.) dělala jsem menší statistiku. Všichni v podstatě říkali něco ve smyslu: "Dobrý, ale že si to ty bych nepoznal/a" upřímně, ani já ne. Ale já jsem to věděla. Che. Možná to někdy nascenuju. Pak jsem se vrhla na studii rukou. Palec nahoru, peace, i něco ehm... co sem nebudu psát. Ještě jsem podrobně rozkreslila celou svojí propisku. Myslím, že se mi povedla. Škoda, že ji zatím nikdo kromě Silvry nemůže vidět...
A ještě několik hlášek. Nebo spíše scének. Já mám na komické situace docela štěstí. 
Adam a Dan a Saša (rekce na moji chudinku ruku): Cha Chá!
Já: Jen trapně imitujete Nelsona.
Oni: Jdou pryč, pořád se smějí, a tahají za sebou gumový míček na provázku. V tu proti nim vyběhne čísi pes.
Já: Cha- chá!
Oni: Zběsilý útěk, Adam se krčí na zemi.
My s kámoškou: Totální záchvat smíchu. Kdybych nevěřila v :la: řekla bych, že je "pánbůh" potrestal. A ještě něco. Jely jsme s kamarádkou tramvají, a zastavila se na hercovce, museli jsme (i s jejími otravnými sourozenci)  vystoupit. Její sestra si pořád stěžovala, a nedejbože když jsem chtěla jít po eskalátorech pěšky....:la:
Ta roztomilá kočička je AT se SkyeFreyou. Dávala jsem si záležet jen na stínování... né. Snažila jsem se. Fakt. Líbí se mi stínování. Trávy, a možná i kočky. Myslíte, že jsem téma "něco roztomilého" dobře vystihla?
Ale dost. V nejlepším se má končit. Na víc za hodinu musím být na dramaťáku.
*Ona

*Poslední sen kapitola I.

3. ledna 2011 v 15:00 | *Ona |  Píše
Jednou jsem se rozhodla přečíst si všechny svoje povídky. Od nejstarších až po soudobé. A bylo mi skoro líto, že teď žádnou nepíšu. A navíc jsem měla (a pořád ještě mám) ruku v sádře, a kreslit mi moc nešlo. A tak jsem se jeden večer rozhodla věnovat psaní povídky.
Upřímně, je divná. Hlavní hrdinkou je Lara, naprosto obyčejná dívka, které se v jediný den změní život. Neméně důležitou postavou je pak hrůzu budící albínka Nikké, s plamenným pohledem straníc se všem s výjimkou Lary. Souvisí nějak Nikké s jejími sny, mučivými a zdánlivě realistickými nočními můrami? Kde je její kamarádka? Vše se dozvíte v nové povídce poslední sen. Příjemné počtení!
BTW: Pokud se vám příběh zdá divný, možná až šílený, mohu vás ujistit, že je to záměr.


KAPITOLA PRVNÍ: DUHA ZA OKNEM

Lampa, která byla posledním zdrojem světla v místnosti zhasla. V pokoji se rozhostila tma. Černočerná neproniknutelná tma. Lara si schovala ruce pod peřinu. Zadržela dech. Za žádnou cenu nesmí usnout. Nebo ji to potká znova. A už by se taky nemusela probudit…
Náhle se ocitla ve velmi zvláštní místnosti. Nevěděla vůbec proč- a co hůř- nedokázala rozpoznat sen od reality. Dřepla si bezradně do kouta. (Tedy, alespoň doufala, že je to kout,a že místnost není větší než se zdá). Kolem ni se rozprostírala tma, jediné co viděla bylo okno, ze kterého vycházelo ostré fialové světlo. Vydat se k němu bude určitě hodně riskantní,ale přece tu nebude jen tak sedět. Jakmile se přiblížila, světlo změnilo barvu. Teď svítilo zeleně. Barva záře v okně se zanedlouho znovu změnila. Lara udiveně pozorovala, jak se před ní střídají všechny barvy duhy. Co je asi tam venku? Když měla Lara okno na dosah, okno se náhle prudce zavřelo, a místnost potemněla úplně. Už ji nezbývalo nic jiného, než se pokusit zjistit něco alespoň pomocí hmatu. Hned při prvním pokusu spadla. Podepřela si rukama obličej, a zjistila něco hrozného-oči nebyly na svém obvyklém místě. Co když úplně oslepla? Je to sen nebo realita?
Náhle začala rozeznávat všechno v místnosti. Viděla. Ale čím? Oči ji přece chybí. Bylo to jako vnitřní zrak. Netušila jak ho může ovládat, prostě jen viděla. Začala se potit. Náhle se před ní objevila postava s baterkou. Vnitřní zrak ji vykreslil obraz. Byla to dívka ve věku asi třinácti let. Byla bledá jako stěna. Měla ledově modré
Oči a dlouhé plavé vlasy spletené do copu ji sahaly až po pas.  Naváděla ji někam nahoru. Tam je, ale přece strop! Šla stále nahoru, ani nevěděla jak. Najednou ji to napadlo: Co ví? Ví, že tam je okno. Vnitřním zrakem taky viděla obrysy něčeho čtvercového. Předpokládala, že to bude kus nábytku. Ale co když ne? Co když to jediné, co si myslela, že v tomhle divném… snu ví, není pravda? Je to něco z oknem, a beze stropu. To může být cokoli. A co když to ani neexistuje?
Nicméně stále šla nahoru, výš a výš, až se ocitla v jiné místnosti. Světlo tam svítilo a to v čem ležela byla její postel. Podařilo se ji vrátit, ale při pomyšlení, že by tam měla jít znova ji zamrazilo.
"Laro, vstávej,přijdeš pozdě do školy!" Lara něco zamumlala, a převalila se na druhý bok.
Po nekonečně dlouhých pokusech se ji podařilo vstát. Přijde pozdě do školy! Rychle do sebe naházela snídani, oblékla se a vyběhla ven. Sněžilo. Přitáhla si kabát úplně k sobě a pospíchala na zastávku…

*Prvního První

1. ledna 2011 v 17:11 | *Ona |  Žije
Můj první článek v roce 2011. Je to zvláštní. Ještě včera bylo v kalendáři o jednu jedničku méně.
Jak probíhal Silvestr u nás? Jeli jsme s tátou k jeho známým co mají dvě dcery. (Jedna z nich je úchylná na dr.House, takže jsme si na něj pořád hrály...) hrály jsme všechno možné.
Stolní fotbal nohama, na výše zmíněného dr.House, s "petšopákama", na počítačového milionáře (to se hraje na počítači). "Přes co skákal pes ve známé písničce?" a hlavně ACTIVITY 2.
Dost šílené. Nejhorší bylo, když jsem si vylosovala, že mám kreslit střízlíka. To by určitě nikdo nepoznal. U activity je vždycky spoustu zábavy, hlavně tedy u pantomimy. Málem se u toho rozbila lampa.
Silvestr taky bývá spojen s přežíráním kolosálních rozměrů. Co jsem měla? Chipsy, medvídky, jednohubky, pohár, další várku chipsů... ráno jsem neměla chuť vůbec na nic.
Taky jsme pozorovali ohňostroje. A lidi jak hází prskavky. Jednou prskavka spadla k někomu na balkón a my se museli smát...
Další hezký zvyk je pouštění svíček v lavoru s vodou. Zapálili jsme svíčku i za dr.House!
Moje svíčka nejdřív byla stranou, potom se rozhořela, odlepila se od břehu, a přidala se k ostatním. Zanedlouho dohořela jako všechny ostatní. Bylo to deprimující, ale stejně je to pěkný zvyk.
Nový rok taky bývá spojen s předsevzetím. Možná bych se měla připravit na písemky. Jo, to bych asi měla. Ale jinak mě opravdu žádné předsevzetí nenapadá. Nepiji ani nekouřím...
Snad jen, možná bych, jak už jsem psala, mohla psát články častěji a hlavně LÉPE. Viz. Tenhle článek... (jako odstrašující případ)
Taky jsem zauvažovala o nové povídce. První kapitola už je hotová. Chystám se ji sem někdy přidat...
Taky chystám dárek pro návštěvníky tohoto blogu... je toho opravdu hodně, co chci stihnout.
A to už je pozítří škola...
A v neposlední řadě, abych nevypadala sobečtěji než jsem, bych vám všem návštěvníkům tohoto blogu chtěla popřát... Šťastný nový rok 2011!
A na závěr novoroční básnička... je dost divná, za to se omlouvám. Vůbec nesedí počtem slabik, a obsahově taky nic moc.

Nulu škrtám v kalendáři,
místo ni přijde jednička,
i když je nebe temné jako v kalamáři,
ať září na něm hvězdička.

Ať všechna skrytá přání,
v okamžiku splní se,
musíš si oči přikrýt dlaní,
A zašeptat "staniž se!"

Nulu škrtám v kalendáři,
místo ni přijde jednička,
ať tvůj úsměv zdálky září,
zčervenají ti líčka.

Jinými slovy, ještě jednou šťastný nový rok plný úspěchů, radosti, a ať se všechna předsevzetí splní...

*Ona