*Stav totální deprese z ničeho

29. června 2011 v 20:30 | *Ona |  Žije

Stěhování mě jednou zničí. Všude spousta krabic, nostalgie, starých věcí a tak. A do toho všeho zmatku jsem ještě dostala tři roky staré papíry ze školy. Byla jich plná taška. Celé odpoledne jsem musela třídit, a život mi zpříjemňoval snad jen komisař Maigret a plyšový krokodýl. Do toho ještě to všechno loučení ve škole. A další hora krabic...
Nejhorší je na tom, že sama sobě nikdy nepřiznám, z čeho celá tahle nálada vlastně je. A proč bych to vlastně dělala. Možná je to tak lepší. Poslední dobou jsem naprosto závislá na hudbě. A když říkám naprosto tak naprosto. ("Fetuju") :3
Člověk někdy zijstí, že pro něj bylo něco důležité teprve až o to přijde. Že by můj případ? A potom, jako kdyby toho nebylo moc hora krabic. Jsem poměrně unavená. Do uší mi vyhrává hudba, kterou stěží vnímám, ale nechci zkoušet, co by se stalo, kdybych ji nastavila. Nechci jít spát. Možná jsem svoje pocity ztvárnila už když jsme dneska ve třídě psali pocity z odchodu na gymnázium. Očekávání, zmatek, čistý štít, nostalgie. Tak asi. Nesnáším když se vybírají lidi do skupiny. Samé ti jdi tam, a ty jdi pryč, a tam jsou dva, a už nejsou, a ty jdi pryč, no tak teda pojď.... T_T. Někdy přemýšlím o tom jestli mi opravdu budou moji spolužáci chybět, nebo jestli si to jen nalhávám, protože chci (a zároveň nechci) být jako ostatní. Mám ale strach, jestli to nebude na gymnáziu ještě horší. Padám dolů a potřebuji se něčeho chytit. A ne Maigreta, Ulfa, Nebo ji. (ji je vlastně on, ale to prostě nepochopíte) Nebo taky slaných křupek a hudby. Optimistické hudby. Plyšového krokodýla. Já chci nějakou jistotu, a prostě mě NIČÍ když mi ta chatrná jistota, růžová budoucnost pomalu před očima mizí... Poslouchám devadesátá léta, a youtube mi stále cpe Gagu. Proč jsem se sakra nenarodila trochu dřív, aby teď na mě všichni nezírali, když řeknu že poslouchám ace of base, nezírali na mě, že poslouchám stejnou hudbu jako náš třídní. Někdo dokonce u "The sign" psal, že to hráli když mu byly čtyři roky. A proč tu píšu o hudbě. Hrozně mě ovlivňuje to co poslouchám. Tak já si jdu pouštět zase "nějaký ty voptimistický."
*ONA
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Karkar99 Karkar99 | Web | 30. června 2011 v 14:09 | Reagovat

Mně je taky hrozně... Dnes jsem se loučila se spolužáky... Ach jo...
(promiň, mám blbou náladu...)

2 *Ona *Ona | Web | 2. července 2011 v 13:06 | Reagovat

[1]: Ne, v pořádku. To já taky.

3 Nádherný Jed Nádherný Jed | Web | 13. října 2011 v 18:54 | Reagovat

Můj Diář Bolesti je popsaný pár bolestivými zkušenostmi. A to jsem vynechala ty, co by byly na policajty. Ale to je ostatním celkem fuk, protože cokoli řekneš ty o své bolesti, nevyzní skutečně, ale dramaticky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama