Smrtící stíny: Prolog

1. dubna 2012 v 20:51 | Linda Teatime |  Píše

Tak a je to tady... ten obrázek, který odstartoval mou texturovou mánii jsem nekreslila jen tak pro nic za nic- rozhodla jsem se totiž, že se pokusím (opět) napsat povídku. Napadla mě jednou v autobuse, a zdálo se mi to jako docela dobrý nápad. Jen doufám, že budu mít vaši podporu, abych měla nějakou motivaci, že. Kdyby se vám to líbilo, jen klikněte na "líbilo se mi" v anketě, ať vím, že nepíšu do šuplíku, jak se říká. Děkuji vám za každý komentář, a obzvláště těm, co nebyli líní si příběh přečíst. Tak, a teď už se můžeme vrhnout na prolog... Klikněte na celý článek, čtěte, a až dočtete tak napiště komentář a klikněte na "komentovat" nebo "odeslat" nebo co to tam je, jo?


Aurora Australis na sebe byla naštvaná. Je bohyní teprve pár týdnů, a ještě se jí nepodařilo přijít na zasedání na Nebeskou horu včas. Pravdou bylo, že se schůze mohla úplně bez problémů odehrávat bez ní. Koneckonců, byla bohyně polární záře, která se příliš často nevyskytuje, z čehož lze vypozorovat, že pole její působnosti bylo velmi omezené, a na zasedání stejně její slovo nemělo žádnou váhu. Na druhou stranu se jí její život docela líbil- občas prostě jen naskočila do Heliova nebeského vozu, pak nad posledním kontinentem doširoka otevřela oči, roztáhla prsty, a v roztomilém gestu vyvolala polární záři, která proudila z jejích rukou. Byla se svým životem nadméru spokojená, protože nikdy neměla žádné ambice. A pořád tady byli bůžkové a bohyňky, co na tom byli daleko hůř. Třeba bůh Pondělního vstávání tu byl jen proto, že se bohové jeho jménu smáli jako dobrému vtipu, a co teprve bohyně nefunkčních teploměrů...
Aurora si představila, jak se asi bude Nepojmenovatelný tvářit, až zijstí (pokud to vůbec postřehne) že znovu přišla
pozdě. Vítězoslavně se ušklíbla. To ale nevěděla, že se její nesmrtelný život má jednou provždy změnit...

Pan Vávra rovněž zářil jako sluníčko. Dneska měl vážně šťastný den. Majitele prosperující firmy dokázal přesvědčid, aby ji prodal hluboko pod cenou, a ještě k tomu během čtvrt hodiny. Pobrukoval si a dokonce si i lehce pohazoval se svým koženým kufříkem plným lejster. Měl zkrátka opravdu radost, a vůbec mu nevadilo, že bývalý majitel firmy nemá téměř nic, a že se na něm jen sprostě přiživil. Byl tak zahleděný do sebe, a měl tak dobrou náladu, že si ani nevšiml nanejvýš podivné věci. Ačkoli bylo pozdní odpoledne, krásný letní den, panu Vávrovi úplně chyběl jeho stín...

Příště to bude mnohem delší, nebojte se. Doufám, že jsem vás neodradila od čtení. Jo- a držte mi zítra place, píšeme češtinu a já se vůbec neučila, páč jsem psala tenhle článek. Doboru.

Linda Teatime
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Filia Filia | Web | 3. dubna 2012 v 18:16 | Reagovat

Náhodou to šlo ... uvidím,co asi tak způsobilo,že se všudypřítomný stín ( který mi slouží někdy jako "zrcadlo" na upravování vlasů či tak ) ztratil ;)

2 Linda Teatime Linda Teatime | Web | 4. dubna 2012 v 16:37 | Reagovat

[1]: Děkuji moc, budu pokračovat :D

3 Sayuri-sama & Takami-chan Sayuri-sama & Takami-chan | Web | 5. dubna 2012 v 12:16 | Reagovat

Už se moc těším na další pokračování, máš hezký styl psaní :)

4 Linda Teatime Linda Teatime | Web | 5. dubna 2012 v 17:38 | Reagovat

[3]: Jé, moc děkuju! <3

5 Linda Teatime Linda Teatime | Web | 5. dubna 2012 v 18:00 | Reagovat

EDIT: (navazuji na poslední odstavec svého článku) češtinu jsme měla bez chyby, LOL :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama