Žije

Naivita aneb místo mozku cukrová vata

8. července 2012 v 21:35 | Linda Teatime
Taky jste už (zejména vy dívky) někdy měli ten pocit, že nedokážete uvažovat rozumně? Že máte zatemněný mozek a máte pocit, že se z něj stala hnusná, přeslazená cukrová vata? (Nic proti cukrové vatě, vážně). Mně se to stává až podezřele často a většinou se to pojí z husí kůží. A bohužel vím o co jde, bohužel znám svou hroznou "nemoc". Ale nejradši bych se jí zbavila a to hned. Nyní jsem si řekla: proč o tom nenapsat? Třeba to pomůže. Stálo mě to sice spoustu přemáhání, není to zrovna věc na kterou bych byla pyšná, ale pokusím se vám tady odhalit podstatu tohohle postupného cukernatění mozku.
Začne to úplně nevinně, jako většina hrozných věcí. Nejdřív prostě někde sedíte nebo stojíte, možná se nudíte, možná ne, a je pravděpodobné, že na vás zrovna svítí slunce a hřeje, ba dokonce vás propaluje svými paprsky. Rozhodnete se snít, přemýšlet a snít. Víčka vám postupně klesají, a vy, i přesto, že byste nic vidět něměli, začne se vám v tmách jevit nějaká určitá postava. Možná zčervenáte, možná se pokoušíte zatlačit na víčka ještě víc a taky je možné, že s tím neděláte zhola nic. Tak tedy, on je tady a vy s tím nemůžete dělat absolutně nic. Pocit bezmoci ale brzy vystřídá pocit jisté blaženosti, mnou odborně nazvaný pre-cukrovo-vatový syndrom. Tento jev nemusí pokračovat samotným zcukernatěním mozku, ale většinou to k tomu spěje. Chviličku to vypadá že bude zase vše v pořádku, ale to jen mozek připravuje tzv. "prezentaci" kde se objevují samé krásné okamžiky, kde figuruje až nápadně často jedna a ta samá osoba. Zajímavé je, že všechno špatné je v této zvrhlé prezentaci opomenuto, tudíž si nemůžete utvořit objektivní názor na něj (případně na ní). Když je vše připraveno, možná vám naskočí husí kůže a ovane vás náhlý chlad. A teď vám začala hrát v uších hudba, ta přeslazená a romantická hudba, kterou byste si "za střízliva" nikdy nepustili. Tak tedy sladce vzpomínáte, vesele vás mrazí a možná se i přiblble usmíváte. A ta vaše já, kterou tohle šílenství nepostihlo (a taky nikdy nepostihne) na vás křičí. Křičí na vás marně, protože slyšíte jen tu hloupou hudbu. Obvykle se vám vaše já snaží říct tohle:
"Ty (nějaké nevhodné oslovení) co to proboha vyvádíš?" Ale v 99% případů to vůbec nezabírá. A pak začnete myslet na budoucnost. Tam se zpravidla objevujete vy, a on a nikdo jiný. (Není to sobecké?!) A pak už jen sníte, sníte a sníte. A cukernatíte, že.
Jak se z tohoto hrozného stavu dostat? Musíte holt počkat, až vám vaši cukrovou vatu vaše dosud utlačované já pořádně posolí.
Tak co, stalo se vám někdy něco podobného? Probíhá to podobně, nebo jinak? Nebo jste nic podobného nikdy nezažili? Dokážete se snad ovládat? Zachováte si vždy chladnou (slanou) hlavu? Pište, snad mi to alespoň trošku pomůže a podaří se mi tomuto hroznému stavu nějak předejít.
LINDA TEATIME
PS: Všechno je částečně nadsázka, ale to vám nemusím připomínat, ne?

Čas na čaj!

