Březen 2011

*Poslední sen kapitola III

31. března 2011 v 16:31 | *Ona |  Píše
Nikké neodpověděla. Jen dál tupě zírala před sebe. "Víš co?" řekla pochvíli. "Povím ti to jindy. Už musím. Nikké skočila z mohutné košaté lípy a nechala Laru, mající strach z výšek samotnou. Lara se podívala dolů a polkla.
***
"To snad není možné. Zase vyvázla se zdravou kůži! Ale teď ji zničím. Jednou pro vždy. Už dneska v noci pozná peklo." Usmál se. "Všechno je připraveno." Muž otevřel zásuvku a vyndal tlustý notes. Dnes v noci je na řadě další dítě. Lara. Lara Starková.
***
Lara se konečně odhodlala k tomu, slézt dolů. Větev po větvi opatrně slézala dolů, ale lípa jako kdyby neměla konec. Zatočila se ji hlava a ona padala. Padala dolů a zoufale se snažila chytit nějaké větve. Ruce měla podrápané do krve a věděla, že ji čeká strašlivý pád na zem...
***
Nikké se plížila tmavou chodbou jak nejpotišeji dovedla. Věděla totiž, co by se stalo, kdyby ji někdo uslyšel. "Někde tady to musí být. Prý si to zapisuje do nějakého notesu... ten nebude těžké najít!" snažila se uklidnit, ale srdce ji zoufale tlouklo. Nasadila si gumové rukavice. "Aha, tady to je!" vzala notes, a vložila ho do objemné černé tašky, kterou měla pověšenou přes rameno. Netušila, že už je pozdě. Laru už zachránit nedokáže.
***
Lara stále padala níž a níž. Cítila, že se blíží konec. A že už nikdy... "Laro! LARO, panebože, co tu děláš?" Lara udiveně hleděla na Tonnyho, svého spolužáka. Já...rozhlédla se kolem sebe. Seděla na lavičce na hřišti, pod lípou, která se teď zdála mnohem menší... "Já-já jsem usnula. To bude asi z toho horka..." Tony na ní chvíli zíral a pak ji podal krabičku. "Ta nová holka říkala, že ti to mám předat." (CČ)

*Lidé a věci v mém bezprostředním okolí

22. března 2011 v 18:37 | *Ona |  Čmuchá



Ha. Je tu první fotoreportáž. Založila jsem si pro ni zvláštní fotku ve svém telefonu! No, je to foceno mobilem, takže kvlatita nic moc. Spíše aby jste si to dokázali představit :D Jinak na výtvarce to bylo dneska opravdu super. Kreslili jsme pastelem lebky. A přišli jsme na to, že nejlepší zbraní je...svíčko-aquila aqualinea-rýžomet! Ha. A taky že jsme jeden sestrojili! No nic, tady jsou slíbené fotky. Jinak je tu nový jarní design, ale je to jen náčrt... ty kytky určitě vyměním za lepší!

Verča, Andy a Kačka na lavičce. Černobílý efekt. Foceno na dramaťáku.
Týna s okem v puse. Znovu černobílý efekt.



Llama! Foceno v zoo. Jako naschvál se ke mě všechny ty potvory obrátily zády.


Já. To by jste nepoznali, co? Se speciálním efektem, samozřejmě.


Pan Flaška. Byla nuda o přestávce, tak jsem si kreslila po lahvi.


Tak tohle mám doma na lampě. Já mám hned po llamách a liškách hrozně ráda prasata!

Eh tak to je vše přátelé. Dneska hodně krátce, já vím, ale tlačí mě čas. Alespoň jsem vám odkryla některé své úchylky a část třídy. Mimochodem, jsem hrozně ráda, že jsem i přes veškerou svou lenost jsem ty fotky dala.



*Megan

18. března 2011 v 10:44 | *Ona |  Kreslí

Na první pohled si u Megg všimnete, že jsem ji pořádně neořízla, že? No, abychom to zkrátili. Líbí se mi výraz. (Konečně něco, co vypadá tak jak bych chtěla aby to vypadalo!) Nos je kostrbatý, to uznávám, a pusa divná. A oči... (Proboha proč jsem vkládám obrázek vždy až potom, co se mi přestane líbit?) Vlasy mi zabraly dost času. Zkoušela jsem vlas po vlase, rozmazávač...ale pořád je to divný. A není celá. He. No, potom tu máme tričko. S ním jsem celkem spokojená (konečně tričko, co by není jen barevné!) A vybarvení trička? No, umím i lepší. A pak šátek. No, chtěla jsem tam něco jako doplněk, a nic jiného se udělat nedalo... nevypadá to jako šátek, ale je to originální (LoL) Dodatek: Už bych vážně měla přestat kreslit takhle stylizované postavičky a kreslit něco...reálnějšího. No, a kdo je Megan? Vyskytla se jednou na papíře, jednou v komiksu (jako bruneta :D) Je to Foxiina kamarádka. Její nejoblíbenější barva je...*chvíle napětí* modrá! Ah. Taky ujíždíte na modré? :3 No nic. Už jsem přes týden nenapsala. Máme prázdinny, a já jsem hrozně líná... Jinak chodila jsem na takový tábor, napíšu vám, čistě informativně program. V pondělí jsme byli oxidovat v lagoonu letňany. Dělaly jsme s kamarádkou kraviny na tobogánu... V úterý jsme se pro změnu vydali do planetária na promítání. Vzadu tam pořád někdo otravoval... ale jinak to bylo dobré. Ve středu jsme byli v zoo. Fotila jsem všechno co nebylo za sklem, a hlavně llamy! Pozn. (Míšo! Těš se!) :D No a ve čtvrtek jsme byli na bowlingu. A já porazila mladší děti, jsem dobrá :3... eh. No, jednou porazily ony mě, ale to nemusíte vědět. A celou dobu jsme hráli černé historky, na kterých jsem si za tu dobu vypěstovala psychickou závislost. Určitě to znáte... kartička... přední strana se přečte a zadní stranu zná jen vypravěč. Lehce brutální, hlavně steak z leguána (tomu jsme se smáli, když jsme potom byli zoo) a spoustu jiných krásně brutálních černých historek! Většinu z nich jsme neuhodli, ale co... možná vám o nich někdy napíšu víc. He, možná i teď...třeba infarkt, nebo auto.. (nějakáznačkaukterýnevímnázev). Jen škoda, že cenu to mělo hrát asi jen se třema lidma (a s vedoucíma) ostatní hádali blbosti, a jen křičeli, že chtějí bý na řadě a číst (což mimochodem uměli ještě hůř než já). Zkrátka skvělý týden. Hlavně proto, že nebyla škola. Jen škoda, že jsme nejeli na hory :3







EDIT: Mám taky závislost na smajlících :3 a :D... a to jsem se ji snažila v tomhle článku krotit!

*Orange fox

10. března 2011 v 16:16 | *Ona |  Bloguje
Chtěla jsem nahrát obrázek, ale nějak se to nepodařilo. Možná někdy jindy. Rubrika bloguje je poslední dobou nějaká prázdná. Hodně prázdná. A tak jsem se ji rozhodla doplnit o jeden nepotřebný článek.
Tento blog existuje sedm měsíců. No- necelých, ale nebuďmě puntičkáři. Zítra to bude sedm měsíců. Poslední dobou jsem zvyklá psát méně než jeden článek za týden. Obdivuji ty co jich stihnou více. Já nevím, je to zvláštní mít úplně jiný blog. (Teď myslím orange-fox) bylo to v září. Nevím proč jsem se rozhodla se "přestěhovat". Možná proto, že se stěhovali všichni. Ale spíše ne. Spíše jsem chtěla začít znovu. Někdy je to dobré. Hodně jsem potom přemýšlela, jestli se nemám vrátit. Ale nevrátila jsem se. No, možná jsem se dostala někam, kam sem se nechtěla dostat. Zajímavé by bylo taky to, jak to bylo s blogem předtím. Už před prázdninami jsem se chtěla "přestěhovat" (Och, to je dětinské, ale co, jiný výraz pro to není) no a nemohla jsem za boha přijít na nějaký kloudný název. Nevím přesně jak, ale napadlo mě yellow-fox. No, prostě něco zvláštního. Zřejmě jsem,a le zapoměla heslo a "byla jsem nucena" si založit právě orange-fox. Lišky jsou, ale většinou oranžové. Nebo snad ne? Napsala jsem prá článků. Potom jsem se vrátila na lynxlynxandu a na orange-fox nadobro zanevřela. Na dobro? Ne. Za nějaký čas jsem se rozhodla, že jsi založím nový blog. Pamatujete si na toho chibíka (úvozovky) v námořnickém? No. Měla chtěla jsem se přestěhovat na blog navy. Ale pak... první článek...všude prázdno... a možná, že jsem byla líná dělat rubriky. (Mimochodem, tyhle rubriky jsou původní). Možná to bylo i kvůli designu. (Tak to je super malicherné, což?) Nicméně jsem si stále pamatovala heslo... a rozhodla jsem se. Jak jsem přišla k Foxerettě Fox to nevím. První obrázek byl v její liščí podobě. No, a pokaždé je Fox úplně jiná. Jen modré oči, zrzavé vlasy a ouška a brýle ji zůstávají. Další zajímavá věc je to, jak jsem přišla na přezdívku. Vlastně ani nevím. Nevadí mi, jen se blbě skloňuje, ale připadá mi originální. Nevím, kolik adres jsem obsadila, než jsem přišla k orange-fox. Momentálně používám jen fox, a potom ještě brouq.blog.cz- stránku šíleného projektu tv brouq... no. Pomalu musím končit. Písnička už dohrává. Vlastně už po třetí, ale je to dorbá záminka. Jak sončit...? Ahoj...? Možná.


*Lišák a jezevec

4. března 2011 v 15:48 | *Ona |  Píše
Jednoho dne šel Lišák kolem jezevcova doupěte. "To je moc pěkné doupě!" pomyslel si lišák, a přemýšlel, jak jezevce z doupěte vylákat. "To je moje doupě, kliď se odsud jezevče!" starý jezevec se usmál. "Co svět světem stojí, to doupě patří mé rodině!" Lišák si uvědomil, že na jezevce musí trochu jinak. "To je tedy to doupě už hodně staré, co?" jezevec se zarazil. "Nu ano, ale jsem zde naprosto spokojen." Lišák se lišácky usmál. "Takový jezevec určitě potřebuje lepší doupě v dobré lokalitě, není to pravda?" začal Lišák. "Hmmm" zabručel jezevec. "Blízko mého doupěte je jedno skvělé, útulné doupátko přesně pro tebe. Znám se s majitelem, a snadno bych mohl zařídit, aby jsi se tam mohl nastěhovat!" Lišák se na jezevce významě podíval. "No jo, co z toho budu mít?" Jezevec začínal být nervózní, ale prahl potom, aby se mohl podívat do toho útulného nového doupěte. "No, to posoudíš sám. Pojď se tam se mnou povídat, to se ti nic nestane. Jen zhodnotíš, a když se ti tam nebude líbit budeš se moci vrátit!" jezevcovi bylo divné, že se o něj najednou Lišák tak zajímá, ale nakonec svolil. "Půjdu za tebou, a na mýtince na mě počkáš." Jezevec nevědomky kývl, hlavně aby se mohl podívat na nové doupátko. Zpočátku sice Lišákovi nevěřil, ale nakonec vyhrála zvědavost, a jezevec si to už šinul po pěšině rovnou k mýtince.
Mezitím lišák utíkal zabrat prostorné jezevčí doupě, a v duchu se radoval, jak převezl dalšího tvora.
Jezevec, který došel k mýtince ve chvíli, kdy si lišák přestěhoval do doupěte všechny své věci. Otočil se, a čekal, že uvidí Lišáka jak za ním běží. Jenže ouha- lišák tam nebyl. "Ach ne. Lišák mě podvedl, chtěl jsem jen to pěkné doupě o kterém mluvil, a teď nemám nic. Je ze mě bezdomovec!" a tak se jezevec, plačíc vydal hledat místo, kde by mohl strávit noc. (C.Č.)