Září 2011

*Doporučený dopis II.

30. září 2011 v 20:05 | *Ona |  Píše
Další díl povídky. Vím, že to nikdo nečte, ale i přesto: Bavte se!

"Ale přesto… jak mám na tobě letět. Vždyť sotva udržíš Uhlíka!" Křišťál něco nesrozumitelně zavrčel a lehnul si do mechu. "Pomalu bude noc, a já budu spát venku…" pomyslela si. Ne že by nikdy nespala venku. Jen ji ta představa vždy děsila. Ve spánku se cítila tak bezbranná… "O kolik se teď můj život, nudný venkovský život změní? Odpověď znala. Ale přiznat si ji nedokázala. Vždyť má to, co si vždycky přála. Přála si být hrdinkou, co neví, co ji čeká příští den. "Tak, a teď máš co si chtěla." Pomyslela si sarkasticky a překulila se na bok. Mech nebyl měkký, jak si myslí lidé (většinou měšťané, co na mechu v životě nespali) kvůli těm všem příslovím. Vůbec nebyl příjemný. Byl vlhký, jehličky ji píchaly po celém těle. Nová sukně byla celá potrhaná, a její oblíbená bílá blůza už zřejmě nebyla bílá. Slyšela pravidelné oddechování velkého černého kocoura a nepříjemné pískání toho pitomého namyšleného draka. Kdesi daleko zahoukala sova. Kometa pochopila, že celou noc nezamhouří oka. Než aby bezcílně ležela na mechu pod stromem, radši se rozhodla rozdělat oheň. Naštěstí měla vždy po kapsách spoustu užitečných věcí. Obrátila jejich obsah naruby a vypadlo spoustu užitečných věcí: Kapesní nožík od otce, brož od matky, prak, pár kamínků do něj, krajkový kapesníček (který dostala od tetičky, a který se jí vždy zdál dost nepraktický) a tady konečně- jedny zánovní zápalky které ji kdysi koupil bratr na trhu. Nejistě s nimi škrtla a objevil se malý plamínek který osvětlil prostor kolem Komety. Ale stačilo ji to. Zapálila s nimi předpřipravené ohniště a pak svíčku opatrně sfoukla. Alespoň má důvod proč zůstat vzhůru celou noc. Jednou s otcem nocovala venku. Na tu noc si jasně pamatovala. Byla malá, a otec ji vzal do lesa. Jedli tenkrát borůvky plnými hrstmi a u ohně si vyprávěli všelijaké příběhy. Otec ji ukázal hvězdy. Měla hvězdy ráda. Jednou se zeptala tetičky, co je drží na obloze. Ne že by to nevěděla, ale bylo to šikovné. Uměla dobře předstírat naivku, takže nikdo ji z ničeho nepodezříval. Nebylo to čestné. Ale za to praktické. Přemýšlela o všem, co se událo. Postupně ji ztěžkly víčka, a usnula. Moc dlouho ale nespala, protože na ni skočil kocour a poškrábal ji celou ruku. Malátně máchla rukou a shodila ho ze sebe. Promnula se oči a rozhlédla se. Křišťál se celý klepal a fouknul si na ocásek, který mu stále doutnal. Pak se zatvářil provinile a nervózně vycenil zuby. Na způsobu jakým to dělal bylo- to musela Kometa uznat- něco roztomilého. Ale to nic neměnilo na skutečnosti, že je to jen dračí nedochůdče, ještě k tomu dost vykrmené, tedy přítěž. Nedokázal v podstatě nic, než jim užírat zásoby a to zázračné vyčištění bylo celkem zbytečné, protože Kometa i Uhlík byli zvyklí pít mnohem špinavější vodu. Nedalo se nic dělat, museli se do Tubepolisu vydat pěšky.
Kometa tajně doufala, že ta depeše nijak zvlášť nespěchá, protože i za předpokladu, že by si nemuseli dělat přestávky by tam dorazili- tímhle tempem- až tak za dva či za tři měsíce. A už druhý den ji to štve. Odfoukla si neposlušný pramínek z čela. Přehodila si svou malou mošnu přes rameno a vyrazila. Kocour s ní držel krok, ale dráček se hrabal někde vzadu. Proto mu Kometa, sice velmi neochotně, nabídla aby se ji usadil na rameno, a nesl se. To se Křišťálovi samozřejmě líbilo, tak spokojeně odfrkával.
Míjeli paseky, louky kde vonělo luční kvítí, a malé smíšené lesíky plné borůvek, malin, vysokých borovic a rezavých mravenců. Ta poslední skutečnost byla docela problém.
Kometa byla zvyklá jít dlouho a celkem svižně, ale teď, možná proto, že dráček už protrhl vrstvu oblečení a pomalu ale jistě se dostával ke kůže, kde se zachytil svými drápky ostrými jak jehličky.
Kometa se svezla na zem, odhodila mošnu a položila si hlavu do dlaní. "Takhle to dál nejde!" zaječela. "Nejde- nejde-nejde…" opakovala ozvěna.


*Kometa...?

29. září 2011 v 20:44 | *Ona |  Kreslí
Prakticky celý den jsem kreslila při sledování Futuramy Návrhy jak by mohla vypadat moje nová postava, Kometa. Pomocí fantazie a- ruku na srdce- Pomocí Pet Society jsem ji navrhla nějaké oblečení ze starší doby. A nakonec přívěšej na krk. Ten mě napadl jen velmi zvláštním sloučením dvou prvků. Vlasy jsem plánovala delší, ale chtěla jsem to dělat podle původního návrhu co se mi celkem líbil. Dokonce i drak se mi docela povedl. Taky ho sem někdy dám. A konečně se mi povedlo pracovat s vrstvami, tak se s tím trochu učím. Byla jsem doma kvůli rýmě tak jsem měla spoustu času. Chtěla jsem taky napsat druhou kapitolu, ale k tomu jsem se nedostala. Máma mi v knihovně půjčila další "Prachettovky". Kobercové, Divadlo krutosti, Úžasný Mauric a Svobodnej národ. Teď si kromě Futuramy pouštím ještě písničky ze Soul Music a hraju výše uvedené pet society. Už mi končí Futurama. Jdu si číst.
*Ona
EDIT 30. Září: Dneska budu ještě chvíli doma a pak půjdu na oběd. Pouštím si Futuramu a vzpomínám si na jednu veselou historku: Když jsem si přála koupit první dva díly zeměplochy ve dvoudíle, stály tenkrát skoro 400 Korun, tak jsem si pomyslela: "Sakra. 400 Kč. Co když se mi to teď nebude líbit....?" Ha. A teď? Ráda na to vzpomínám. Pořád poslouchám písničky ze soul music, nebo třeba klasiku od A.O.B, Modern Talking, Mike Oldfield a Black Eyed Peas.
Někdy přidám obrázky.
*Ona

*Zeměplošské knižní meme

28. září 2011 v 12:15 | *Ona |  Píše
Pochybuju že si ho někdo zkopíruje, ale je to dovoleno. :D Připadá mi dost trapné odpovídat si na vlastní otázky, ale kopírovat otázky někomu jinému je ještě trapnější... Připomíná mi to jednu scénku z nevídaných akademiků... (jsem vážně takový maniak?)

1) Jak si se dostala ke čtení zeměplochy?
Abych pravdu řekla, byla to trochu náhoda. Doporučil mi ji bývalý třídní. Pak nám pustil film otec prasátek, kde se najemný vrah Jonatán Časnačaj okamžitě stal mým idolem. :)

2) Nejoblíbenější kniha?
Nenuťte mě si vybírat! Všechny jso skvělé. Ale mám ráda třeba lehké fantasično, zaslanou poštu, nevídané akademiky, malé bohy nebo buch!. Dodatek: Ještě mám ráda barvu kouzel, morta, nadělat prachy, noční hlídku, stráže! stráže! Pohyblivé obrázky a Erika. A noční hlídku co mám teď rozečtenou.

3) Nejoblíbenější postava?
Tzv. "Mých pět" (Karkar ví :D) Což je Časnačaj (Můj sexy pán), Vlahoš von Rosret (čili "Vlahošek" nebo "Vlahóoš!"), Otto Schreklich (Upíří ikonograf Komety) lord Vetinari (:D) a Pan Sráž. Pak ještě Angua, Sam Elánius, Esk, Mrakoplaš, Rozšafín Ctibum, Mikuláš ze slova, Starej smrďa rum, Zuzana Stohelitská, Smrť, krysí smrť, Mort, Kinihovník, Sally, Sacharóza, Mluvící pes Gaspoda, Adora Belle Srdénková... a to by stačilo, na to, že to měla být jedna postava, že?

4) Nejméně oblíbená postava?
Asi Zuzana. Mám ji ráda ale zabila Časnačaje a ranila city krysího smrtě. Možná taky nemám ráda pana pedanta. Ale to je spíše neutrální. Nejvíce nenávidím lorda Odkraglliho. Chtěl zabít Časnačqaje a proto ho poslal zabít otce prasátek. (Tedy na jistou smrt...)

5) Jaký by byl tvůj život bez zeměplochy?
Žádný? Já nevím. Ale nebyl by to plnohodnotný život. Určitě ne.

6) Poskituje ti zeměplocha nějakou inspiraci?
To bych řekla. Například dárky k narozeninám, obrázky nebo "Co dělat když se nudím o hodině".

7) Tvůj nejoblíbenější pár?
Sam Elánius a lady Sibyla, Zuzana a Časnačaj, Ysabella a mort, Angua a kapitán Karotka, pan Sráž a Gustýna, Haštal a Julie, Vetinari a lady Margolotta, Adora Belle Srdénková a Vlahoš von Rosret. To jsou všechny páry na které si vzpomínám. A všechny jsou jiné, ale všechny jsou úžasné. :D

8) Co by si naposledy vzkázala ostatním?
Zeměplocha je jediná kniha (respektivě série knih) kde není čtení jen o čtení. To nejsou má slova, ale velmi ráda je cituji, protože je to svatá pravda. Ale nemyslím si, že je jediná. Jediná pro mě. Ale abych byla tolerantní, pro každého je to jiná kniha.

Zbohem?
*Ona.

*Ze života studentova...

20. září 2011 v 16:12 | *Ona |  Žije

Už je to několik týdnů, co chodím do školy. Začínám si zvykat. Třeba zrovna v autobuse si zakládám takovou tradici "čtení a ignorování ostatních" a ta se mi začíná moc líbit! S Adou a s Kájou už jsem byla několikrát ve fénixu. (Obchodní dům naproti škole). Nic moc tam nemají. A výběr zeměplochy v knihkupectví je pěkně mizerný ^_^
Ale mají tam černé historky. Musela jsem si koupit alespoň jedno balení! Dneska jsme si je byly koupit s Kájou (Karkar99). Jinak další tradice je také velmi oblíbená hlavně u mě, Štěpána a Káji. To tu ale napíšu nějakým jiným fontem... moment..Vystřihujeme na fyzice různé články z novin a pak je posíláme dál :D
Hrozně mě baví kreslit si jonatána při pravidelném sledování Futuramy prakticky každý den. Už mám z toho úplně vymytý mozek. :3 Nejlepší je doktor Zoinberg (Kašlu na speling :/) "Abys věděl Bendere tak s doktorem Zoinbergem nikdo nechodí protože je šeredný a ne proto, že je chudý!" :) Takže tu máte jeden z povedenějších obrázků kombinovanou technikou. Jinak s Kájou vždycky o velké přestávce chodíme na počítače což je super. Ale zítra táhnu sebou do školy všechny věci na výtvarku. COž je super (sarkasmus). D: Abyste věděli, mám pro vás připravený co nejdelší článek. A krmte mi prosím Errolka. (Ano, je pojmenován podle Vimesova dráčka, ale to stejně asi nikdo nechápe kdo to je, tak co ;))

*Dáreček číslo 1

13. září 2011 v 17:00 | *Ona |  Píše

Představuji vám dáreček číslo jedna. A tím je... tramtadadá... Nová povídka! :3 Yop, dlouho jsem nad tím přemýšlela a už
jsem se rozhodla.

Asen potichu vklouznul do generálova stanu. Zbežně prohlédl očima všechny přihrádky velké skříně, a ž najednou zůstal koukat na jeden malý přednět krčící se úplně vzadu. Zatajil se mu dech a vyběhl ze stanu jak nejrychleji dokázal. V hlavě jako by pořád viděl malou skleněnou lahvičku s nápisem JED.

Kometa podřimovala v chladivém stínu staré hrušně. Vzbudila se až když ji do očí začaly bodat paprsky poledního slunce. "No konečně si vzhůru." Poznamenal sarkasticky uhlík, a prošel kolem ní ze vztyčeným ocáskem. "Kde jsou ostatní?" zeptala se Kometa. "Kocour máchl tlapkou směrem na sever. "Ti? Ti šli na trh. Chtěli tě vzbudit, ale neměli to srdce." podotkl. "Moc vtipné." poznamenala Kometa. "Nechali mi nějakou zprávu?". "Ale jistě. Nemáš čekat s obědem, a měla bys nazbírat pár borůvek, ať máš co jíst. "Celé dny mám k obědu jen borůvky!" zaječela Kometa. "Vidíš, alepsoň máš co jíst." Kometa obrátila oči v sloup a běžela do chalupy pro košík.

Asen mezitím na Ebenovi, černém jednorožci, dorazil na malé náměstíčko Kometiny rodné vesnice. Ukryt za jedním z domů vyslechl rozhovor dvou žen. "Už jste slyšela tu novinku?" řekla první. "Jak pak by né!" přitakala druhá. Chudák starý král. Teď myslím..." "Sousední říše, Tubepolisu." doplnila druhá. "Prý byl otráven svým synem!" Asen málem spadl z jednorožce, jak ho poslední věta rozrušila. "Víte, neměla bych to nikomh říkat, ale že jste to vy..." Asen už to chtěl vzdát, ale naštěstí drbny většinou nemají tu schopnost šeptat. Žena si přitiskla velký košík na prsa a naklonila se k druhé. "... za měsíc se koná poprava. Samozřejmě se vším všudy, né? Vždyť je to prince, že?" Jak rozhovor pokračoval, to už Asena nezajímalo. V hlavě se mu zrodil plán. Plán na záchranu prince z Tubepolisu. Ale to by potřeboval...

Kometa si nacpala do pusy další hrst borůvek, takže byly její pytlové šaty celé fialové. Uhlík protočil panenky a odběhl k řece. Najednou se v dálce ozval stále přibližující se dusot kopyt. Štěrk odlétal od kopyt stranou. Už bylo pozdě na to uhnout. "Prrrr, Ebene!" Kometa pomalu otevřela oči. Pár centimetrů od ní stál mohutný jednorožec s rytířem na hřbetě. Leknutím upustila košík. Následně se jezdec vyhoupl ze sedla a udělal směrem ke kometě omluvné gesto. "P-promiťe?" koktala Kometa. "Kam, co, jak, proč a hlavně..." "Zadrž!" Okřikl Kometu Asen. Nevíš kde najdu nějakého posla? "Posla?" Kometa nechápavě vykulila oči a dál sbírala ze země popadané borůvky. "Ano, posla." Když si Kometa tuto scénu později znovu opakovala v hlavě, stejně nemohla přijít na to proč tenkrát řekla: "To jsem já. Posel. Já." Možná to bylo kvůli jeho pronikávému pohledu. Možná to bylo taky proto, že už celý měsíc nedělala nic jiného než to, že chodila na borůvky a vařila ostatním... "Výborně." řekl mladík a sestoupil z koně. Mohla bys tedy doručit tohle na Tubepoliský dvůr?" řekl a podel ji listinu pevně svázanou červenou stuhou. "J-jistě." Mladík se usmál. "Budeš potřebovat draka?" Kocour na ni vrhl pohled plný nenávisti, ale přesto, nebo snad právě proto Kometa přikývla. Výborně. Pak Asen rozpřáhl ruce a ústa se mu začala pohybovat. Kometa omdlela. Když se probudila, ležela na mechu a Asen byl pryč. Před ní stálo strašně ošklivé stvoření... asi... drak. Ano drak. Vzpoměla si. Ale ne drak, kterého znala z legend, ale mizerný zakrslík neurčité barvy s pořádným bříškem a mrňavými končetinami. Poulil na ní svoje velké šedé oči. Jeho křídla byla tak malá, že by stěží udržela něco tak tlustého ve vzduchu. "Drak obláčkový." usoudila nakonec. Nahlas řekla: "Drak obláčkový? K čemu mi bude." Dráček se dal do strašlivého skřeku. "Drak obláčkový? Drak obláčkový? Dámo, já vás ujišťuji že v mých žilách koluje krev velkých ledových draků z oblasti severního moře!" Vypadal velmi komicky. Kometa měla co dělat, aby nevyprskla smíchy. Kocour mezi tím na dráčka výhružně vrčel. "A jak ti mám říkat?" spustil nečekaně kocour "Blbá zakrslá obluda je moc dlouhé." "Jsem Křišťál první ze severního moře abys věděl, blecháči!". "Nemáme čas na spory!" okřikla je Kometa. "Je jen jediný způsob jak zijstit, jestli si ledový drak!" Vzala křišťála pevně za ocas a hodila ho do kalného potůčku. Chvíli se statečně plácal a pak se začal potápět. Kometa ho rychle vylovila. Nic se mu nestalo ale pro jeho ego to byla velká rána. Obvzláště když se ti dva pořád smáli. "No jo moc vtipný, ale..." "Podívejte!" přerušila jeho mrmlání Kometa ukazujíc na potůček, kde se Křišťál před chvílí topil. "Zázrak!" potůček byl naprosto čistý. Kometa i Uhlík se k němu vrhli a začali z něj hltavě pít. "Nakonec nejsi taková nula!" řekl kocour obdivně směrem ke Křišťálovi. Ten se nadmul pýchou. (CČ)

*Výlev s velkým V

9. září 2011 v 16:30 | *VOna |  Vyje
Vy vážně víte však váháte vyslovit větu,
Větu co chci říci světu?
Nevím o čem mám psát. Kluci u nás jsou hrozní debilové. Jeden si žužlá mikinu a prsty. Jo a je to retard. Jinak mě poslední dobou hrozně baví kreslit si. Víc než psát nějaké dlouhé nezáživné články. Byli jsme na adaptačním kurzu. Spala jsem Na pokoji s Kájou. Nejlepší byly podprsenky Ah Bra (LOL x"D) Byli jsme na výletě v aquaparku, ve skálním hradě. Hráli jsme různé zajímavé hry a soutěže. I městečko palermo :D Nějaký kluk: "A my jako pojedeme někam do městečka nebo co?" Bylo toho mnohem víc ale zrovna nemám náladu na psaní. A jsem zamilovaná. Jako debil vážně. Z blogu to ví jenom Karkar (Prosím vynech podrobnosti.) :3 Má úsměv skoro stejně zářivý jako Vlahoš. (Zaslaná pošta, nadělat prachy, Terry Pratchet, Úžasná úžasná zeměplocha, kniha co jsem četla na škole v přírodě.) Vlahoš se mi celkem povedl (Co vy na to?) Bylo by fér říct, že jsem ho kreslila podle TOHOTO obrázku, který je opravdu úžasný. O_o. Mám taky obrázek časnačaje, někdy ho sem taky nahraju. Mám spoustu plánů, ale málo času. Nenávidím krátké články, ale uměle prodlužované články jsou mnohem horší. Jinak chystám nový design. A chci kreslit dál.
Vážně víte velkou větu,
velkou větu všech vět,
Větu co chci říci světu,
že zase funfuje mi net!

A taky má můj blog narozeniny. (V neděli) Připravujeme společně s Kájou (Karkar99) překvapení. Dárečky? 8D

*Do českého rááje cesta dalekáá je...

4. září 2011 v 17:31 | *Ona |  Vyje
Zítra odjíždím na adaptáční tábor. Hrozně se těším. Jedeme do českého ráje. Na pokoji budu (doufám) s Karkar99, Adélou a Anežkou. Budeme tam možná vyvolávat duchy (doufám, že proti tomu paní profesorka nebude nic mít) Jinak ještě něco k pátečním událostem- 1. Hodina: Matematikářka nám vysvětlovala co budeme potřebovat a tak podobně. Budeme mít pět učebnic! Jinak samozřejmě Nejmenovaný se zase dělal chytrý... (chudáčku štěpáne! :P) A o přestávce nějaký exot počítal mocniny. My jsme se musely smát :D 2. hodina: Byli jsme se kouknout do jídelny. Paní učitelka profesorka (to je nezvyk) nám četla školní řád. 3. hodina: byli jsme se kouknout na přednášce robotického kroužku o soutěži eroubot. Studenti (asi z oktávy) udělali robota a byli devatrnáctí ze čtyřiceti, tak nám ho ukázali. 4. hodina: Informatika! Každý na škole má vlastní účet, heč! Ale nemůžeme měnit tapety ani nic :( Psali jsme ve wordu co všechno umíme na PC a já prý takové: "Umím používat myš!" :D :D Kája mi ukazovala klávesové zkratky. (Tajně) Jinak každý má na účtu vlastní GIMP :3 5. hodina: Aj. Nic moc, učili jsme se hrozně jednoduché věci... a navíc byl ve tříde hrozný vzduch... snad to příště bude lepší. Jinak se mi povedl celkem slušně Jonatán. Někdy ho naskenuju.
PS: FOttograf Otto je nej :D

*Prvního září

1. září 2011 v 10:14 | *Ona |  Žije

Takže, jako ostatně většina z nás jsem dnes byla po dlouhé době ve škole. V nové škole. I se Štěpánem a Adélou a Karkar99. Měli jsme jen jednu hodinu (ale zítra máme do dvou!!) A v podstatě nám naše třídní vysvětlovala něco ohledně požáru (případného) Angličtiny (Můj bože, ona nám říkala že začneme od ZAČÁTKU! *die*) A tak dál a tak dál. Potkala jsem všechny. Kluci tam měli neuvěřitelně pitomé otázky. "Můžeme používat cvičky?" ale znělo to prostě hrozně... uhlazeně? A hlavně vtipně. Zijstila jsem že nejméně osm lidí se mnou pojede v autobuse. :D Já asi nejdál, až na konečnou. Sedím vedle Adély (Naše mámy se znájí) a ironií je, že když jsem si vedle ní sedala, nevěděla jsem, že je to ona. A Štěpán sedí vedle jednoho strašnýho exota. :D Víc asi nenapíšu, protože jsem opravdu napsala všechno. Možná to ještě prodloužím o to, že jsem si do sešitu kreslila domeček jedním tahem, a že mi nepsala propiska, a tak si Adéla půjčila náhradní u jednoho kluka a svojí dala mě. :3
Vzkaz pro Karkar99: Doufám, že budeš online :)
Klikněte na celý článek pokud vás zajímá meme co jsem si zkoušela s novým tabletem (samozřejmě zeměplošské meme!)