*Doporučený dopis III.

4. října 2011 v 19:53 | *Ona |  Píše
V zoufalství začala
bušit do stromu a kopat nohama. "Proč má nést nějaký pitomý dopis?
Proč jen lhala?! A ne, odpověď není kvůli jeho očím!!"
A jako kdyby toho nebylo málo, místo krásného vznešeného a hlavně rychlého a ne tak nadutého draka má tohle.
"To není fér!" Pomalu byla zase při smyslech a trochu se styděla. Drak naštěstí neposlouchal, protože se právě honil za vlastním ocasem. Zato Uhlík na ni upíral své žhnoucí oči. "To sis mohla odpustit. Copak je to naše chyba?"
Najednou se těsně u Kometiny hlavy ozval tichý hlas. "To bouchání jste si mohla odpustit, slečno. Kde jste to viděla, ve vzteku do někoho mlátit?"
Kocour a Dráček instinktivně couvli, ale Kometa, sušíc si oči, prohlásila. "Já přece bušila jen do stromu…" Najednou ji někdo vzal za rameno a prudce ji otočil. "Kdo je u vás "jen strom"? Aby jste věděla, nejste o nic cennější než já!"
Kometa se pomalu otočila a
za sebou uviděla Najádu. Měřila bez mála dva metry a Kometa proti ni vypadala malinká. Dlouhé blond
vlasy ji sahaly až na zem. Ve vlasech měla zapletené větvičky a listí, a na hlavě měla listovou korunu. Byla oblečená do šatů z listí, které ji sahaly sotva po kolena. V ruce držela naostřený klacek. Její temně zelené oči bez zorniček vyvolávaly hrůzu.
Kometa udělala krok dozadu, nespouštějíc z ní oči.
"Omlouvám se, já netušila, netušila jsem, že ten strom… totiž vy, ten strom.. totiž omlouvám se."
Najáda se ušklíbla a zpražila Kometu pohledem. "Dávej si pozor, holčičko."
Jedno Kometino já křičelo. Přece ji nějaký pitomý strom nebude nazývat "holčičko"! Ale místo toho raději mlčky přikývla.
"Já jsem se chtěla zeptat…"
"Ano?!"
"Totiž, neznáte
cestu do Tubepolisu?"
Křídla která měla
Najáda doposud skrytá za zády se teď rozevřela. "Do Tubepolisu,hmmm?"
Kometa, která najednou ztratila ostýchavost (možná to bylo i tím, že Najáda odložila klacek) odpověděla: "Ano, do Tubepolisu. Jenže nemám draka- tedy mám, ale on…" Křišťál na ni vrhl jeden ze svých pohledů. "Totiž, neseme něco moc důležitého a nevíme jak se tam dostat…"
"Znám někoho, kdo už v Tubepolisu byl, a mohl by vám dělat průvodce." Kometa vrhla na Najádu jeden z těch nejzářivějších úsměvů. Kocour se zatvářil velmi uraženě a výhružně zasyčel. Drak si žužlal špičku ocasu a okolí naprosto nevnímal, takže si ani nevšiml, když se k němu Najáda připlížila a chytla ho za ocas. "Dost nanicovaté stvoření, váš?" Kometa se nervózně koukla na kocoura, jakoby u něj hledala odpověď. "Ne tak docela…"
"Hm. Na něm se vážn
ě do Tubepolisu nedostanete."
Drak sebou začal mrskat a plivat malé jiskřičky. Jeho tělesná teplota právě dosáhla bodu varu, takže ho Najáda rychle pustila. Křišťál dopadl čumákem na zem a bolestně zakňučel, a stáhl ocas mezi nohy. Najáda vzala klacek a hodila ho do dálky. Drak se za ním rozběhl, jazyk vyplazený, a tu tam i trochu popoletěl. Když se vrátil, tváříc se hrdě, z klackem v hubě, Najáda ho podrbala za oušky a hodila mu keksík. Kometa obrátila oči v sloup. "Tak teda…?"
"Žije nedaleko odsuď v jedné z jeskyň, určitě ji poznáte. Je to ta, co bude mít před otvorem ceduli nevstupovat, pod tre
stem smrti." "Ha ha ha." Neodpustil si kocour. "A kdo je ten "známý" smím-li se zeptat?"
"Vlkodlak."
Dala se těžko určit doba, kdy všem došlo jednoduché Najádino sdělení. Trapné ticho přerušila Kometa. "
To je doufám vtip, že?" Vždyť vlkodlak usmrtí člověka jen jedním mávnutím tlapy!"
"To je jistě pravda." Přitakala Najáda. "Ovšem on jediný zná cestu do Tubepolisu."
Kometa chvíli váhala, a pak přikývla. "Jistě. Ehm, tak děkujeme. Nashledanou…"
"Moment!" Zahřměla Najáda a otočila se. Kometa leknutím nadskočila.
"Tohle jsem ti chtěla dát, na památku. Podala ji dřevěnou, bohatě zdobenou krabičku. "Na, otevři si ji!"
Kometa zvedla víko. Uvnitř se něco zatřpytilo, až musela Kometa krabičku zaklapnout.
"To je pro štěstí." řekla Najáda.
Kometa otevřela krabičku, zrak měla odvrácený stranou. Šílená zářen naštěstí ochabla, když tu věc vytáhla na denní světlo. Byl to diamant. Nepochybně pravý, velký, krásný a třpytivý diamant. Byl připevněn na řetízku. Kometa si ho dala kolem krku a divila se, že diamant nepropálil do blůzy díru. Kometa naposledy zamávala na rozloučenou.

*ONA
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama