Únor 2012

Oblíbení

21. února 2012 v 17:18 | Linda Teatime |  Bloguje
A spoustu dalších úžasných blogerů...

Myš-maš

13. února 2012 v 21:09 | Linda Teatime |  Čmuchá
Hrubka v nadpisu záměrná ;)
Zamyslela jsem se, o čem asi může být ten článek. Dlouho jsem o tom přemýšlela, a přitom byla odpověď strašně jednoduchá. O tom co mě zrovna žere, o tom o čem zrovna přemýšlím. A možná se mi povede mé zmatené myšlenky nějak ucelit.
Dost jsem přemýšlela o tom, čemu bych se vlastně měla věnovat ve svém volném čase. Všude vídám příběhy o lidech co znali svůj sen, šli za ním, a splnil se jim. Krásné, ne? O tom jaký je můj sen jsem přemýšlela asi deset sekund. Problém je donutit se k tomu. Není to vždycky jednoduché. Být spisovatelkou. Romantické, ne? Krásné klišé. Jak naivní. Ale kupodivu, stejně tak jako je nejjednodušší řešení je nejefektivnější, stejně tak je naivní úváha ta správná. Mohli by ste se mnou nesouhlasit, ale to bychom se tu mohli hádat večně. Vždycky mám v záloze spoustu odpovědí. Takže jsem prostě jen chtěla říct o mém projektu kdy tu alespoň jedenkrát do týdne bude jakýsi literární útvar, a to s vyjímků "ordinary" článků.

Někdy celý svůj život vidím jako dost pitomou knížku kterou čtu, nebo film na který se divám. Jako by se to ani nedělo mě. Zvláště v těch bizardních situacích kdy člověk neví kde je nahoře a kde dole, v těch situacích jako vystřižených z nějakého pitoméhp Hollywoodského trháku, který napsal párek ožralých scénáristů, aby zparodovali své neoblíbené frašky. Haha. Tohle jsem ukradla z Metra, myslím. Psal to nějaký filmový kritik, a děsně se mi to zalíbilo. Bylo to tak hnusné... Tenhle odstavec začal jako úvaha, a tak taky skončí. "Mám já tohle zapotřebí?"

Někdy mám pocit, že čím více článků pišu, tím víc zijšťuji, že se vlastně vůbec neznám. Což je divné, protože já jsem já. Ale tomuhle tématu se snad budu věnovat někdy jindy. Tak tedy. Poslední dobou si připadám, že jsem vážně nemožně hodná. Vždycky mě hrozně přitahovali záporáci, tak proč? Ne že bych neuměla odporovat, to říct nechci. Umím říct "NE" i když na "N" se někdy zadrhnu. Ne to byl vtip. Ale když někdo potřebuje pomoct, většinou mu vyhovím, a když mě někdo štve, vždycky to beru z jeho pohledu. Možná je to podle vás dobrá vlastnost. Vyvedu vás z omylu. NENÍ. Je to jedna z nejhorších průprav do života. Nedokážu se na nikoho zlobit dlouho. S hrůzou zijšťuji, co si někteří mí spolužáci, byť vypadali jako diplomati, ve skutečnosti myslí. Chápu je. Ale já nejsem diplomat jen z venku. Mám to asi v krvi. Jsem asi sama. Předtím jsem s tím problém neměla, a úplně klidně jsem někoho mohla nenávidět. Teď je to jinak. Já chci svou nenávist zpátky... No skvělý. Poznámka: Musím se na kohokoli, klidně i bezdůvodně hrozně naštvat. To bychom měli. Teď k té příjemnější části. Vy už asi tušíte, že teď je na řadě úžasné a jedinečné...

ςMUZIKAς Beru máminy interprety podle abecedy, takže právě poslozchám 2 brothers on the 4th floor. Starý, já vím. A co?

Z toho výrazu nemůžu :D Poslechněte si to, pro mě za mě. Nemusím se stydět za to co poslouchám. Vždyť- co bude "moderní" příště? Vřískající kočka přivřená do dveří? Nikdy nevíte.

φ KNIHY φ Někde jsem to viděla a celkem se mi ten způsob zalíbil. Takže co jsem četla?

Zní trochu dětinsky, ale je to úžasná knížka. Četla jsem všechny díly a můžu to číst znovu a znovu. Je to čtivé a zábavné. Miluji ty šílené pasáže. Jedna z mála knížek určených pro holky co se dá číst.

Prostě a jednoduše skvělé. Nikdy jsem nebyla fanda steampunku nebo tak něco, ale tahle knížka mě donutila na něj změnit pohled. Že to nejsou jen složité popisy podivných vynálezů... Navíc správně sympaticky nesympatická hrdinka, skvělá zápletka a dobrodružství na každé stránce. Vřele doporučuji všem.

Humroné a zárověň fylozofické. Něco podobného byste od pana Pratchetta asi čekali. Přesto mě tahle knížka ale příjemě překvapila. Sympatičtí hrdinové, úžasná satira a zároveň jakýsi pohled na život. A samozřejmě Crowley! ^_^

Tohle sice není původné obálka, ale vydaní co jsem četla bylo dost staré, tak jsem ho nesehnala. Je to jakási metafora a politická satira. Je to kraťoulinká povídka, a čtení rychle odsýpá. V podstatě jde o to, že si zvířata založí vlastní farmu s jakousi idilou, a vymkne se jim to z rukou. Půjčila mi ji babička. Je to parodie na socialismus, ale babička má pravdu, že by se hodila na každý režim...

Knížka hororových příběhů které jsou součástí velkého příběhu. Musím přiznat, že někdy jsem se docela potila. Dostali jsme ji k jedné soutěži, ale o tom někdy jindy. Knížka je rozhodně originální, a jsem ráda, že jsme ji dostali. Celý text zdobí velmi povedené ilustrace. Méně dobrou zprávou je, že si o ni musíme víst deník, což se mi faaakt nechce.
Zatím vše, vaše
LINDA TEATIME