*Dáreček číslo 1

13. září 2011 v 17:00 | *Ona |  Píše

Představuji vám dáreček číslo jedna. A tím je... tramtadadá... Nová povídka! :3 Yop, dlouho jsem nad tím přemýšlela a už
jsem se rozhodla.

Asen potichu vklouznul do generálova stanu. Zbežně prohlédl očima všechny přihrádky velké skříně, a ž najednou zůstal koukat na jeden malý přednět krčící se úplně vzadu. Zatajil se mu dech a vyběhl ze stanu jak nejrychleji dokázal. V hlavě jako by pořád viděl malou skleněnou lahvičku s nápisem JED.

Kometa podřimovala v chladivém stínu staré hrušně. Vzbudila se až když ji do očí začaly bodat paprsky poledního slunce. "No konečně si vzhůru." Poznamenal sarkasticky uhlík, a prošel kolem ní ze vztyčeným ocáskem. "Kde jsou ostatní?" zeptala se Kometa. "Kocour máchl tlapkou směrem na sever. "Ti? Ti šli na trh. Chtěli tě vzbudit, ale neměli to srdce." podotkl. "Moc vtipné." poznamenala Kometa. "Nechali mi nějakou zprávu?". "Ale jistě. Nemáš čekat s obědem, a měla bys nazbírat pár borůvek, ať máš co jíst. "Celé dny mám k obědu jen borůvky!" zaječela Kometa. "Vidíš, alepsoň máš co jíst." Kometa obrátila oči v sloup a běžela do chalupy pro košík.

Asen mezitím na Ebenovi, černém jednorožci, dorazil na malé náměstíčko Kometiny rodné vesnice. Ukryt za jedním z domů vyslechl rozhovor dvou žen. "Už jste slyšela tu novinku?" řekla první. "Jak pak by né!" přitakala druhá. Chudák starý král. Teď myslím..." "Sousední říše, Tubepolisu." doplnila druhá. "Prý byl otráven svým synem!" Asen málem spadl z jednorožce, jak ho poslední věta rozrušila. "Víte, neměla bych to nikomh říkat, ale že jste to vy..." Asen už to chtěl vzdát, ale naštěstí drbny většinou nemají tu schopnost šeptat. Žena si přitiskla velký košík na prsa a naklonila se k druhé. "... za měsíc se koná poprava. Samozřejmě se vším všudy, né? Vždyť je to prince, že?" Jak rozhovor pokračoval, to už Asena nezajímalo. V hlavě se mu zrodil plán. Plán na záchranu prince z Tubepolisu. Ale to by potřeboval...

Kometa si nacpala do pusy další hrst borůvek, takže byly její pytlové šaty celé fialové. Uhlík protočil panenky a odběhl k řece. Najednou se v dálce ozval stále přibližující se dusot kopyt. Štěrk odlétal od kopyt stranou. Už bylo pozdě na to uhnout. "Prrrr, Ebene!" Kometa pomalu otevřela oči. Pár centimetrů od ní stál mohutný jednorožec s rytířem na hřbetě. Leknutím upustila košík. Následně se jezdec vyhoupl ze sedla a udělal směrem ke kometě omluvné gesto. "P-promiťe?" koktala Kometa. "Kam, co, jak, proč a hlavně..." "Zadrž!" Okřikl Kometu Asen. Nevíš kde najdu nějakého posla? "Posla?" Kometa nechápavě vykulila oči a dál sbírala ze země popadané borůvky. "Ano, posla." Když si Kometa tuto scénu později znovu opakovala v hlavě, stejně nemohla přijít na to proč tenkrát řekla: "To jsem já. Posel. Já." Možná to bylo kvůli jeho pronikávému pohledu. Možná to bylo taky proto, že už celý měsíc nedělala nic jiného než to, že chodila na borůvky a vařila ostatním... "Výborně." řekl mladík a sestoupil z koně. Mohla bys tedy doručit tohle na Tubepoliský dvůr?" řekl a podel ji listinu pevně svázanou červenou stuhou. "J-jistě." Mladík se usmál. "Budeš potřebovat draka?" Kocour na ni vrhl pohled plný nenávisti, ale přesto, nebo snad právě proto Kometa přikývla. Výborně. Pak Asen rozpřáhl ruce a ústa se mu začala pohybovat. Kometa omdlela. Když se probudila, ležela na mechu a Asen byl pryč. Před ní stálo strašně ošklivé stvoření... asi... drak. Ano drak. Vzpoměla si. Ale ne drak, kterého znala z legend, ale mizerný zakrslík neurčité barvy s pořádným bříškem a mrňavými končetinami. Poulil na ní svoje velké šedé oči. Jeho křídla byla tak malá, že by stěží udržela něco tak tlustého ve vzduchu. "Drak obláčkový." usoudila nakonec. Nahlas řekla: "Drak obláčkový? K čemu mi bude." Dráček se dal do strašlivého skřeku. "Drak obláčkový? Drak obláčkový? Dámo, já vás ujišťuji že v mých žilách koluje krev velkých ledových draků z oblasti severního moře!" Vypadal velmi komicky. Kometa měla co dělat, aby nevyprskla smíchy. Kocour mezi tím na dráčka výhružně vrčel. "A jak ti mám říkat?" spustil nečekaně kocour "Blbá zakrslá obluda je moc dlouhé." "Jsem Křišťál první ze severního moře abys věděl, blecháči!". "Nemáme čas na spory!" okřikla je Kometa. "Je jen jediný způsob jak zijstit, jestli si ledový drak!" Vzala křišťála pevně za ocas a hodila ho do kalného potůčku. Chvíli se statečně plácal a pak se začal potápět. Kometa ho rychle vylovila. Nic se mu nestalo ale pro jeho ego to byla velká rána. Obvzláště když se ti dva pořád smáli. "No jo moc vtipný, ale..." "Podívejte!" přerušila jeho mrmlání Kometa ukazujíc na potůček, kde se Křišťál před chvílí topil. "Zázrak!" potůček byl naprosto čistý. Kometa i Uhlík se k němu vrhli a začali z něj hltavě pít. "Nakonec nejsi taková nula!" řekl kocour obdivně směrem ke Křišťálovi. Ten se nadmul pýchou. (CČ)


Jak se vám to líbilo? Velká pochvala pro ty co to dočetli do konce. Komentáře? ;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Karkar99 Karkar99 | Web | 14. září 2011 v 18:35 | Reagovat

Moc se ti povedla, stylem vyprávění mi trochu připomíná Zeměplochu :)
Btw, jak jsi na konci napsala "komentáře", to měla být parodie na..? :D

2 Bety Kimialy Bety Kimialy | 17. září 2011 v 13:41 | Reagovat

Po dlouhé době to tady navštímvím a musím řct jen PÁNI.Povídka je skvělá

3 Hlaváček Hlaváček | E-mail | Web | 22. listopadu 2011 v 12:10 | Reagovat

Moc dobrý. Těším se na další

4 Ladis Ladis | E-mail | Web | 5. prosince 2011 v 15:21 | Reagovat

Tak to má alespoň hlavu a patu, super, pokračuj....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama