Světochodec: Světlo ve tmách

20. července 2012 v 10:30 | Linda Teatime |  Píše

Předchozí díl ~ Další díl

Artur poklimbával v obří stromové dutině, vysoko nad zemí. Tam měli totiž se Sam svůj provizorní úkryt, úkryt před všemi těmi strašnými stvůrami, co se každou noc kolem potulují a prahnou po jediném: po jídle. Zde, vysoko nad zemí se Artur cítil nejbezpečněji, což bylo dost paradoxní, neb měl, co si tak pamatoval, odjakživa hrozný strach z výšek.
Sam občas jejich dutinu k večeru opouštěla, jako třeba dnes. Arturovi nikdy neřekla proč, prostě jen zmizela a pak se zase ráno vrátila. Artovi to už začínalo dělat starosti, a tak se rozhodl, že se po ní poohlédne. Bylo to velmi riskantní rozhodnutí, protože na rozdíl od Sam v téhle černočerné tmě neviděl bez louče ani na krok, a navíc v životě s nikým nebo s ničím nebojoval. Jediné, co mu mohlo posloužit, jako zbraň byl švýcarský nožík, který ale v druhém světě nosil sebou spíše kvůli otevírání plechovek než kvůli obraně.
"Jen klid!" snažil se poručit svému srdci, co mu divoce bylo v hrudi. "Klid, copak mám méně odvahy než ta holka?"
To, že má méně odvahy než Samantha, by si z pochopitelných důvodů nikdy nepřipustil, a proto raději hned vyrazil vstříc noci. Louč držel pevně v levé ruce, a pravou rukou se přichytával provazového žebříku, který představoval jedinou cestu z dutiny dolů, když nepočítáme pád.
Když po několika málo minutách Art konečně stanul nohama na pevné zemi, oddechl si. Ale odvaha ho za chvíli opustila, protože zpoza keře, který byl částečně osvětlený jeho loučí se ozývalo temné vrčení…
Art přemýšlel, co má dělat. Jeho životní styl vůbec nebyl k takovým situacím uzpůsoben. Jeho největším adrenalinovým zážitkem byl do této chvíle jeden prudký tobogán na malém koupališti. A teď stál téměř tváří v tvář smrti.
Jediné, co ze sebe dostal, byl zoufalý prosebný výkřik: "Samantho!"
Šelma se neslyšně vynořila ze křoví a začala kolem Artura pomalu kroužit. Byla blíž a blíž, tak blízko, že už Artur téměř cítil její dech na svém těle. Hrůzou se nemohl ani pohnout. Že by to tentokrát vážně byla jeho poslední hodinka? Artur zaregistroval nepatrný pohyb kdesi za ním. Neodvažoval se otočit. Najednou před něj cosi skočilo, tak ladně jak to jen šlo. Jediným zasyčením to zahnalo obrovskou šelmu zpět do křoví. "Skvěle!" pomyslel si Art. "Teď mě místo tamtoho sežere něco docela jiného!" Ale nezdálo se, že by na něj stvoření, co odehnalo šelmu chtělo nějak zaútočit. Naopak, vypadalo to, jako kdyby mu záměrně pomohlo. Vzal tedy louč a posvítil s ní někam před sebe.
To, co před sebou uviděl, ho nemálo překvapilo. Čekal nějakou ohromnou krvelačnou stvůru, ještě větší, než byla ta první. Ale před ním stálo zvířátko jen o něco málo větší, než kočka. Vlastně bylo kočce dost podobné, usoudil Art. Jediné, čím se od normální kočky lišilo, bylo zbarvení. Tato šelmička byla totiž černobíle proužkovaná, asi tak jako zebra. A vzadu se pyšně tyčily do výše hned dva ocásky: jeden byl celý černý a druhý, celý bílý, s ním zajímavě kontrastoval. Stvoření (má tomu říkat kočka?) se mu otřelo o zbytky jeho jeansů a tiše mňouklo. Art měl pocit, že to mňouknutí znělo skoro jako: "Saaam!"



Pozn. Autorky: Dnes to bylo trochu kratší, ale snad tam napětí bylo dost. Vše se vyjasní v další kapitole, která však bude publikována neznámo kdy, protože hned v neděli zase odjíždím na tábor. Bude tu pár přednastavených článků, ale můžu vám říct, že ty za moc nestojí ;). Jinak jako vždy, budu ráda za připomínky, komentáře, klidně i kritiku... hlavně nějakou odezvu. A taky nezapomeňte kliknout na PŘEČTENO! pokud jste tento díl dočetli.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Pokud jste přečetli klikněte...

Přečteno! 100% (9)

Komentáře

1 ElfMaya ElfMaya | E-mail | Web | 20. července 2012 v 11:12 | Reagovat

Přečteno, ohodnoceno, kliknuto a teď jdu na komentář. To, že kapitola (part, dílek, jak to nazýváš??)byla kratší nic se neděje.Ty si to totiž kompenzuješ příjemnou čtivostí. Dnes kritiku nepodávám, protože jsem nehledala chyby.
No nic. Přeji ti aby jsi přežila tábor ve zdraví, hlavně si nezapomeň sebou vzít bloček a tužku, protože jak je známo můza přiletí a zas odletí. Kdo ví třeba se vrátíš i s novým příběhem. :-D  :-D

2 Wizie Wizie | Web | 20. července 2012 v 12:06 | Reagovat

Kratší dílek? To vůbec nevadí, napětí tam bylo až až :-) Dvouocasá "kočka" ? Tak to je přesně můj styl :) Nenuť mě hledat chyby (ani nevím, jestli bych nějaké našla), tenhle díl se povedl. Těším se na pokračování! :)

3 Vera Vera | Web | 22. července 2012 v 22:24 | Reagovat

AAAAH! Sam se umí proměnit v kočku? Tak to je drsný!!!! :)
nevadí, že byl díl kratší, hlavně, že byl! užij si tábor!!! ať vyjde počasí! :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama