*Doporučený dopis IV.

7. listopadu 2011 v 20:22 | Linda Teatime |  Píše
Chvíli pokračovali v cestě, smysly měli v pohotovosti (tedy alepsoň Kometa určitě), aby přežili strastiplnou cestu nočním lesem. Citelně se ochladilo a kdesi v dálce zahoukala sova. Křišťál zaryl drápky kometě do kůže, aby náhodou nespadl. Když už nebylo vidět ani na krok, Kometa ukázala na jeskyni, a vysvětlila svůj prostý plán: "Já tu hodlám zůstat. Někdo něco proti?" a spražila Uhlíka pohledem. Uhlík neměl kometu nikdy zrovna v oblibě. Patřil kometině tetě, která zbožňovala kočky a měla jich plný dům. Kometa vždycky radši chtěla psa, který by ji poslouchal na slovo. V duchu si ho vysnila, jak by ji pomáhal při hlídání ovci u nich na farmě, ale musela se spokojit s Uhlíkem. Narozdíl od ostatních koček co chovala její teta měl v sobě alespoň nějaké instikty divoké kočky, a navíc mluvil, ale to byl jen detail. Někdy to Kometě vyloženě vadilo. Uhlík zavrtěl hlavičkou, ale v očích se mu zableskl vzdor. Kometa rozškrtla zápalku a vydala se prozkoumat jeskyni. Uznala ji za vhodnou k přespání, a tak si lehla na to pokud možno nejrovnější místo a hodila si mošnu pod hlavu. "Co bych teď dala za ten mech, byď špinavý a plný jehliček..." pomyslela si Kometa. Ale netrvalo to dlouho a i ona usnula spánkem spravedlivých.

Vargen byl momentálně ve vlčí podobě, proto měl stokrát lepší čich než ostatní lidé, dokonce lepší než vlkodlaci v lidské podobě. Ale zato jeho vlčí oči rozeznávaly jen odstíny šedé, proto je měl zavřené, aby se mu nepletli v čichu. "Dnes můžu zůstat v jeskyni" pomyslel si, "a za otcem se vydám až ráno. Vargen byl, samozřejmě v lidské podobě celkem pohledný mladík, něco okolo čtrnácti let. Vlasy měl skoro do běla, ale jeho červené oči šelmy mnoho lidí znepokojovaly. Ve vlčí podobě vypadal asi jako každý průměrný vlk, ale v jednom se lišil- jeho srst byla téměr bílá. Občas mu to vadilo, protože tam, kde se jiní vlci ukryli v stínu, on byl nápadný a zářil jako měsíc v úplňku. Jeho matka byla lidská dívka, která i s jeho nejstarší sestrou Nelou, která vlkodlačí schopnosti nezdědila, kromě toho že měla o něco lepší čich než ostatní, žila ve nedaleké vesnici. Jeho otec byl vlkdodlak ze starého rodu, což Vargenovi taky často připomínal. Vargen ho neměl rád. Stejně jako neměl rád Philipu, jeho sestru, které bylo teď v lidské podobě sedmnáct let. Otec ji rozmazloval, protože to byl první a nejstarší vlkodlak v rodině, a hlavně byla, narozdíl od Vargena, znamenitý lovec. Jediný z rodiny, koho měl Vargen rád byl jeho mladší bratr Alex, kterému bylo právě teď osm let, a který měl zase jen vlčí podobu.
Vargen běžel lesem, míle mu ubíhaly pod nohama. Po nějaké době našel jeskyni ve které by mohl strávit dnešní noc. Protože už byl vysílený, a toužil si odpočinout v jeskyni, přehlédl ostrý a výrazný pach člověka...

Kometa, ketrou jako většinu venkovských dívek provázel podivohudný šestý smysl, které si za ta léta vypěstovala, ucítila, že se v jeskyni nachází ještě někdo další. Odvážila se rozškrtnout sirku. Když uviděla spícího Vargena, leknutím vyjekla. Kdyby byla hloupá jako většina jejích vrstevnic, začala by asi řvát: "Vlk! Vlk!" místo toho jen tiše probudila uhlíka, což nebyl takový problém, protože kdyby si Kometa vlka navšimla, Uhlík by si ho všimnul určitě. A Křišťála vlastně budit nemusela, stačilo si ho přehodit přes záda. Opatrně sfoukla svíčku a chystala se odejít když uslyšel strašné vyjeknutí. Nedalo se nic dělat, musela objetovat další svíčku. "Škrt!" ozvalo se. Vargen se trhnutím probral s omámení, ve kterém doposud kvůli proměně byl. Kometa rychle vytáhla z mošny kapesní nožík, a statečně se před tím klukem, který ale spíše připomínal šelmu, jak ji řekl její šestý smysl, bránit. Vargen, který by nikdy nic takového neudělal, kdyby nebyl právě po proměně, po kometě skočil. Byl teď oblečený v obleku, které si v jeskyni vždy schovával, kdyby přišla proměna dřív než čekal. Skok netrval ani dvě sekundy, ale Kometa vše viděla jakoby spomaleně. Když se ji po hrdle sápal vlkodlak, odvaha ji rychle opouštěla. Zavřela oči. Ucítila strašlivou bolest na hrudi, její smaragd ji spálil kůži i přes blůzu. Vyjekla bolestí a otevřela pomalu oči. "Jakto, že jsem ještě na živu?" pomyslela si. Vargen udiveně zíral na matnou zelenou zář, která teď Kometu obklopovala. Cítil se pokořen a proto nevrle zavrčel. Ale ne jako člověk ale jako vlk. Kometa se pomalu podívala na smaragd a pak užasle na Vargena. "Jsi v pořádku?" otázala se opatrně, kdyby kouzlo přestalo náhle fungovat. "Jo, jasně." přikývl Vargen, kterému se podařilo přeměnu zvládnout, a jednal už daleko vyrovnaněji. "Já se opravdu omlouvám..." začala Kometa. "Kde si to vzala?" přerušil ji Vargen taktně, ale ostře. "Co?" otázala se Kometa. "Kde jsi vzala ten přívěšek." zopakoval trpělivě otázku. "Dostala jsem ho dárkem. Proč?" Kometa věděla, že je zvláštní, ale netušila proč by měl zajímat tuhle krvežíznivou příšeru. Vargen se totiž už se svou proměnou vyrovnal, ale Kometa se tak rychle s prudkou změnou ve Vargenově chování vyrovnat nemohla. "Je to..." Vargenovi to dělalo evidentně velké potíže vyslovit. "...královsk... královský... šperk." dokončil větu. Kometa na něj udiveně hleděla. "Kdo není královské krve, nemůže ho nosit. Spálil by ho na uhel. Uhlík, který si možná myslel, že je řeč o něm vykročil dopředu, přeměřil si Vargena očima a pak nevinně řekl: "To je omyl." Vargen na kocoura užasle hleděl. "Vždycky jsem myslel... že vlci jsou jediní..." byl zmatený. "Ne, on není TO." on se prostě... nějak naučil mluvit. Vargenovi se zřejmě ulevilo. "Aha." přikývl. "Vlastně jsem se ti zapoměl představit. Vargen z rodu lunárních vlkodlaků."
"To je náhoda!" podotkla Kometa. Já zrovna jednoho hledám.
Vargen na ni vrhl zoufalý úsměv. "A... proč?"
"Potřebuji se dostat do Tubepolisu, a jedna... hm, známá mi řekla, totiž že ty znáš cestu nejlépe... jistě, ale nebude to zadarmo. Řekl Vargen a lišácky se ušklíbl, pokud je to vůbec u Vlkodlaků možné. "Co nabízíš?"


Já vím, je to strašně průhledné... ale brzo se to změní, s novou postavou, a taky už mám vymyšlený závěr, na který sem vážně pyšná. Ale víc neprozradím.
~Jsem ráda za každý komentář~
LINDA TEATIME aka *Ona
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Dan Dan | 13. listopadu 2011 v 20:04 | Reagovat

Nazdar Lindo, Good.

2 Emm Emm | Web | 18. listopadu 2011 v 13:05 | Reagovat

Tyjo, je to úplně dokonale napsaný! Až budu mít čas, tak si přečtu i ostatní kapitoly. Těma vlkodlakama ses inspirovala ze Stmívání? :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama