Duben 2011

* Dvě stě třicet čtyři

28. dubna 2011 v 16:28 | *Ona |  Žije

Myslíte si, že mi došli nápady natolik, že pojmenovávám články číslem? Ne ne, Dvě stě třicet čtyřka totiž není obyčejné číslo, ale od nynějška moje nejšťastnější číslo! (Hned po Dbacet čtyřce) Ale nejdříve něco o přijímacích zkouškách.
1. Den- Špitálská: Vstala jsem jako do školy a s Mámou jsme jel na Vysočanskou. Přešly jsme přes parčík a uviděly budovu Gymnázia Špitálská. Mámu hned u dveří vyhnali, a já "šla s davem" a snažila jsem se najít třetí patro. No, nakonec jsem našla i příslušnou učebnu. Atmosféra tam byla vážně divná. Všichni mlčky seděli a koukali do blba. O rozhovor jsem se ani nepokoušela. Marně se nás jeden chlapík snažil přesvědčit, že se ještě nasedíme dost. Vždy když někomu něco spadlo, všichni se otočili, a pak si zase hleděli svého. Když přišla učitelka spadl mi kámen ze srdce. Byla moc milá, ale pořád jsem si nemohla zvyknout na vykání. Chvíli něco vystvětlovala a pak nám testy rozdala. Nebudu vám vysvětlovat jak SCIA fungují, to by bylo zbytečné. No, prostě jsme první dostali Všeobecné Studijní Předpoklady (VéEsPéčka). Ty nebyly zase tak složité, jenom ten graf, a možná pár úloh na konci. Následovalapřestávka a já se vydala na "dlouhou" cestu přes chodbu na záchod. Cestou jsem potkala svého spolužáka. Pro zachování jeho soukromí mu budeme říkat třeba Saša x"D. Povídli jsme si o těch testech, potom o gymnáziích, potom o tom co dělá po PZ, potom proč se dusí...(zadusil se Skitlleskou)... vrátila jsem se do třídy a následovala matematika. Byla celkem jednoduchá. Potom jsme měli zase přestávku, a já šla zase za Sašou a prohlíželi jsme si různénechutnosti ve školní vytríně (Veverčí kostra, holubí vnitřnosti, embria, lidský mozek (Sašův?)...) No a samozřejmě jsme si taky povídali o nadcházejících zkouškách z češtiny. Já se těšila, Saša nikoli. Ehm. Prostě jsem šla znovu do třídy, napsala češtinu (bylo to O.K., jen ten text byl trochu divný)... a potom jsme skončili a já šla na oběd...
2. Den- Ústavní: Špitálská, Ústavní? x"D. No jo- to jsou názvy... No, vstala jsem později protože je Ústavní blíž. Jela jsem 177... Ústavní je celkem pohodová škola... babičku znovu vyhodili, a já šla sama... třídu jsem našla rychle. Potkala jsem se tam s jednou fajn holkou, povídaly jsme si, měli jsme češtinu a matiku, bylo to fajn...OMG já nemůžu! Jsem na Špitálský druhá! :D Ze 275! A 334 byl můj kód. A první byla Karkar http://karkar99.deviantart.com/ kterou jsem znala už předtím z internetu! Nevím co mám říct... x"D Musím to dopsat až se uklidním... jestli se vůbec uklidním!





*Dubnový

22. dubna 2011 v 11:52 | *Ona |  Žije


Dneska jsem zase četla Emily the Strange. Hned ráno, když jsem se probudila. Potom jsem se chvíli dívala na televizi, na sitcom přátelé. Brzy mě to, ale přestalo bavit a tak mi máma šla zkontrollovat úkoly. Měla jsem je docela dobře, z toho jsem měla radost, a máma evidentně taky. Potom jsem navrhla, ať si zahrajeme černé historky. Obě jsme uhodly, máma trošku dřív. Máma taky připravovala vajíčka, budeme na ně dávat košilky. Máma teď odjela do Globusu, ale až se vrátí, tak si dáme oběd (budou fazole) a potom půjdu za babičkou dodělávat úkoly. No, co se dá dělat. Zítra a pozítří na deníček nebudu mít čas, protože pojedu k tátovi. Možná půjdeme na den země na nějakém veledůležitém kopci. Ale víc se těším do Hradce za Míšou a Mirkem. No a za dvěma vykutálenými bratranci Rosťou a Vítkem samozřejmě taky. Máma už se asi vrací. No nic... ještě o velikonočním pondělí- budu u babičky dělat SCIO, komplet. No, máma babičku přemluvila, abychom nešly s babičkou na výlet. Stejně se mi moc nechtělo. Možná bych byla radši v Hradci, ale nechci riskovat alergii. Vždyť víte- kvůli přijímačkám. Celá se klepu při pomyšlení, že už za čtyři dny budu sedět v lavici, žvýkat tužku a psát... SCIO. Ale tentokrát na ostro. No nic. Víkend bude určitě super, s Rosťou budeme pařit na počítači... anebo bych se ráda někde koupala... možná je to až moc idylická představa. A teď trochu z jiného soudku- je hrozná škoda, že nepřeložili další díly Emily the Strange. Určitě bych si je koupila. Mám ji hrozně ráda. Je to tak náádherně záporná hrdinka... a taky zbožňuji její kočky. (Mystery, Sabbath, Nee chan a Miles) Ale nejvíce asi Nee chan. Ale líbí se mi Mystery, protože se s tím jedním okem výborně kreslí. No- ten obrázek jsem spatlala za dvacet minut v GIMPu. Vyloženě ilustrace ke článku- nic víc. Líbí se mi ty speciální efekty- stínování a krvavý nápis. Ten krvavý nápis je můj "vynález" a používám ho skoro pořád. Jen mě štve, že je tak kostrbatá, a to druhé oko není moc vidět. Ale mám co jsem chtěla- výstižnou ilustraci ke článku. A nakonec třešnička na dortu: Třináct oblíbených věcí tohoto dne.

1) Černé historky. Prostě je miluji!
2) Košilky na vajíčka. Jsou pěkné, a nedají (tolik) práce.
3) Emily Strange. Neuvěřitelně (ne)sympatická osoba.
4) Moje postel. Hrozně ráda totiž spím ve své posteli!
5) Nutella. Namazána k snídani na housce mňam!
6) Znělku z Teenage Mutant Ninja Turtles. Jo, vždy si zapnu jen tu znělku :3
7) Tenhle blog!
8) Krvavé písmo. Dá to obrázku šmrnc.
9) Filtry v GIMPu. Stejný důvod jako u bodu číslo osm.
10) Photo Scape. Geniální program na úpravu fotek.
11) Svůj tablet. Se kterým nakreslím vždy všechno. A nezáleží na tom, jak to dopadne.
12) Svoji pitomou klávesnici, kde chybí tvrdé y. (Musím ho kopírovat)
13) Písmeno eL. Protože jsem Foxeretta Fox!


Foxeretta Fox

*Devatrnáctýho dubna

19. dubna 2011 v 11:36 | *Ona |  Žije
Po neuvěřitelně dlouhé době je tu další článek...
Návod ke čtení: Vyberte si jeden ze tří odstavců, pojednávájících o "důležitých věcech".

Odstavec první: JSEM NEMOCNÁ
Mám teplotu a víkend jsem samozřejmě strávila zavřená doma. Nějak jsem ten víkend přežila pomocí telvize+počítače+audia+ gauče. Poslední dobou jsem si totiž oblíbila "jen-tak-ležení" a "jen-tak-koukání-do-blba-a-poslouchání-audia" Bohužel jsem si všechna audia doposlechla, knížky dočetla a televize (Kromě čarodějek a Simpsons) taky pořádný program nenabízí. Hodně často jsem si kreslila, ale spíše jenom načrtky. No a knížku jak se kreslí Manga jsem přelouskala i od zadu. Prohlédla jsem si všechny moje staré tiskoviny (Nostalgie...hlavně ty obrázky...oh LOL) a prohlédala krabice. Našla jsem svého jediného pet shopáka. Tak jsem vzala zaltou gelovku a fixy, a trochu jsem ho poupravila. Začala jsem taky shánět LPS Lišku, jako talisman na přijmačky, ale jsou tam samé lišce nepodobné velkooké zrudičky. Taky jsem hrála černé historky. (Pravidelný čtenář ví, že jsem už o nich něco málo psala). Já tu hru doma nemám, ale pamatuji si ty historky a ráda je hraju...s kýmkoli. Vážně uvažuji o tom, že bych si je koupila. Trojky.

Odstavec druhý: ZKOUŠKY
...Se blíží. Z blogové komunity znám pár lidí, co se na ně taky chystají. Abych pravdu řekla, trošku se bojím. Nejvíce bych se chtěla dostat na Špitálskou, kam se se mnou hlásí jeden můj spolužák, a Karkar99 z DA. SCIA mi vyhovují podstatně více, přijdou mi zábavnější/lehčí/logičtější* *(Nehodící škrtněte) Ale zkoušky budou jen dopoedne a budu mít tři dny volna (A fast foodů! :P). Jen mi trochu nevyhovuje, že jsou zkoušky hned po V/velikonocích, a proto velikonoční pondělí nestrávím u prarodičů v ehm...Hradci Králové, ale doma. No nic, ale zkoušky jsou prostě důležitější!

Odstavec třetí: SEZNAM VĚCÍ CO JSEM SI...OBLÍBILA?
C&H. Vím, že ještě všechny vtipy chápat nemůžu, ale já ty infantilní panáčky prostě zbožňuju! Malá ukázka: http://www.aumojekoule.eu/ch-komix/nejnovejsi/detail/5474/
Dále jsem si zamilovala Dobronožky. Kofolu mám ráda už dlouho, reklamy na ni jsou vždy originální! Ale dobronožky mě tentokrát vážně dostaly. Sympatické ponožky si oblíbí snad každý. Malý link: http://www.kofola-dobronozky.cz/
Potom výše uvedený pořad ČARODĚJKY (CHARMED) Je to tak neuvěřitelné klišé, jak se to někomu může líbit?! Ale mě se to líbí. Nevím proč. Další z nepochopitelných věcí ve vesmíru. A jako poslední...
Llamí liška! Spoustu blogerů (Kupříkladu Nass, Orlan) Takové smajlíky používají. Já llišku (dvě l záměr) vytvořila sobecky- pro osbní potěchu. Ale nenakreslila jsem ji, ani jsem se ji stylusem nedotkla! (Ach ne- infantilní soutěž na závěr?) Kdo zijstí, jak vytvořit llišku bez použití kreslení, má u mě bezvýznamné plus (tu frázi jsem od někoho odkoukala, ale prostě se mi líbí)... Tak soutěžte ;) Malá nápověda: PhotoScape.


*Kancelářské svorky na tisíc způsobů

14. dubna 2011 v 16:21 | *Ona |  Píše


Na klávesnici mi chybí ypsilon a čárka. Přemýšlím o nesmyslech a o paradoxech. Na jeden jsem přišla: Proč se vždycky když chci napsat článek něco stane? Proč mám ve škole spoustu nápadů, ale teď ani jeden? Proč si s kancelářksých svorek spojuji srdce, proč přemýšlím o výše uvedeném, když mám za chvíli přijmací zkoušk? Proč kreslím komiks, mám ho už skoro hotový, ale jsem líná ho kopírovat? Proč z úkolu ze slohu nemám ani ťuk a matematiku už mám odevzdanou? Proč mám někdy pocit, že je celý život jeden velký paradox? Nemá cenu se ptát, protože odpověď stejně neznám. Vím jen jedno: Něco se stalo. Ale nevím co. Anebo vím a bojím se to přiznat... Dneska na angličtině jsme točili s Davem Davidsonem nějaké rozhovory. "I am boss of hugo boss" nebo "Snake... Snake Snakeson!" Mám teď rozečtenou strašně zajímavou knížku, a někdy lituji, že jsem si ji nevzala do školy sebou. Místo toho si čtu v čítance nezáživné infantilní dětské říkanky. Na hudebce stále parodujeme písničky pomocí rukou. Obzvláště jsme si oblíbili tu část "zlaté ryby vyletí nad mraky..." Při té se dají dělat úžasné kraviny. Také jsme se dozvěděli, že neoblíbený "dozor" v jídelně se jmenuje Mirek. (Mirek Gorila Tynkivinkison)? A pak ještě něco. Pořád se koukám na ten nejstupidnější seriál co kdy dávali. Nevím proč, všechno jako by mi říkalo: "Je to klišé!" ale já se koukám vesele dál. Laila je nemocná- bez ni to ve škole není ono. Ve škole probírámě lidské tělo a v češtině přídavná jména. Jsem o několik(set?) cvičení napřed, a obtahuji si při hodinách obrázky. A teď k těm svorkám na tisíc způsobů- na AJ (kroužku) jsme okupovali cizí třídu, a každá holka si dělala ze svorek nějaký ten řetěz. Najednou jsem měla pocit, že si to prostě musím vyfotit.



*Článek který nemá název...

7. dubna 2011 v 17:39 | *Ona |  Kreslí




Já nevím proč mě nenapadá název na článek.
No nevadí. Po dlouhé době jsem se zase pokusila něco nakreslit. Dost se to kácí, ale jinak to není tak hrozné. Něco podobného jsem totiž kreslila na výtvarce (ale na A3) takže jsem k tomu měla rovnou předlohu. Nějak se mi nepovedla ta ruka, ale ta mi nejde nikdy, takže na tom není nic zvláštního. Spíš je zvláštní, že ta postava nemá oči a je černobílá. Já totiž propadla černobílé barvě! Ah. Co se mi líbí je vybarvení. A pak možná ta tužka (poznali jste?) A ty tečky... jen chvilková slabost. Tak je tu alespoň jeden obrázek s "pozadím" :D Poslední dobou vůbec nejsem na počítači, protože mě slunné počasí skoro vyhaní ven. Ale já jsem ráda. Ve škole je vše při starém, i co se hudební výchovy týče... (bohužel nebo bohudík? Jak pro koho...) V jídelně dostáváme jídla čím dál tím menší kvality (to jste měli dneska vidět tu kaši!) A přímačky na gympl se blíží. Výhodou je, že nebudu muset jít tři dny za sebou do školy, a konečně se pořádně najím! Ach. Beruška Baruška má pravdu, za chvíli určitě všichni budeme jíst jen ten rohlík! A budeme se stěhovat. Na konci školního roku. Ne nikam daleko, Čimice neopustíme. Jen do paneláku kde nebudeme platit nájem. Nevím jestli se těším nebo ne...
Jinak, dneska jsme (Já a Dark Drak) šli z Ájiny domů. Musím říct, že jsem měla chuť dělat, že tam nejsem. Nejen že má obhlídlé ty prvňáčky, ale ještě starší holky! Kromě samotného draka a Berušky která s ním má neblahé zkušenosti to opět nikdo nepochopí... A taky pořád čtu jednu knížku detektivních případů. Je vážně super, často kvůli ní zapomínám vystoupit. No, a taky pojedeme na školu v přírodě... Tenhle článek začal bez názvu, a tak taky může skončit bet rozloučení, ne?