Žije

*Skořice, jehličí, dárky a cukroví

20. prosince 2010 v 6:30 | *Ona
Megg
Sakra, sakra a ještě jednou sakra! Zrovna když si člověk dá předsevzetí, že bude psát častěji, zatrhnou mu počítač! Jediné štěstí je, že trest na víkend ještě neplatí. Tudíž jsem byla donucena (i když sama sebou) napsat článek. Blíží se Vánoce. Mají takovou zajímavou atmosféru. Možná někdy až příliš. Když se řekne "Vánoce" představím si skořici, vůni jehličí, cukroví... a taky trošku sobecky dárky, koledy, a vánoční prázdniny. Ve škole se naštěstí už učit nebudeme.
Další potěšující zprávou je, že jsem si konečně založila anketu! To čínsky je "Jo, samozřejmě"...
Snažím se kreslit podlé té knížky. Chystám se (a to už hodně dlouho) udělat obrázek s pozadím. Zatím tu mám obrázků s pozadím *počítá* ani jeden.
A na závěr tradičně k obrázku.
Děs běs. Scan to pěkně pokazil. Byl to můj první pokus podle té knížky. OK, tak.. obří hlava. To je děsný! Hrozný barvy. Za to napůl může scan... Divný lineart. Kroužek u pravé ruky (tam někde má být loket) Divný vlasy. Kácí se.Hrozný dlaně (a na nich rukavice) asimetrické oči, špatná barva kůže.atd. atd...Naopak se mi líbí: Oblečení není jen tvar+ barva. Pokusila jsem se i o detaily.Trošičku i stínování trička. Ale jenom málo. Ruce jsou anatomicky celkem dobře. Converse...
Ještě nedávno bych to takhle špatně nehodnotila. Ale teď.. Meg patří k mým horším obrázkům.
PS: s mojí spolužačkou vytváříme komix. Jestli se chcete podívat tak, ale.. vstup na vlastní nebezpečí. Berte ohledy na to, že jsme to kreslily převážně o hodině. Neřešte: Anatomii, to, že je Paula pokaždé jiná, pana Smeťáka, blbosti, divný příběh.. tak. Jste připraveni? Dobře tak... tady!

*Mínus dvě.

3. prosince 2010 v 19:34 | *Ona
Tento týden byl nezvyklý převratný složitý, divný..
říkejte si tomu jak chcete. Faktem je, že se prakticky za tak krátký časový úsek nemohlo stihnout tolik *převratných* věcí. Prvním faktem je změna počasí. Sníh postihl asi každého z nás. Na jednu stranu je skvělé plácat se v tom bílem poprašku, házet na sebe zledovatělé sněhové koule a klouzat se po náledí. Bohužel, brodení se v nechutné kašovité břečce povalujících se kolem silnic, objíždět a čakat na MHD.. to už tak pozitivní není. Nu což. Sníh je přeci přirozený. Výhodou je taky, že se kvůli sněhu spoustu dětí nedostane do školy,a když je nás málo.. prakticky se neučíme. Podstatná výhoda.
Další věc jsou otevřené dvěře. Tedy spíše dny otevřených dveří, na gymplech. Z páté třídy se pokusím dostat do primy, a to se neobejde bez předběžných *únavných* návštěv středních škol. Do první školy jsme šli ve středu s kamarádkou. Odpoledne jsme byly u mě doma a pracovali na prezentaci. Měly jsme se sejít s mámou v autobuse. Výsledek? Omrzliny, dlouhé, ukrutně flouhé čekání na autobus uvízlý ve sněhu. Super. Když jsme šly od zastávky ke škole, už docela silně sněžilo. Jen stěží jsme se dohrabaly až ke vchodovým dveřím. Tam už nás čekalo *teplo* ale hlavně, roztomilá vánoční výzdoba. Nebo obráceně? Mhm. Nicméně schůzka běžela už čtvrt hodiny. Když jsme se tam konečně dostaly, a procpaly se k židlím, zijstily jsme, jak složité to je. Tedy, zkoušky jsou samozřejmě taky složité, ale teď myslím ten zmatek kolem nich. Nakonec nás to tam už přestalo bavit a odešly jsme. Škola je: Obdélníková, nepřehledná, zajímavá.. mhm.
Na druhou školu jsme jely s babičkou. Teď ve zkratce: Schůzka byla v tělocvičně, na interaktivní tabuli běželo nějaké animované logo. Mluvilo se tam o bodování scio testů a.. a a a a a. Špitálská (název školy) se mi líbila podstatně více. Ve třídách měli zajímavé pokusy (babička tam pár lidí znala) taky tam prý měli nějakou básnickou besedou, ale ouha. Na Ústavní berou dvojnásobek dětí co tady. M-hm.
Pořád jste nepochopili, proč se článek jmenuje tak divně? Hádejte: Známka? To bych sem nesala. Útržek z příkladu? Blábol. Dioptrie? M-hm. Takže mám brýle. Dneska jsme si je s mámou byly vybrat v Letňanech. Máma se mi snažila vnutit nějaké kulaté,a le moje hranaté to vyhrály! *Yahoo!* Ehm. Jsou tmavě fialové (né celé) a špatné nejsou. Ne. Vůbec. Je to něco úplně jiného koukat se skrz brýle. Úplně. O svém nadšení *i temné stránce* se tu rozepisovat nebudu. Ne.
Je to první prosincový článek? Mh-m je. Až třetího. Počet článků za minulý měsíc? Čtyři. Katastrofa. No nic. Pomalu končím. S přáním hezkého víkendu

*Ona

*Šestadvacátýho listopadu.

26. listopadu 2010 v 15:09 | *Ona
chibi

Jak už jistě víte, před dvěma dny jsem měla narozeniny.
Dostala jsem.. novou postel *bylo potřeba* kalendář, diář, bonboniéru, LPS *od kamarádky* byla jsem na obědě, v kině, *Relikvie smrti, více později* ale hlavně... Dostala jsem Emily Strange! Již přečteno, dočteno za dva dny.. Emily Strange, ztracené dny, upřesňuji. Je tam poměrně hodně obrázků, ale stojí za to! Ta knížka vám prostě nedá spát, a to doslova. 
Výše zmíněná relikvie smrti. Dobrá, rozhodně daleko lepší než Princ dvojí krve. Příběh byl hodně překombinovaný, ale byly tam vtipné narážky. Zatím je článek trošku hodně nezáživná reklama na film a knížku, no. Známky zatím udržuji na slušném průměru. Poslouchám pořád to samé. Zrovna teď. Kdyby ten článek už tak nebyl tak hrozně nezáživný, napsala bych vám slova. 
Tak a teď něco o zákeřných mobilech. Zrovna o narozeninách se ti rozbijí! *To nemohl kixnout předtím? Třeba bych dostala nový...* Nicméně mám teď ten starý, ale také plnohodnotný mobil. A jako pozdrav po zadání PINu "zadal jsi špatný PIN"
Ve čtvrtek u nás byla (bez mámina vědomí a svědomí) kamarádka. V podstatě se tu moc nezdržela, máma ji hned volala, že má být ve čtyři na Albertově. Eh.. pokud jste Prážáci, víte že se to do čtyř nedá stihnout..
Dnes jsem měla společnou cestu s kamarádkou (a bohužel i s jejími dvěma mladšími sourozenci) otrava největší. A ještě nám ujeli. Mhm. 
Optimismus si,ale přesto zachovávám. Vždyť je přeci pátek!
K obrázku. Není to vyloženě chibi. Jen má obří hlavu. Líbí se mi stínování těch jeansů. Vlasy jsou ale hrozné. Mhm.. 7/10? Asi tak.. Ale lineart v celku není zas až tak špatný, no.. no. Nos i pusa je hrozná.
PS: Jestli máte se mnou problém, tak to není můj problém.

*Just another weekend..

20. listopadu 2010 v 17:41 | *Ona
foxeretta

Byl to asi týden, co jsem sem naposledy psala.
Mhm.. To dobré znamení. Další víkend. Další oáza klidu v namáhavém pracovním týdnu. Čtyři dny do mých (a Yuniných) narozenin. U babičky je vlastně slavíme už teď. Celé odpoledne se táhlo jako turecký med. Ne, že by bylo nudné, to rozhodně ne. Hlavním temátem byl beze sporu nový díl HP. Nemusím to vidět, nejsem nějaká šílená fanynka. Můj postoj k tomuto filmu je naprosto neutrální. A i přesto jsem viděla všechyn díly.
Jízda vlakem, ( a to nijak nepropaguji ČD!) se vyplatí. Samozřejmě ne, co se peněz týče, co vás nemá. Čtyři kila. Mhm.
Ale beze sporu je tam mnohem uvolněnější atmosféra než v autě. Dostalo se mi do rukou the golden ratio a nijak t nesouvisí s  mými narozeninami. Nejlepší je asi stále ta, na kterou jsem odkazovala v minulém článku, ale dobrá je taky The golden ratio nebo dream. Sedím v pokoji, kde si můj bratranec hraje s kostkami, a staví věž. Infantilní.
Obrázek vedle je naprosto náhodná ilustrace Foxeretty. Očkem kritika by jste možná odhalili drobné pokusy o mangu. Má divnou pusu, a nos. Moji dva nepřátelé, moje dva největší problémy. Kéž by lidi neměli nos ani pusu! Jen oči...
Stále přemýšlím jak má příběh začít.. Pořád nevím. Bylo nebylo.. za sedmero horami.. Líbí se mi vlasy fox, a taky lineart a stínování. Ale jinak, hned jak to začnu porovnávat s ostatními se mi nelíbí, nelíbí, nelííbíí... zkušela jsem hrátky s mým grafickým programem. Objevila jsem řadu ráměčků, a jiných grafických blbovinek.
No jo. Jen další víkend..

*Simply nothing

13. listopadu 2010 v 10:59 | *Ona
Foxie

"Kdo by měl dostat nobelovu cenu?
... Ten kdo vynalezl víkendy. A hned dvě - za vynález, i za mír.
Představte si, kdyby nebyli.. to by se děti i učitelé zbláznili.."
Aneb po týdnu zákazu počítače znovu píšu.
Jak už název napovídá, nevím o čem. Stále vymýšlím novou povídku. Mám už všechny OC´s a teď přemýšlím jen.. nad úvodem. Tupé, že?
Vedle na obrázku vidíte Foxerettu, lépe vystínovanou, ale jaksi anorektickou..
to prosím omluvte. Taky jsem se nechtěla s.. dělat s ocasem.
Poslední dobou mě uchvátil jeden horor. Jáma a kyvadlo. Od Edgara Allana Poe.
Zaujal mě mechanismus pastí. Jediným cílem bylo přežít. Žádná jiná zapletka..
Neustále, ale neustále, třeba třikrát za sebou poslouchám tohle [link]
All for you.. Jsem do té písničky úplný cvok. Tu by mi mohli hrát i na pohřbu...
Už mám dvě písemky ze tří za sebou. Z jedné už vím, že mám jedničku.
Znáte edici "děsivá věda" a pak nejépe ještě "drazí zesnulí"? Tu já můžu číst pořád. Už se mi pod ruku dostal W.Shakespear *Jak se to speluje?* Kleopatra, J.Ceasar, Johanka z Arku, A teď se k těm nebožákům ještě přidal Einstein..
Teď ještě k obrázku- vznikal u Maigreta- u audio poslechu komisaře z paříže. Lineart je úděsný, ale líbí se mi stínování. Čekejte taky Foxerettinu "lidskou" podobu, už je hotová, a je trošku manga. Takže, sečteno podtrřženo, nic.

*Doporučená várka stresu

15. října 2010 v 10:12 | *Ona
Hi!

Odjíždím na školu v přírodě. Dneska. 
Sedím si tu u počítače, v pyžamu, znuděně přepínám kanály.
Stejně u nich nevydržím ani minutu. Jediný lék proti stresu je.. začít čmárat na tabletu. A nebo psát, psát, hezky pomalu..
Škola v přírodě je šikovná věc- o tom nic- ale jak již z názvu vyplývá, souvisí se školou. Až moc. Taková školka v přírodě.. nebo "prázdniny v přírodě", ale škola? Kdo to kdy slyšel?
I přes to, že to bude "škola" se těším. Těším se na kodrcání autobusem. I když mi bude chybět kytarový doprovod.. ještě minule jsme ho měli. Chystám si číst Poirota. Po druhé. Komixová verze. Jestli si myslíte, že se komix nedá nepochopit, tak se šeredně pletete. Anebo neznáte Agathu Christie. 
Spoustu lidí z loňska budu postrádat. Škoda. Jak úžasné byly ty "nevinné" hry u potůčku. Hlavně když jsme lovili mrtvou žábu. Možná taky budeme hrát softball. Nenechte se splést názvem, je to pěkně tvrdá hra.
Každoročním tématem je vesmír. Jistě ufoni, lodě, planety.. tak nějak.
Mohlo by to být zajímavé. Co třeba taková mimoňská matematika pro první ročník? No jo no, chci toho moc. Bude se mi stýskat po blogu. Po tabletu. Po všem jiném než po škole.
K obrázku. Ach a ještě.. moment! Něco tu smrdí. Jo aha. Samochvála. 
No takže z obrázkem jsem netradičně nechutně spokojená. Měla to být rychlá ilustrace ke článku. Zabral mi max. 10 min. Na anatomii mi nesahejte.. totiž, no ehm.  Nevšímejte si obřího krku, poměru těla vůči nohám, hlavě.. rukou. Zkusila jsem nový styl. Něco jako "perokresba" Proto je to celý světle modrý a nevybarvený. Vybarevý by to nebylo hezký. Věřte mi. 
Líbí se mi, že poprvé nejsou kalhoty jen dva obdélníky, že jsem se alespoň pokusila o kapsy. Obličej je jako takový "čvau!" (Ano, čtete dobře, čvau) místo nosu, jako mají chibíci takové ty čárečky.. ťuťuňuňu.
Vlasy takové obyčejné. Celkem ušle "vystínované" nohy, triko.. Zkrátka se mi to líbí. Tečka.
A tečka i za celým článkem.

*Jsi blbá a bojovala jsi v Americký Občanský Válce!

5. října 2010 v 15:13 | *Ona

Jeden povrchní článek s povrchním starším obrázkem.. jak povrchní!
Události posledních dnů nebyly příliš lichotivé- všechno je jednou poprvé. Polovina desítky je tady. Na prvních pohled ji zaregistrujete ve sloupci jedniček a občasných dvojek. A trojek, ale ty se v ŽK vyskytují jen velmi, velmi zřídka.
Byla to docela rána. No, doufejme, že si to ještě opravím.. zapomněla jsem se podepsat...
"Jsi blbá a bojovala jsi v Americký Občanský Válce!" pokřikoval na mě mladší bratr mé kamarádky v tramvaji. Co mu na to asi říct? Ignorovat ho jde jen velmi obtížně. On je to ještě prvňáček, a bude to s ním  doufejme lepší. Ale náš spolužák v tramvaji pokřikoval: "Jedu do hamburgerova" tak si řekněte, co si o nás asi lidé myslí.
Onehdy zase Tomík tvrdil, že přepadne tramvaj. A to velmi hlučným způsobem. Lucka mu to oplatí něčím jako "Ty jsi blbej" a celá tramvaj na nás kouká. 
Mám rozkreslený komix. Je prostě úžasný!
Hlavním hrdinou je- kdo jiný než Foxer! Díl nese název "ovce útočí"
Mám spoustu Obrázků na scanování. Těšte se na "Tinna Tark´s dream" nebo "slečnu kreativitu. Možná brzy přidám anketu...
Obrázek. Zkoušela jsem v GIMPu  takové textury.. úžasná věc. Tohle bylo jen tak zkušební rychle splácané dílko. Hádejte, na co jsem použila texturu! (a není to vidět)
Tak nebojujte v Amerických Občanských Válkách a užívejte si.. školy?

*Prvního Desátý.

1. října 2010 v 15:55 | *Ona


ace of base

Eh.. hromada egocentrických žvástů. A taky o tom, že dnes je čtvrtek a včera byl pátek. Pátek třináctýho. 
Začneme s tím horším. Dostala jsem trojku. Znuděná a ufňukaná jsem odjížděla ze školy domů. Ujel mi autobus. A ne před nosem... pff, to bych ještě snesla. Ale já v něm měla nohu. Měla jsem toho plný zuby a tvářila se jako skleslý rajče. Sedla jsem do dalšího autobusu, a najednou jsem uslyšela pronikavé "hum huuu hum" ta melodie byla příšerně vtíravá. Otočila jsem se, a viděla jsem, že to nějaká ženská zpívá mě! Pak jsem nemyslela na nic jiného než na to, jak se nejrychleji z autobusu dostat. Několik nekonečných minut do příští zastávky. "Ty už vystupuješ?" něco jsem rychle zamumlala a utekla. Ach, bože.. nikdy jsem si více nepřála, abych někde nebyla...
Dnešek. Oficiálně pátek, ve zkutečnosti je to převlečený čtvrtek.
Poslední dobou v tramvaji velmi často potkávám jednoho spolužáka. Přistupuje většinou na "štrosu" ale dneska přistoupil o zastávku později. Když jsem se ho zeptala proč, vysvětlil mi, že nastoupil už na Kobylisích, (tam nastupuji já) a že mě hledal, jenže v prvním voze. (Nevěřím mu, že mě hledal, a rozhodně pak ne to, že celou dobu) 
Ve škole bylo, jako vždycky,veselo. I já jsem měla trochu lepší náladu. Známky naštěstí dobré. (V rámci mezí, které moje máma stále nechápe) Nejlepší byla pracovka. Dělali jsme květiny z papíru. Nějak jsem to zmotala, ale nakonec to bylo originální. "usychající slunečnice" přesně tak bych popsala svůj den. (Spíše ten předchozí) Nevěřím svým očím. Za deset dní už budu blogovat měsíc! Slyšíte to, měsíc! *Tančí po pokoji*
Ano, mám to těžký. A co je lepším lékem, než si do sluchátek dát
*Happy nation, living in the happy nation* či *It´s a beautiful life, oh-oooh* Stala se totiž ze mě, aby jste věděli, fanynka "ABBY devadesátých let" neboli, a to zní dokonce lépe než ABBA, Ace of Base. Tohleto monstrum, co je na obrázku, je členka Ace of Base v chibi stylu.
Docela roztomilá.. Mám i barevnou verzi, ale ta není zdaleka tak povedená jako tahle černo-bílá. Hlavně se mi líbí to stínování šatů. A pak bůh řekl:
*Kiss me baby, I´m a girl behind you*

*Zasažena plchometem

27. září 2010 v 9:51 | *Ona
chibi
Bum, prásk! Sakra, nestačila jsem uhnout... a byla jsem zasažena plchometem..!
Ehm.. takže musím..
1. Napsat, kdo mě zasáhl:
2. Vyjmenovat deset věcí, které mám rád(a)

1) Dobré jídlo. (kde je dobré jídlo, tam jsem já)
2) Adrenalinové sporty. (Pád z věžáku volným pádem..)
3) nechci být neoriginální, ale.. Internet. (Kdo by ne)
4) Ace of base. *Living in the happy nation* 
5) Svůj blog. (Desing, články, navštěvníky)
6) Miniprásátka. (Chci je domů, chi je, a hned!)
7) Češtinu. (Ano přátelé, ukamenujte mě..)
8) Tablet. (MhůJ MilášGHečeK!)
9) Své přátele, rodinu. (Občas)
10) Simpsonovi (Každý den, kdy je vidím, považuji za dobrý den)

3. Komentářem pozvat dalších deset lidí
Pokusím se. Ale ne teď. Ale ne dneska.

*Pardon z tento zbytečný a nicneříkající článek.

*Napřáhnout a.. hodit!

17. září 2010 v 17:20 | *Ona
vicoequense

Čím začít? Nějak se mi zhoršily známky.
Šest dvojek a jedna trojka. Ach.. jenže školou se zaobírám pořád. Tak proč teď? 
Protože. Aha už vím.. pracovní výchova. Nejdříve jsem k ní neměla moc kladný vztah, ale náplň dnešní hodiny byl dobrý. Vyráběli jsme "benátské" masky. 
Moje maska se mi docela líbí. Je z černého barevného papíru (podlepená kartónem) a na ní jsou malé korálky. Vše ještě obtaženo stříbrnou gelovkou. *Slint*
Zřejmě si říkáte, proč se nadpis jmenuje napřáhnout a hodit. Ne, nejsem cvok. Šli jsme totiž po obědě hrát s kamarádkou  Viička. Hrály jsme tenis, (neustále jsem nechutným způsobem vyhrávala) baseball (tři:nula pro mě na home runy) A pak bowling. Kámoška mě trumfla svým trucky-strikem (pro nebowlingáře je to třikrát za sebou shodit všechny kuželky) Na neštěstí tam přišla naše spolužačka, Val. Nevím jestli vám vadí, když vám někdo neustále radí, a pak se hájí tím, že "ty mi taky do všeho kecáš" nebo "já nemluvím s tebou, mluvím z Luckou" otázkou zůstává, co mě dokáže naštvat víc. Asi obojí. Neustále mě upozorňuje na chyby, mám někdy pocit, že mi chce Lucku "přebrat". Ale příjemně jsme ji to oplatily. Z jejího Mii jsme udělali malého tlustého dědka, pak ho přejmenovali,aby nic nepoznala. Když jsme s Luckou dychtivě očekávali co bude dál, když zjistí, že tam její Mii není, no.. hrála za Lucku. "Lucko, vyhrála jsem ti medaili.." *Škrtí Val* Val si zabrala Viička, takže Tomík a Péťa museli dlouho čekat.  Když se Tom s Petrou konečně dostali na řadu, Lucka jim musela nejdříve všechno ukázat.."Tomíku, to musíš napřáhnout.. a hodit!" Chvíli si tam hráli, a mi s Luckou četly: "škola, příručka pro přežití" a pak taky "hlavolamy a šarády" 
No, a já? Snažím se nemyslet na špatné známky, ale ono je to těžké. "Mami můžu se koukat na Futu.." "A co známky?" A vidíte? Nezakecám to. Stejně se pořád soustředím na školu. Několikrát jsem se pokoušela o žebříček priorit: Rodiče. Kamarádi. Dobré jídlo. Zábava. Futurama. Simpsonovi. Škola... jenže to evidentně "není správně". Achjo. Achjo. 
***
Obrázek částečně podle fotky z Vico Equense. Trochu starší, ale pořád dobrý. 


 
 

Reklama