Světochodec: Na poslední chvíli

11. července 2012 v 17:33 | Linda Teatime |  Píše

Předchozí díl ~ Další díl

KAPITOLA DRUHÁ: NA POSLEDNÍ CHVÍLI
Pro ty kterým minulý díl unikl a nechtějí se k němu vracet: Artur se probudil neznámo kde, netušil jak se tam ocitl. Pamatoval si jen, že předtím jel ve vlaku za svou přítelkyní.
Bohužel usnul na velmi nebezpečném "laskavém mechu" který se ho snažil pohlit, a Artur už svůj boj pomalu vzdával... V předchozí kapitole jsme se taky dozvěděli o mladé dívce jménem Samantha, která už dlouho žije v nehostinném světě, kde se ocitl i Art, nicméně původně je také z jiného světa... (trochu zmatené, já vím, lepší by bylo kdybyste si radši přečetli předchozí kapitolu celou...)

Samantha zrovna hledala nějaký úkryt před jedovatou mlhou, která se lesem rychle šířila, když tu najednou zaslechla slabé volání o pomoc. Neváhala ani vteřinu a už běžela najít to zvíře či toho člověka, který je v tak zoufalé situaci, že křičí v Nekonečném lese, i když musí vědět, že křik přitahuje nejstrašnější ptáky v lese, křikložrouty rudozobé.
Za chvíli objevila na plácku pod stromem mladíka, který se svíjí pod porostem mladého laskavého mechu. "Zřejmě bude první obětí toho malého mechu." pomyslela si sarkasticky, ale pak zvítězila její dobrá stránka, ta která jí zůstala jako jediná památka na její domovský svět. Rychle vytáhla z pouzdra malou kudlu, a jediným máchnutím mech odřízla a tím i usmrtila. Mladík zamrkal, otevřel oči a začal si Samanthu zvědavě prohlížet.
"Ty jsi…taky z Francie?" otázal se jí opatrně muž. "Ne, ne, já tu tvojí Francii vůbec neznám, já pocházím ze světa Křišťálového měsíce." Samantha sama nevěděla, proč muži řekla pravdu. Většinou všem říkala, že se narodila v tomto světě, aby si zachránila kůži. Ale tenhle mladík byl tak zmatený… třeba je Francie nějaký jiný svět, svět který ještě neodhalil existenci jiných.
"Z Křišťálového měsíce? Tady je Křišťálový měsíc?" zeptal se. "Ne!" usmála se na něj Sam. "Tady je jiný svět. Temný víš? Křišťálový měsíc je má domovina, ale teď pobývám zde." Samantha věděla, že slovo "pobývám" je víc než jen nepřesné, ale nechtěla teď muže zatahovat do takové složité historie. "Aha, a tvé jméno? Já jsem Art." Řekl mladík a natáhl k Samantě svou pohublou ruku. Sam s rukou ale instinktivně uhnula, protože neznala zvyky z Arturova, tedy i z našeho světa. Pak se ale osmělila a váhavě mu podala i svou ruku, která měla trochu krémovou barvu. "Já jsem Samantha, pro přátele Sam." pípla. V duchu si pomyslela: pro přátele? O čem to proboha mluvím? Už dobrých deset let žiji naprosto odloučená od všech přátel, tak kde se ve mně bere ta náhlá důvěra?
Ale cizinec, tedy vlastně Artur, řekl jen: "Rád tě poznávám, Sam. Jsem taky cizinec, jako ty." Samantha se plaše usmála. V duchu se ale zaradovala: Možná mám skutečně přítele! Konečně nějaký světlý bod v této příšerné temnotě…
Dny plynuly a Artur si brzy zvykl na Saminu přítomnost i na divokou drsnou krajinu Nekonečného lesa. Poznával zvířata i rostliny, učil se přežívat, a sbližoval se se Samanthou čím dál tím víc. Často jí vyprávěl o kráse Francie, zejména pak Paříže, o Eiffelově věži a o svém životě. Ona mu pak na oplátku popisovala nádhernou rozmanitou krajinu Křišťálového měsíce. Vykládala mu o horkých písčitých pouštích, o skleněných mořích, kde je z hladiny vidět až na samotné dno, o lesech tak odlišných od Nekonečného lesa, o malebných osadách postavených většinou z diamantů kterých tam mají spousty zpevněných zlatavým bahnem a vystlaných měkoučkou trávou. O vodopádech které do jejího světa vtékaly neznámo odkud. O smaragdových vílách, divokých kočičích bojovnících a o rusalkách, které lákají pocestné do vody jen proto, aby jim mohly ukázat svůj nejvzácnější poklad.
Jednou to Artovi nedalo, a tak se Samanthy zeptal: "Proč ses tedy nevrátila zpátky, Sam?"
Samantha se na něj uraženě podívala. V jejích zelenkavých očích se teď zračilo opovržení.
"Myslíš, že jsem se o to už dávno nepokoušela? Myslíš, že bych se nevrátila, kdyby to šlo? Myslíš si snad, že v tomhle vězení," rozhodila rukama, aby mu ukázala, že tím míní celý tento svět "jsem dobrovolně a šťastná? Vůbec nic jsi nepochopil."
Když si však všimla Arturova výrazu, trochu se uklidnila. "Arte? Všechno… v pořádku?" zeptala se starostlivě.
"Nic není v pořádku! To se nedá vrátit zpět? To tu zůstanu až… nadosmrti? To už se nikdy nevrátím domů?" Artur byl rozhořčený. Jeho sen, sen o tom, že vezme Samanthu do rodné Francie, že ji ukáže Eiffelovku a dá jí ochutnat víno, o kterém tolik básnil se náhle rozplynul. Viděl, že to Sam zřejmě mrzí. Ta mu odhrnula ofinu z čela a pak co necitlivěji řekla: "Když ses najednou objevil tady, proč by ses nemohl prostě a jednoduše vrátit zpátky?"
Ta slova dala Artovi naději, byť jen velmi malou. Ale naděje nebyla to jediné, co mu tato rozmluva dala, byl to taky cíl, který tolik potřeboval. Rozhodl se, že se vrátí zpátky do svého světa a Samanthu do toho jejího.


Pozn. autorky: Snad se vám tato kapitola líbila, i když tam bylo méně akce a napětí, než v kapitole předchozí, a více rozhovorů. Pokud máte nějaké výhrady nebo připomínky, pište je pod článek, abych měla příští kapitolu lepší a abych se vyvarovala nějakých zbytečných chyb.
Pro Skye: Příště tam zkusím dát méně zbytečných slov ;) Teď už jsem měla velkou část napsanou, a nechtělo se mi to úplně osekávat. :3
Pro všechny kdo příběh četli: Pokud jste příběh četli, klikněte prosím v anketě na "Přečteno!", děkuji.
LINDA TEATIME
Příští kapitolu očekávejte v pátek, možná později, uvidíme. Mám z ní hotových tak 25%
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Pokud jste přečetli klikněte...

Přečteno! 100% (9)

Komentáře

1 Wizie Wizie | Web | 13. července 2012 v 17:22 | Reagovat

:-) To jsem zvědavá, jak to chtějí udělat :) Máš to skvěle napsané, jen mě trošku překvapilo, jak jsi to rychle přeskočila. Ty Artiho první dojmy, to vyděšení z něčeho novýho (tedy já bych docela zmatkovala, objevit se někde kde to neznám. Jen tak... a být skoro pohlcena mechem :D) ale to je vážně jen maličkost. Třeba to ani autorka neměla v plánu ;-)
Těším se na další díl!

2 Skye Skye | Web | 13. července 2012 v 18:22 | Reagovat

No, nechtěla bych žít v tom světě xD Nevypadá to jako hezké místo k životu xD
A taky by mě docela zajímalo, jak je možné, že se tam dostali a proč nemůžou pryč :3
Těším se na pokračování xD
Myslím, že tentokrát jsi tam žádná zbytečná slova neměla, alespoň ne žádná, který by bila do očí :3

3 Linda Teatime Linda Teatime | Web | 13. července 2012 v 18:37 | Reagovat

[1]: To jsem chtěla nechat trošku otevřené :D Snažila jsem se to posoudit jako nezávislý čtenář a řekla jsem si, že takhle to bude pro plynulost děje nejlepší. Ale ten skok je trošku vidět, když se na to tak dívám. ;)

[2]: Děkuji za tvůj úžasný skvělý bílou barvou na počítači napsaný komentář! xD
Neboj, tvé otázky budou zodpovězeny v dalších kapitolách, doufám, že tě to motivuje k přečtení si další kapitoly :3.
BTW: Ty tvoji smajlíci xD a :3 jsou hrozně návykoví!

4 Skye Skye | Web | 14. července 2012 v 9:58 | Reagovat

[3]: Ti smajlíci jsou skvělí xD Používám celkem jenom tři. xD :3 a V____V

5 Vera Vera | Web | 19. července 2012 v 11:55 | Reagovat

fakt krásný! úplně si představuji zemi křišťálového měsíce! :)
jak se asi dostala Sam na zem?...(možná už o tom byla zmínka, ale já si to nepamatuji :)

jenom mi to občas připomínalo spíš něco jako pohádku, tahle věta (Jednou to Artovi nedalo, a tak se Samanthy zeptal) k tomu hodně přispěla :)

ale to není nic za co bych tě chtěla nějak...kritizovat :) naopak se těším na pokračování (už aby byl pátek) :-P

6 Linda Teatime Linda Teatime | Web | 19. července 2012 v 17:24 | Reagovat

[5]: Vše tam ještě bude vysvětleno, neboj ;) Jinak to, že to trošku připomíná pohádku mi moc nevadí, horší by to bylo, kdyby to připomínalo špatnou pohádku :D
Jinak v pátek pokračování 100% bude, asi někdy dopoledne...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama