Listopad 2011

*Poslední podzimní

30. listopadu 2011 v 18:38 | *Ona |  Vyje
Vlastně ani nevím čím bych měla začít. Byla jsem na setkání redakce školního časopisu. Zbytek je "TOP SECRET" ale snad bych ještě mohla prozradit, že se s Kájou pokusíme napsat komiks. Školní. O čem bude, to nesmíme říct. Ha ha. To bylo informativní, že?
Další školní projekt je divadelní představení na akademii. Samozřejmě máme blbost- šmouly. Sotva jsme se dohodli na scénáři, a akademie je už dvacátého. Nepředpokládám, že to stihneme. Kája se to rozhodla úplně bojkotovat, tedy alespoň J. návrhy. J. je ten tip co chce o všem rozhodovat, ale vadí ji když po ni něco chceme, chceme něco navrhnout apod... takže to byla opravdu otrava. V podstatě jsme se tam jenom hádali a překřikovali a K. dělala tai-chi a Lachtan lachtal... totální zmatek. No to asi patří k věci. Ale nadšená z toho nejsem. Na výtvarce jsme dneska měli supl a tak jsem kreslila maxi "plakát" se všemi strážníky A-M hlídky. (Jsou tam všichni!!!) dalo to dost práce. Možná to vybarvím a dám na DA. S K. jsme taky na výtvarce vymýšlely návrhy na výše uvedený komiks. Tu verzi s ovocem (Šejk hruška, mexičan pomeranč, jablko s fazetem, švestka s kloboučkem s holubičkou a třešně s vikingskou čepicí...) jsme radši vyškrtli protože i nám připadala šílená. Nicméně s původního komiksu si spolužáci zvláště oblíbili jednu postavu- kaktusa Dobropicha. S K. povolením bych ho ráda uveřejnila.
Podlední dobou přemýšlím o hodně divných věcech a hádám se sama se sebou. (Většinou o tom, že jsem cvok, že se sama se sebou hadám) a napadají mě divné věci. Jediné možné vysvětlení je u našich rodičů tolik oblíbené: "No jo, puberta." Kruci to není vysvětlení, to je odbytí! No nic, prozatím se s tím budu muset spokojit. Jsem teď tak trochu v krizi, abych pravdu řekla. Ale s K. Lachtanem A. a ostatními je to daleko lepší... Jedna básnička z mých "nálad" napadla mě v autobuse.

V krajině temných stínů,
černých jako skvrny od tuže,
bojím se, že bídně zhynu,
bez těla a bez duše.

V krajině temných stínů,
v krajině pohřbených nadějí,
teď těžce nesu svojí vinnu,
pod vrstvou hlíny vidíc se raději

V krajině temných stínů,
kráčím pískem jak hnízdem vosím,
prohrabávám vlhkou hlínu,
o odpuštění prosím.

Tiše modlitbu svou šeptám,
balancujíc na hranici šílenství,
a v duchu se ptám:
dočkám se milosrdenství?

Jinak ze zeměplochy teď čtu Zimoděje. Pro nezasvěcence: Třetí díl Toničky Bolavé. Ona je čarodějka, ale ne ta co mává kouzelnou hůlkou a bojuje proti mýtickým zrůdám (nebo alespoň by NECHTĚLA bojovat proti mýtickým zrůdám), ale pomáhá starým lidem, u porodů a to nejen ovcí. Ne není to žádná ukázková holčička ale Čarodějka z křídy. A slouží ji svobodný národ alias Nac Mac Fíglové: "Slopka! Prálka! Čórka!" Mám ráda Toničku Bolavou. Hned po knížkách o hlídce druhá nejoblíbenější... podzeměplocha?
Jinak přidávám jeden docela malý bonus, vylepšení, zpestření...


Pouze jednoduchý článek/ Just a simple article avatary. Je mi úplně fuk, dělejte si s nima co chcete. Jinak ty avatary s J. Časnačajem (raining.blog.cz) jsou prostě do~ko~na~lé!

*ONA


~


*Challenge accepted

27. listopadu 2011 v 21:01 | *Ona |  Žije
Tak jo. Narozeniny mám za sebou ;). Teď už je mi oficiálně dvanáct. Dostala jsem novou aktovku do školy, nové hodiny na zeď, oblečení, a knížku to nejlepší ze zeměplošských diářů a ročenek (Už ji mám dočtenou :D) Narozeniny by byly fajn, kdyby babička s máminým přítelem neměli neustále poznámky o fyzice. DAMN. Brzo asi dostanu nový počítač po mámě (Je růžový). Hodně teď stavím v Minecraftu. Mám hotový dům, rozhlednu a obří nápis: "L.T." abych se neztratila, jako se mi to stalo už dvakrát. To je strašně nepříjemné! Hlavně proto že si připadám jako ve skutečnosti. Pokoušela jsem se o několik minecraftových fanartů, ale bohužel se mi nepovedl ani jeden. Ha ha ha. Ve škole se mám dobře. Od Kájy se jsem dostala dva přívěšky, jeden s A´tuin a jeden s Minecraftovou kostičkou. Moc se mi líbí, pořád je nosím. Taky jsem dostala od táty nové pastelky, tak jsem je hned vyzkoušela na dalším zeměplošském fanartu:


Omluvte kvalitu, je to foceno mobilem >_< Líbí se mi Vlahoš a jeho emm... kalhoty x"D Je to ta část, kdy Vlahoš jako ovykle strhává davy. Konkrétně je to podle filmu, kdy Vetinari řekne, že když prohraje sázku s Pozlátkem, tak ho pověsí. Proto ta šibenice. S tou páskou přes oko v davu je Pozlátko, a jinak to šedý je Navážka a To druhý šedý Rubína. A ta hnědá skrna Pumpa19. Kolem jsem nakreslila náměstí náhlého osvícení. Je to trošku uřízlé, kvůli mobilu. To žluté je pošta a to co se tyčí vzadu je věž NU. A ten stánek je Kolíka A.S.P. Líbí se mi to, ale mobil to trochu zmršil. Už se nemůžu dočkat až vyjde Snuff a další díl Vlahoše. *slint*. Jak by řekli všichni, tak "se mnou lomcuje puberta." Nechápu jak jsem se mohla těšit, až mi tohle budou říkat. Chci být zase malá... Ehm. Tak to by bylo k mým dvou závislostem a celkovému mentálnímu rozpoložení. Musím jít spát.
Vzakaz pro Dejva: Dej mi adresu svých stránek ať vím, co mám kreslit. ;) Dík.

*Svět z kostiček

18. listopadu 2011 v 20:51 | *Ona |  Žije
Některé věci jsou návykové. Až moc. Je to až znepokojující, řekla bych. Člověk nemůže spát. Nemůže se soustředit. Nemůže... myšlenky jsou jinde a bylo by marné dokončovat větu, ne?
V neděli to všechno začalo. Kája mi poslala odkaz na (ehm ehm) stáhnutí minecraftu. Začalo to celkem nevinně. Jako u zeměplochy. TAK je to vždycky, abyste věděli. Nevěděla jsem o Minecraftu nic a jen se procházela krajinou, a najednou byla noc a sežrali mě zombie, které jsem neviděla. Ha ha. Zkusila jsem videonávod. Následovalo několik zoufalých pokusů, až pak... tradá! Mám úžasný svět. Má všechno. Jeskyně, zombies, vodopády ostrovy, krávu, les, moře... a tak dál. Postavila jsem si dům ve skále a taky zahradu kde chovám prase. A podle neověřených zdrojů je Minecraft ze švédska. (Jestli to tak není, nikdy se už na Google nespolehnu! Mé naděje!) A i kdyby ne Švédsko je úžasné. Losy, minecraft, lego, ace of base, Roxette, švédské masové kuličky. Ikea. Já nevím. Ach prosím, musíme tam v sekundě jet!
Jsem vážně bezva, že jsem napsala článek, co? Jinak trávím prázdniny v Liberci, dneska jsme jeli do Německa, a to ani já ani táta německy neumíme :D Byla to legrace. Teď trávím čas čtením NOHY Z JÍLU a kraftováním. Dneska to už asi delší nebude ;) Jen ještě přidám jedno boží video, to prostě musíte vidět. ~ MINECRAFT FORM THIS WAY ~

*Doporučený dopis IV.

7. listopadu 2011 v 20:22 | Linda Teatime |  Píše
Chvíli pokračovali v cestě, smysly měli v pohotovosti (tedy alepsoň Kometa určitě), aby přežili strastiplnou cestu nočním lesem. Citelně se ochladilo a kdesi v dálce zahoukala sova. Křišťál zaryl drápky kometě do kůže, aby náhodou nespadl. Když už nebylo vidět ani na krok, Kometa ukázala na jeskyni, a vysvětlila svůj prostý plán: "Já tu hodlám zůstat. Někdo něco proti?" a spražila Uhlíka pohledem. Uhlík neměl kometu nikdy zrovna v oblibě. Patřil kometině tetě, která zbožňovala kočky a měla jich plný dům. Kometa vždycky radši chtěla psa, který by ji poslouchal na slovo. V duchu si ho vysnila, jak by ji pomáhal při hlídání ovci u nich na farmě, ale musela se spokojit s Uhlíkem. Narozdíl od ostatních koček co chovala její teta měl v sobě alespoň nějaké instikty divoké kočky, a navíc mluvil, ale to byl jen detail. Někdy to Kometě vyloženě vadilo. Uhlík zavrtěl hlavičkou, ale v očích se mu zableskl vzdor. Kometa rozškrtla zápalku a vydala se prozkoumat jeskyni. Uznala ji za vhodnou k přespání, a tak si lehla na to pokud možno nejrovnější místo a hodila si mošnu pod hlavu. "Co bych teď dala za ten mech, byď špinavý a plný jehliček..." pomyslela si Kometa. Ale netrvalo to dlouho a i ona usnula spánkem spravedlivých.

Vargen byl momentálně ve vlčí podobě, proto měl stokrát lepší čich než ostatní lidé, dokonce lepší než vlkodlaci v lidské podobě. Ale zato jeho vlčí oči rozeznávaly jen odstíny šedé, proto je měl zavřené, aby se mu nepletli v čichu. "Dnes můžu zůstat v jeskyni" pomyslel si, "a za otcem se vydám až ráno. Vargen byl, samozřejmě v lidské podobě celkem pohledný mladík, něco okolo čtrnácti let. Vlasy měl skoro do běla, ale jeho červené oči šelmy mnoho lidí znepokojovaly. Ve vlčí podobě vypadal asi jako každý průměrný vlk, ale v jednom se lišil- jeho srst byla téměr bílá. Občas mu to vadilo, protože tam, kde se jiní vlci ukryli v stínu, on byl nápadný a zářil jako měsíc v úplňku. Jeho matka byla lidská dívka, která i s jeho nejstarší sestrou Nelou, která vlkodlačí schopnosti nezdědila, kromě toho že měla o něco lepší čich než ostatní, žila ve nedaleké vesnici. Jeho otec byl vlkdodlak ze starého rodu, což Vargenovi taky často připomínal. Vargen ho neměl rád. Stejně jako neměl rád Philipu, jeho sestru, které bylo teď v lidské podobě sedmnáct let. Otec ji rozmazloval, protože to byl první a nejstarší vlkodlak v rodině, a hlavně byla, narozdíl od Vargena, znamenitý lovec. Jediný z rodiny, koho měl Vargen rád byl jeho mladší bratr Alex, kterému bylo právě teď osm let, a který měl zase jen vlčí podobu.
Vargen běžel lesem, míle mu ubíhaly pod nohama. Po nějaké době našel jeskyni ve které by mohl strávit dnešní noc. Protože už byl vysílený, a toužil si odpočinout v jeskyni, přehlédl ostrý a výrazný pach člověka...

Kometa, ketrou jako většinu venkovských dívek provázel podivohudný šestý smysl, které si za ta léta vypěstovala, ucítila, že se v jeskyni nachází ještě někdo další. Odvážila se rozškrtnout sirku. Když uviděla spícího Vargena, leknutím vyjekla. Kdyby byla hloupá jako většina jejích vrstevnic, začala by asi řvát: "Vlk! Vlk!" místo toho jen tiše probudila uhlíka, což nebyl takový problém, protože kdyby si Kometa vlka navšimla, Uhlík by si ho všimnul určitě. A Křišťála vlastně budit nemusela, stačilo si ho přehodit přes záda. Opatrně sfoukla svíčku a chystala se odejít když uslyšel strašné vyjeknutí. Nedalo se nic dělat, musela objetovat další svíčku. "Škrt!" ozvalo se. Vargen se trhnutím probral s omámení, ve kterém doposud kvůli proměně byl. Kometa rychle vytáhla z mošny kapesní nožík, a statečně se před tím klukem, který ale spíše připomínal šelmu, jak ji řekl její šestý smysl, bránit. Vargen, který by nikdy nic takového neudělal, kdyby nebyl právě po proměně, po kometě skočil. Byl teď oblečený v obleku, které si v jeskyni vždy schovával, kdyby přišla proměna dřív než čekal. Skok netrval ani dvě sekundy, ale Kometa vše viděla jakoby spomaleně. Když se ji po hrdle sápal vlkodlak, odvaha ji rychle opouštěla. Zavřela oči. Ucítila strašlivou bolest na hrudi, její smaragd ji spálil kůži i přes blůzu. Vyjekla bolestí a otevřela pomalu oči. "Jakto, že jsem ještě na živu?" pomyslela si. Vargen udiveně zíral na matnou zelenou zář, která teď Kometu obklopovala. Cítil se pokořen a proto nevrle zavrčel. Ale ne jako člověk ale jako vlk. Kometa se pomalu podívala na smaragd a pak užasle na Vargena. "Jsi v pořádku?" otázala se opatrně, kdyby kouzlo přestalo náhle fungovat. "Jo, jasně." přikývl Vargen, kterému se podařilo přeměnu zvládnout, a jednal už daleko vyrovnaněji. "Já se opravdu omlouvám..." začala Kometa. "Kde si to vzala?" přerušil ji Vargen taktně, ale ostře. "Co?" otázala se Kometa. "Kde jsi vzala ten přívěšek." zopakoval trpělivě otázku. "Dostala jsem ho dárkem. Proč?" Kometa věděla, že je zvláštní, ale netušila proč by měl zajímat tuhle krvežíznivou příšeru. Vargen se totiž už se svou proměnou vyrovnal, ale Kometa se tak rychle s prudkou změnou ve Vargenově chování vyrovnat nemohla. "Je to..." Vargenovi to dělalo evidentně velké potíže vyslovit. "...královsk... královský... šperk." dokončil větu. Kometa na něj udiveně hleděla. "Kdo není královské krve, nemůže ho nosit. Spálil by ho na uhel. Uhlík, který si možná myslel, že je řeč o něm vykročil dopředu, přeměřil si Vargena očima a pak nevinně řekl: "To je omyl." Vargen na kocoura užasle hleděl. "Vždycky jsem myslel... že vlci jsou jediní..." byl zmatený. "Ne, on není TO." on se prostě... nějak naučil mluvit. Vargenovi se zřejmě ulevilo. "Aha." přikývl. "Vlastně jsem se ti zapoměl představit. Vargen z rodu lunárních vlkodlaků."
"To je náhoda!" podotkla Kometa. Já zrovna jednoho hledám.
Vargen na ni vrhl zoufalý úsměv. "A... proč?"
"Potřebuji se dostat do Tubepolisu, a jedna... hm, známá mi řekla, totiž že ty znáš cestu nejlépe... jistě, ale nebude to zadarmo. Řekl Vargen a lišácky se ušklíbl, pokud je to vůbec u Vlkodlaků možné. "Co nabízíš?"

*World down under

6. listopadu 2011 v 10:32 | Linda Teatime |  Žije
Často vzpomínám na ty doby kdy ještě bylo všechno jinak. Ne, že bych nebyla spokojená, ale já už jsem prostě taková.
Nemám proč psát články, protože jsem šťastná. A tak to prostě je.
Často si kladu otázku jak moc se můj život změnil. Řeknu to jednoduše: nemám tušení. Po tom co jsem začala číst zeměplochu, má čtenářská vášeň se tím znásobila. Pokusím se porovnat školní den na základce a školní den na gymnáziu. Dělám to pro sebe, takže nepředpokládám, že si to někdo přečte ;)

ZŠ CURIE:

Vstávám v půl sedmé. Klasicky: Snídaně, vyčištění zubů, oblečení apod... Jdu na Libeňskou. Autobus (152 nebo 183) mi jede v celou. Na Kobylisích přesedám na tramvaj. Ve škole jsem zhruba ve třičtvrtě na osm. Cestou v tramvaji potkávám pár spoulužáků. Pět minut rychlou chůzí ve škole. Někdy ještě čekám na otevření. Poté jdu dvě patra ke skříňkám, tam si odložím věci. Jdu do třídy, málokdy se přemísťuji, v lavicích sedíme sami. Maximálně máme pět hodin. Obědvám (obědy máme na čipy, výběr ze čtyř jídel). Podle toho co je za den buď jedu domů nebo na kroužek.

ŠPITÁLSKÁ

Vstávám chvíli po půl sedmé. Klasicky: Snídaně, zuby, apod apod... Jdu na sídliště čimice. Autobus 183 mi jede v sedm hodin dvanáct minut. Mám (zatím) společnou cestu s mámou, která vystupuje na Kobylisích. Jedu na Vysočanskou, jsem tam tak v sedm hodin čtyřicet dva minut. Jdu podchodem ke škole. Projdu turnikety, jdu jedno patro, a odložím si věci v šatně. Často se přemísťujeme. V lavicích sedíme po dvou. (Já občas s K. a občas s A.) Máme maximálně osm hodin. (Většinou šest a v úterý pět.) Jdu na oběd, fronta je poněkud zvláštní, taky čipy, ale jídlo nic moc. Podle toho co je za den buď jedu domů nebo na kroužek. Další varianta je jít buď s: K. A. A. nebo J. Do OC Fénix. Tam je vážně sranda! ^_^

Jinými slovy (daleko kratšími) jsem spokojená, protože jsem poznala spoustu dobrých lidí.


Tonička Bolavá. Obléknu si půlnoc dostanu k narozeninám, jupí! Zeměplošská čarodějka z Křídy. Vypadá skoro neviditelně, že?
Nějaké věci mě na obrázku dost štvou, třeba lineart, ale celkem se mi to líbí. Co vám?