Červen 2012

Krvavý rubín: kapitola první

30. června 2012 v 16:39 | Linda Teatime |  Píše

Předchozí díl ~ Další díl

Od toho nešťastného incidentu uběhlo už hezkých pár dní. Kometa stále bloudila lesem, nemaje pražádného cíle. Při pomyšlení na její přítelkyni jí vyhrkly slzy do očí. Posadila se do měkoučkého mechu, a bylo ji teskně. Ale nesmíte se divit- živila se jen borůvkami, které zapíjela vodou z potůčku, a nocovala v jeskyních či pod skalními převisy. Nevěděla ani, kam vlastně chce dojít. Jen že chce prostě… pryč. Co nejdál. Začít úplně nový život. Vždyť na to má právo!
Její rozhořčení ale brzy vystřídal stesk. Stesk po domově, po své přítelkyni a po krásných slunečných dnech, kdy chodily spolu do nedalekého lesíka sbírat bylinky. Ale nejvíce, nejvíce se jí stýskalo po její černém kocourovi, který prý před dvanácti lety přivedl její přítelkyni až k ní. V průběhu let svému kocourovi říkala různě: Nejdřív Kočičák, Chloupek, později Rošťák- ale vždy cítila, že jeho skutečné jméno je Uhlík. To jméno na něj dokonale pasovalo: měl černou, hustou srst, žhnoucí očka a když na to přišlo i pěkně ostré drápky. Uhlík se nikdy nenechával hladit od nikoho jiného než od Komety a nechtěl se od ní hnout ani na krok. Jenže, brzy tomu budou dva měsíce, se úplně ztratil. Marně ho Kometa volala zpátky k sobě, marně prohledávala okolní pastviny i lesíky- Uhlík nebyl nikde k nalezení.
Měsíc už byl vysoko na obloze, a tak se rozhodla, že dnes přespí na mechu. Bylo to riskantní, to ano, ale její přítelkyně jí říkala, že jí by žádné zvíře nikdy neublížilo. A Kometa tomu slepě věřila.
"Uhlíku, můj Uhlíku, ani nevíš jak mi chybíš!" byla její poslední myšlenka, než se ponořila do říše snů.
***
Nechme Kometu spát a vraťme se k radě Zlatého města a k záhadnému muži, který ji tak troufale poučoval.
"To, co jim ten muž tvrdil by znamenalo převrat!" pomyslel si jeden ze starostů. "A on to ani nemá ničím podložené! A stejně má tu drzost přijít sem k nám, a hájit svou lživou teorii!" Ale nahlas řekl: "Jak si tím můžete být tak jistý, člověče?" Na mužově pevné tváři se nyní mihl stín strachu.
"Co bylo, bylo. Nejsem na to nijak zvlášť pyšný, ale jsem vrchním královským katem." Nastalo tísnivé ticho. Kat byl vážený, byl potřeba, ale většinou žil daleko za hradbami města a lidi se ho stranili. Proto byl již zvyklý na tu směsku vyděšených a soucitných pohledů lidí okolo. Alespoň se k němu rada bude chovat o něco slušněji než dříve.
"…Takže kat, ano? Vy jste, ehm popravil eh…?" Kat mlčky přikývl. "Nejsem na to nijak zvlášť pyšný, to mi věřte. Ale alespoň jsem zachránil to batole, když jsem králi vysvětlil, že by to nešlo ani z technického hlediska, natož z toho psychického, jistě chápete." Opět ledové mlčení.
"Vy… víte kam to dítě šlo?" otázal se jeden z přítomných s nadějí v hlase.
"Tak to bohužel nemám tušení. I když, počkejte, chůva s ním odešla někam na sever… přes Les nářků do nějaké vesničky, kde snad měla příbuzné."
Králův zástupce pokýval hlavou a v duchu si pomyslel: "No to nám tedy moc nepomohlo."
Přesto se rozhodl vyvěsit vyhlášku v tomto znění:

HLEDÁ SE DOBROVOLNÍK!:

Rytíř, panoš, či kdokoliv z lidu nechť se přihlásí u rady a vydá se hledat královského následníka v okolí lesů nářků!
Popis hledaného: Kolem čtrnácti let, vlasy barvy ohně a královské rysy. Zřejmě má u sebe ochranný amulet: zlatý přívěšek s rubínem!
Odměna: Sláva, moc, peníze a takové ty věcičky. A samozřejmě rychlý kůň a zásoba jídla na cestu! Dobrovolníci nechť přijdou za úplňku na plácek za hradem! Více informací u starosty vašeho okrsku.

R.Z.M.- Rada zlatého města

Jaká je láska?

26. června 2012 v 17:37 | Linda Teatime |  Vyje
Někdy jak hedvábí hladí,
jindy bodá jako nůž.
Kluzká jako kůže hadí,
taky temná jako tuš.

Křehká jak motýlí křídla,
jindy pevná jako skála.
někdy se ti hned nabídla
a jindy ses jí bála.

Lehká, něžná jako vánek,
či silná jako vlna mořská.
Občas sladká jako spánek,
někdy jak čokoláda hořká.

Mnoho podob láska mívá,
i různá zvláštní jména,
nádherná i krutá bývá
však nikdy není stejná.

Noviny a novinky

25. června 2012 v 21:11 | Linda Teatime |  Bloguje
Tenhle článek je... nudný. Informativní. Zbytečný. Potřebný. Já nevím, prostě tu je, tak se s tím smiřte!
Týká se mých plánů, snů a vizí týkajících se převážně blogu. Myslím, že pokud nejste stálým návštěvníkem, nemá to ani velký smysl si to číst. Ale samozřejmě budu ráda, od toho mám blog, abych nepsala do šuplíku.


1. VZHLED NENÍ DŮLEŽITÝ... ALE VŽDYCKY JE TO PLUS!
Už téměř dva dny (skoro nepřetržitě) se zoufale snažím vytvořit nějaký dobrý layout. Zabralo mi to spoustu času... a nic. Až do té doby, kdy jsem na DeviantArtu našla tenhle úžasný obrázek. (Vidíte ho v záhlaví). Hned jsem si řekla: Alespoň to vyzkouším! A vyplatilo se. Je to sice velká změna, hlavně jsem se musela vzdát svého úžasně přeplácaného menu, ale stojí to za to! No fajn, alespoň něco se mi podařilo. Mimochodem to nebylo na vytvoření vůbec nic složitého: stačilo si jen najít obrázek, udělat pozadí v barvě okrajů obrázku a oříznout tenký proužek spodní části záhlaví, které se teď opakuje všide na stránce. Jen se bojím, jestli je to čitelné. To víte, černé na bílem se to většinou čítává lépe... a rubriku oblíbené hned obnovím. Ale zatím tam spadají zhruba tři lidi...

2. KRVAVÝ RUBÍN: JAK TO BUDE DÁL?
Jo, to je asi tak... z pvrní kapitoly mám asi stránku a půl, ale hodlám dopsat alespoň ještě půlku, aby se neřeklo. Musím se do toho kopat, protože jinak jsem schopná probrouzdat bezcílně na webu skoro hodinu. Zatím jsem nenarazila na žádný "mrtvý bod" ani nic podobného, jen jednou jsem jeden odstaveček přepisovala a z fleku změnila jeden fakt, protože mi to připadalo příšerně nudné. A složité. A vůbec, v dnešní době microbloggingu je zázrak, že někdo ještě píše (a čte) povídky. Ale jsem za to ráda!
Mimochodem, taková malá sázka: Projížděla jsem své staré povídky, a nikdy jsem nedopsala pátou kapitolu, vždy jsem skončila u čtvrté. Držte mi palce ať u Krvavého rubínu dopíšu alespoň tu pátou! ;) Ne, teď vážně, povídky jsou pro mě mnohem jednodušší.

3. CO CHYSTÁM DÁL?
No, chystám napsat alespoň tyhle články:
  • TÉMA TÝDNE: Čokoláda (Na 100%)
  • Něco o mých pocitech... básničku, prózu, cokoliv! (80%)
  • Něco o naší kočce (více méně naší) (40%)
  • Něco o tom, že !Konečně! vyšel Šňupec (25%)
  • Další povídka Krvavý rubín (150%) :D
Myslím, že to akorát stačí na dva týdny. A s přednastavováním článků o prázdninách si nebudu lámat hlavu. Prostě nebudou, co se dá dělat. ;)



LINDA TEATIME

Krvavý rubín: prolog

23. června 2012 v 9:46 | Linda Teatime |  Píše

Prolog
Vrah se tiše jako kočka protáhl zadními dvířky do paláce. Byl skryt ve stínu a téměř ho nebylo možno vidět, kvůli jeho černému oblečení. Plížil se opatrně podél zdi, stále ještě nespatřen. "Je to tady." pomyslel si. "Poslední dveře, poslední místnost. Má šance." Když se ocitl v trůním sále, ucítil náhlý nával adrenalinu. Vytáhl z pochvy krásnou zlatě zdobenou dýku. Pro krále přece nebude mít jen tak nějaký nožík, to ne. Ušklíbl se.
"Jedna… dva…" na tři se vrhnul na krále s dýkou co pevně svíral v pravé ruce. Stačilo jedinkrát bodnout do srdce a král byl mrtev. Byla to vražda co se na krále sluší: rychlá, elegantní a téměř bezbolestná. Vrah se usmál, a s pocitem dobře vykonané práce se opět vytratil.
***
Ve zlatém městě nastal po králově smrti hotový poprask. Někteří truchlili, jiní se radovali, ale všechny trápila myšlenka, kdo bude nyní vládnout jejich městu. Král měl sice bratra, to ano, ale toho nechal i s celou rodinou popravit a žádné dítě nikdy neměl.
Kvůli této mimořádné události byla svolána rada nejvyšších. Dostavilo se všech deset starostů jednotlivých okrsků a dokonce i králův zástupce, nicméně králova židle v čele stolu zůstala pochopitelně prázdná.
Atmosféra byla těžká, pochmurná. Všichni mlčky seděli a klopili oči k zemi. Z tohoto rozjímání je vytrhl až jeden ze stráží, který vpadl bez ohlášení dovnitř.
"Nerad ruším vaší, ehm, bouřlivou diskuzi, ale venku na vás čeká nějaký muž, který mi tvrdí, že s vámi potřebuje nutně mluvit!
"Dobrá. Řekněte mu, že v jeho případě uděláme výjimku a vyslechneme ho." řekl králův zástupce na oko stroze, ale ve skutečnosti si sám oddychl, že někdo konečně přetne to příšerné mlčení.
Za chvíli do místnosti, v doprovodu stráží přišel muž. Mohlo mu být snad okolo čtyřicítky. Byl vyššího vzrůstu, šlachovitý s ostrými rysy a pichlavýma černýma očima. Ne, že by působil nesympaticky, ale vzbuzoval respekt a to i u deseti nejmocnějších a nejvlivnějších mužích města.
"Slavná rado města Aurumpolisu," začal opatrně. "Nevyrušil bych vás z vašeho jednání, kdyby nešlo o opravdu velmi důležitou věc…"
"Prosím, pokračujte." vyzval ho jeden z radních.
"Tak tedy, vím, že sháníte následníka trůnu. O jednom bych věděl."
Pár členům rady zacukalo v koutcích, ale nikdo neměl dost odvahy vyvrátit toto troufalé tvrzení. Jen starosta třetího okresu, mladík a horká hlava se na muže hned rozzlobil: "To je nesmysl, dobře víme, že všichni příbuzní byli vyvražděni předchozím králem a on sám žádné potomky neměl!"
Muž mladíka provrtával pohledem skrz na skrz. "Mýlíte se, ne všichni příbuzní byli vyvražděni. Nejmladší dítě králova bratra bylo ušetřeno…"
***
Kometa utíkala lesem. Proplétala se houštím co nejrychleji dovedla. Důvod byl prostý. Bála se o svůj život. Její přítelkyně, žena která se o ni starala od dob co byla dost velká na to, aby vnímala svět kolem sebe, právě hořela na hranici.
Krutý dav stále ještě skandoval, zdálky byla slyšet strašidelná říkanka:

Upalte čarodějnici,
nešetřete dřevem!
Upalte hříšnici,
spojenou s ďáblem!

Kometa byla naštěstí dost bystrá na to, aby pochopila, že zůstat nemá smysl. Kdyby zůstala, čekala by na ní jen smrt. Každý ve vesnici věřil, že je její přítelkyně spojená s ďáblem, a že ona, Kometa, je její učednicí. Taková hloupost! Ne každá žena, co se straní společnosti, vyzná se v bylinkách a má doma černou kočku je hned čarodějnicí! Jenže tohle vysvětlujte inkvizici. Pravdou bylo, že na hranici shořely i ženy, které byly podezřelé daleko méně. I přesto- proč zrovna ona? Proč ne kterákoliv jiná žena z vesnice? Ale takové úvahy v tuto chvíli neměly smysl. Dalo se z nich vyvodit snad jediné: nikdy nevěř lidem. A to byl jeden z mnoha důvodů, proč se Kometa později rozhodla lidem spíše vyhýbat a stranit se jich. Pořád musela myslet na to, co udělali její přítelkyni.

Krásný stereotyp?

14. června 2012 v 18:21 | Linda Teatime |  Čmuchá

Na téma týdne je pokaždé nějaký příšerně relativní pojem! (Dobře, čaj není relativní pojem, ale normálnost a teď krása?)
Ale je to rozhodně téma moc zajímavé, takže se do něj s chutí pustím. Než půjdeme do hloubky, měli bychom si udělat jasno v tom, kdo je to ten "Krásný člověk". Ale ono to vůbec není jednoduché. Krásné nejsou jen vysoké modrooké blondýnky s osově souměrným obličejem! Ač se to tolik nezdá, krása má dost co dočinění s krásou vnitřní. Ovšem zálěží na situaci.
MODELOVÁ SITUACE:
Jedete třeba v metru a proti vám stojí dvě dívky. První z nich je vysoká, štíhlá, modrooká, osově souměrná a já-nevím-co-ještě. Druhá je trošku "silnější" má na sobě vytahané tričko a vlasy má poněkud mastné.
Kdo je krásnější? Ale ne, počkat, zapoměla jsem na jednu důležitou věc. Blondýna se mračí a tváří se naštvaně a otráveně, kdyžto druhá dívka se usmívá od ucha k uchu.
Striktně vzato, krásnější je dívka první. Ovšem chtělo by se vám žít s ní celý život? (samozřejmě si situaci uzpůsobte vašemu pohlaví, chápu, že heterosecualním holkám by se nechtělo žít celý život ani s jednou dívkou ;)

Kdesi jsem snad slyšela, že když se muž rozhoduje pro "na jednu noc" na vnitřní krásu tolik nehledí, a blondýnku by považoval za jasnou volbu. Ovšem žít s ní celý život? To chce mít více než krásu. Nesmíme zapomínat na tyto dva faktory:

A) Velkou roli hraje tzv. "Kouzlo osobnosti"
B) Každý má jiný vkus.

Tudíž honba za dokonalou krásou mi smysl příliš nedává. Samozřejmě je důležité o sebe alespoň trošku pečovat, ale jak se říká, všeho s mírou. Krása zvenčí je vrtkává, kdežto vnitřní krása většinou zůstává.

VLIV INTERNETOVÝCH STRÁNEK NA TEENAGERSKÉ SEBEVĚDOMÍ A CHOVÁNÍ:
Vezmeme si třeba takovou krasna.nova.cz! Budiž, nic pro mě, ale zmíněna krásná nepatří k těm nejhorším stránkám. Avšak, všechno se dá špatně vyložit. Dá se skutečně krása hodnotit podle make-upu, oblečení a kabelek? Neříkám, že to nedělá hodně, ale pravá krása je ta přirozená. A přirozeně "krásných" lidí je málo. Ovšem co to znamená krása, když jsou protivné, zlé nebo mají prostě smůlu? A je krása (myslím tu vnější) skutečně hlavním faktorem v lásce? Nepřikládáme kráse moc velký význam, snad větší než skutečně má?
A je krásné, když mají všichni stejné oblečení? (V drtivé většině od New Yorkeru)?

MINIDISKUSE:
Na tohle téma nemám příliš vyhraněný názor, což se zřejmě podepsalo i na kvalitě článku. Ale co je pro mě opět důležité- diskuze!
1. Jaký je Váš názor na krásu? A na krasnou.cz?
2. Které holky se Vám líbí? O kterých holkách (případně i klucích) si pomyslíte, že jsou hezcí? Jak vypadají?
3. Je krása v umění splynout s davem nebo naopak v originalitě? Nebo snad v obojím?

Toť pro dnešek vše. Snad se vám článek alespoň trochu líbil ;)
Linda Teatime

Před tím než začnu psát...

9. června 2012 v 20:36 | Linda Teatime |  Bloguje
Vážení a milí, stálí i občasní návštěvníci mého blogu, mám pro vás dobrou zprávu. Už před delší dobou se mi v hlavě uhnízdila myšlenka, že zde začnu publikovat nějaký ten příběh na pokračování. Konec konců, je to ostuda nic nemít, když jsem v literárním klubu, ne? ;). A jakož to velice originálního tvora mě nenapadlo nic jiného než prakticky převzít nápad z mé staré povídky, která tu vycházela pod názvem doporučený dopis. Můžete si ji přečíst, je v rubrice "Píše". Samozřejmě jsem příběh trochu hodně přepracovala, ovšem teď vám tu nehodlám vypisovat jak. Ne, o tomhle tenhle článek nebude. Místo toho tu bude pár rad a tipů "Jak začít". (S povídkou, samozřejmě). Hodně mě inspirovaly tutoriály u Very (KLIK) a tak jsem se rozhodla též udělat něco jako tutoriál. Alespoň jak to dělám já, neplatí nějak obecně. (Na konci bude zadané taky něco jako diskuze, ještě uvidíte.) A teď už přejdeme k...

PŘED TÍM NEŽ ZAČNU PSÁT...

Co bychom měli vědět než se pustíme do samotného psaní? V čem mít jasno? Pokusím se to shrnout v pár bodech:
  • Musíte mít nápad, kterého si ceníte a o kterém víte, že ho zítra nezavrhnete.
Ano, to je dost důležité. Já jsem popsala dvě stránky informacemi o své nové povídce, všechno jsem měla hrozně pečlivě rozepsané, a nakonec jsem skončila u jedné stránky samotné povídky. Na to pozor! V tomhle si musíte být jisti, než se pustíte do dalších věcí!
  • Promyslete pointu!
Pointa je na příběhu to nejdůležitější, proto ji musíte věnovat čas. Vlastně když řeknete: "Mám nápad na nový příběh!" znamená to, že musíte už v této chvíli znát hlavní pointu. To je úplný základ. Až potom k tomu můžete začít vymýšlet detaily, ale bez pointy je všechno zbytečné. Této části byste měli věnovt velkou pozornost! Pointa je to, co dělá příběh příběhem.
  • Osnova, osnova, osnova!
Potom co máte vymyšlenou základní pointu, zkuste si v bodech napsat, o čem celý příběh bude, jak se začne vyvíjet. Pro lepší vysvětlení tu máme pohádku, kterou určitě všichni znáte, tu O červené Karkulce ;)

1. Maminka posílá Karkulku za babičkou, varuje ji před vlkem
2. Karkulka jde lesem
3. Potká vlka, který se jí ptá na cestu k její babičce a řekne jí, ať tu zatím thrá kytičky (v jiných verzích borůvky, maliny...)
4. Vlk utíká k babičce, vydává se za Karkulku
5. Vlk Babičku sežere
6. Vlk se zamaskuje za babičku a lehne si do postele
7. Příchází Karkulka
8. Vlk sní Karkulku
9. Myslivec uvidí vlka převlečeného za babičku
10. Myslivec zachrání Karkulku s babičkou
11. Společně pak zašijou vlkovi do břicha kamení
12. Vlk následně spadne do studny a zřejmě se zabije

Já vím, není to zrovna ukázková osnova, ale doufám, že teď už alespoň víte o čem mluvím. Osnova vám pomůže udělat si v příběhu jasno a zřejmě se k ní budete ještě často vracet.

  • Postavy a jak na ně
Říká se, že každý spisovatel dává do svého hlavního hrdiny kousek sebe. S tímto tvrzením mi nezbývá než souhlasit, většinou to tak bývá. Ale přesto, jak vytvořit dobrou postavu? To není vůbec jednoduché, a bylo by to na celý článek, takže jen rychle... Čeho se při psaní postav držet? Postava musí být ostatním sympatická, měla by mít stejné problémy jako vaši čtenáři. (Takže když je to příběh o dívce v pubertě tak bude mít problémy s klukamam apod...) A halvně nesmí být bezchybná. Ovšem i několik "bezchybných" postav se v umění našlo. Třeba slavný špion James Bond, ten mi vůbec sympatický není, protože umí všechno, ve všem vyniká, vypadá úžasně a... taky už vás to nudí? Pokud se více zajímáte o problém s postavami, doporučuji tento článek: (KLIK) kde je vše podrobněji rozepsané.

  • Před tím než začnu psát...
Než se pustím do samotného psaní, vždycky se zkusím vžít do svých postav. Vezmu si skicák a tužku, jen tak si čmárám, a přemýšlím o potížích, minulosti a charakteru postav. Většinou tak přijdu ještě na něco nového, tahle metoda se mi dost osvědčila! Když už máte všechny body více méně splněny, můžete se pustit do psaní. Hodně štěstí!


MINIDSKUZE:
Protože se v minulém článku diskuze celkem osvědčila, a dozvěděla jsem se toho spoustu nového, různé názory a tak podobně, nechám tady opět otevřenou nějakou tu "minidiskuzi". Samozřejmě bych ráda věděla, jak se vám článek líbil, ale mám tu pro vás ještě zajímavější otázku: Máte nějaký tip, něco co děláte před tím než se pustíte do psaní nebo do tvoření umění obecně? Sem s ním! A pokud se vám lépe odpovídá v bodech:
  1. Líbil se vám tento článek? Souhlasíte s jeho obsahem, nebo si o něčem myslíte, že je to zbytečné?
  2. Máte sami nějaký malý rituál, něco co děláte před tím, než se pustíte do psaní nebo do tvoření obecně?
Za všechny přípsěvky budu opět vděčná ;) Když už nechcete nic psát, alespoň můžete ohodnotit článek v anketě.
A ještě jedna bonusová otázka, spíše pro stálé návštěvníky a trochu méně "na úrovni" nic méně pro mě též velmi důležitá

3. Jak se vám líbí nový vzhled blogu? ;)

Linda Teatime

Je nenormální býti normálním?

6. června 2012 v 15:43 | Linda Teatime |  Vyje
Kdo je normální? Co je to normálnost a co je to nenormálnost?

Jak už jsem zde párkrát zmiňovala, na světě je mnoho, mnoho paradoxů. Slovo "normálnost" patří mezi ně. Je teď (cool/in/drsný- nehodící se škrtněte) tvrdit o sobě, že jste nenormální. Divní nenormální lidé dneska zkrátka letí. Někdo nakreslí černý puntík na bílé plátno nebo si na sebe vezme šaty ze syrového masa, a všichni už na něj koukají s obdivem.
Stačí si si obarvit vlasy na zeleno, dát si na obličej piercing, obléci se do nějakých naprosto úchylných šatů a všichni vám budou říkat: "Božíčku, ty jsi fakt cvok!" (Pak se ty ostatní okamžitě začnou opičit a máme tu najednou divnou celou třídu, že?) A na druhou stranu tu máme lidi, co nosí jeansy a staré vytahané svetry, čtou nudné knížky, mají nudnou barvu vlasů a vůbec, jsou celí nudní. Jenže jestliže máme třídu dejmetomu o dvaceti lidech, a sedmnáct z nich nosí piercing, tetování a vlasy na zeleno, položme si zásadní otázku:

Kdo je teď nenormální?

Já sama se snažím nepsat si do profilu, že jsem "MocinQy Diwnáá" a tak podobně. Napíšu své záliby a koníčky,
a (ne)normálnost ať posoudí ostatní. Víte, v dnešní době se pletou dvě věci hrozně moc dohromady:

Pravá "podivnost" a pouhá schopnost strhávat davy na svou stranu.

Kdo jsou tedy oni normální lidé? A kdo nenormální? Nenormální lidé se drží stranou a čtou si někde ve stínu knížky, nejsou to ti lidé co chodí po večírcích s kamarádkami a tam v opilostí tancují po stole. A pozor! Platí tu ještě jedna rovnice, kterou chci probrat:

Normální nerovná se nudné!

Ano, chodit na večírky, barvit si vlasy, koukat zamilovaně po upírech apod apod je v dnešní době normální. Ale ne nudné. Naopak holka co si někde v ústraní čte encyklopedii bůh-ví-čeho je svým způsobem nudná, ale zato je divná, nenormální. Zamyslete se nad tím.

Diskuze (prosím odpovídejte):

1. Máte ve třídě nebo ve vašem okolí někoho, kdo se drží spíše stranou a odpovídal by mojí definici nenormálnosti?
2. Říká se u vás o nějaké populární dívce popř. chlapci, že je nenormální/cvok/šílenec a tak podobně?
3. Jaký je váš názor na celou tuhle věc? (KLIDNĚ MI DEJTE ODKAZ NA VÁŠ ČLÁNEK, RÁDA SI HO PŘEČTU!)