29. května 2012 v 17:57 | Linda Teatime
Ha ha ha, jako Linda Teatime jsem docela kompetetní napsat článek na toto téma, ne?
Tak tedy, k čaji mám velmi, velmi kladný vztah. Patřím k těm magorům, co pijí čaj i vlétě minimálně dvakrát deně. Jak mám čaj ráda? No, nesladím, a mám ráda všechny tři základní typy (ovocný, černý a zelený). Čím víc horký tím lepší, to je mé motto. Zrovna teď jsem si jeden uvařila, abych měla lepší inspiraci ke článku ;).
Dneska čaj funguje na tom principu, že si v obchodě koupíme sáček a namočíme ho do hroké vody, že. Ale tenkrát tomu bylo jinak. Největší tradici má čaj asi v Číně, i přesto, že se celkem liší od toho našeho. Pokud vás to zajímá, a chcete se o čaji něco zajímavého dozvědět, řtěte prosím dál. Pokud jste spíše vizuální tip, nyní se můžete vrhnout rovnou na komix dole.

CO VŠECHNO (NE)VÍTE O ČAJI:
Jednou jsme měli na informatice dělat reférat úplně o čem chceme. A hádejte, co jsem si vybrala? Správně, čaj. Jinak bych to nepsala do článku o čaji, ne? No a tenkrát jsem narazila na jednu skvělou stránku nacpanou informacemi o čajích, ze které teď budu čerpat, abych vám tu neříkala jen věci typu: "čaj je pití, většinou hnědý a horký" a tak podobně.

  • Čaj se pije už přes pět tisíc let
  • Slovo čaj pochází z čínštiny
  • Do čajové historie se zapsal i čech
  • Rituál pití čaje vznikl v Japonksu už před tisíci lety
Zajímavé, že? Kdyžtak čerpala jsem odsud: www.jemca.cz/svet-caje

PODMĚTY K DISKUZI:
Vážní návštěvníci, velmi si Vás cením a ještě více bych si cenila toho, kdybyste případně přispěli do mé skromné diskuze, pokud se vám článek líbil. Takže, ehm ehm, budu na vás mít pár otázek.
1. Máte rádi čaj? Kdy jste za něj nejvíce vděční?
2. Máte radši černý, zelený, ovcný či bílý čaj?
3. Pokud jste čajofil jako já: máte také nějaký "čajový rituál"? (Pochlubte se s ním!)
4. A na závěr... sladíte? :D (Ne, to je naprosto nepovinná a pitomá otázka.)
SLIBOVANÝ ČAJOVÝ KOMIX PRO LÍNÉ A VIZUÁLNÍ TIPY:
Kapku FAIL. Doufám, že jste pochopili, že mi nšelo o to dokonale vystihnut anatomii či stínování postav. Mě by úplně stačilo, kdyby vám při čtení tohoto stripu mírně zacukalo v koutích. ;)
Vaše čajofilka
PS: pokud se vám článek líbil (nebo naopak nelíbil) nezapomeňte hlasovat v anketě!

Poslední zvonění

28. dubna 2012 v 21:31 | Linda Teatime
Včera jsme měli poslední zvonění. Ne že by zvonilo naposledy nám, ale maturitním ročníkům, že. Všechno začalo tím, že jsem se potkala se spolužačkou v podchodu a jely jsme po eskalátorech nahoru, jako že nic, žejo. Ale najednou proti nám tři oktávánky v pirátským kostýmu a s razítkem v ruce. Och, dobře, jedno razítko a bombon jako odškodné- to se dá přežít. Jak jsme se ale blížily ke škole, přídávaly se k nám další kamarádky, a oktávánů a čtvrťáků přibývalo. Potkala jsem Lauru (známou z redakce školního časopisu) s nebezpečně vztyčenou fixou v ruce. "Tebe znám!" řekla a už jsem měla na ruce nakreslenou lebku, ha ha. Když jsme došly až před školu, jeden čtvrťák nabízel, že můžeme někoho dát na pranýř, který tam měli nachystaný, tak jsme tam dotáhly jednu spolužačku, cha cha. Pak jsme nahoře zijšťovaly naše škody. Kamarádka měla rťenkou napsané na čele "4.B" a nešlo to smýt. Tedy- šlo, ale jen částečně, takže spolužačka měla čelo celé červené. Pak nám řekli, že je normálně hodina a že se pokračuje v učení. Tak jsme měli normálně celá třída občanku, nechala jsem se vyzkoušet. Zjednodušeně zkoušení probíhalo asi takhle: (A já blb se učila skoro všechno...)

Prof.: "Jakou barvu má naše vlajka?"
Já: "Červenou modrou... a bílou?"
...
Prof.: Můžeš si sednout.

Ale alespoň mám opravenou tu pitomou dvojku. Pak jsme šli nahoru do Dvajedničky (číslo třídy pro nezasvěcené) a jako že budeme mít matiku. Tak nám Přechová chudinka začala něco vysvětlovat, a hned potom všichni slyšeli ze školního rozhlasu, že máme program a že máme jít do tělocvičny. Pak proběhlo spoustu soutěží, vědomostní i sportovní, a běželi jsme na poslední hodinu- angličtinu. Dělali jsme zase nějaké scénky, šlo to. Hlavně super bylo, že jsme se měli ptát
"Why don´t we..." A oni na to odpovídali doslova, třeba "because it´s winter." *Široký úsměv* Pak jsem zase musela čekat na nádraží na angličtinu, která proběhla poklidně a v pohodě. Co víc dodat? Těším se na příští poslední zvonění, ať to nandáme další primě!

Linda Teatime

PS: Naprosto nepovinná část... užijte si ovyklé "Lindino kulturní okénko" již zítra na tomto blogu! Tentokrát úryvek ze čtenářského deníku do školy + odkaz na úžasnou/super/naší hru.

Úsměv je...

14. dubna 2012 v 18:41 | Linda Teatime
Moje myšlenkové pochody nemáte šanci pochopit...
...Ale zároveň také doufám, že je nepochopíte. Ale tohle jsem sem prostě musela dát, jinak bych si připadala děsně neupřímná vůči mému ubohému zanedbávanému bložínku.

Úsměv je... jako ledový oheň, jenž hřeje i mrazí
úsměv je... jako nejostřejší břitva, vražená do srdce
úsměv je... jako náhlý závan větru
úsměv je... jako pozastavený čas, hodiny na tisíc kousků
úsměv je... jako chladnokrevná vražda
úsměv je... jako tisíc jisker najednou vzplálých
úsměv je... jako dobře mířený šíp
úsměv je... jako výraz pohrdání
úsměv je... jako jed postupně otupující smysly
úsměv je... jako budoucnost bez budoucnosti
úsměv je... jako náhlá agónie
úsměv je... jako kruté mučení nevinného
úsměv je... jako rozsudek smrti vydán v jedné vteřině
úsměv je... jako teplo, které spaluje
úsměv je... jako odraz v pokřiveném zrcadle duše
úsměv je... jako nepochopenné umění
úsměv je... jako gesto které vystačí za mnoho slov
úsměv je... jako náznak
úsměv je... jako bludiště bez konce
úsměv je... jako nekonečná hlubina
úsměv je... jako vyjádření nevyjádřitelného
úsměv je... jako... úsměv?

Tak asi tak.
Linda Teatime

28/3/2012: Kvííí!

28. března 2012 v 18:33 | Linda Teatime
Tak a je to tady. Je to děsně "in" psát si deníček na internetu, tak proč s tím nezačít? Tak jo, tohle je první zápis, takže bych ho měla začít nějak poutavě a zajímavě pro ostatní, žejo. Ale můj život je celkem nudný, žádné šílené zvraty, strhující hádky, bolest, deprese, ani tak podobně. Asi jsem za to ráda. Jediný co musím uznat je, že si mi během každé půl hodiny změní nálada a životní postoj, ale to tady nehodlám rozebírat. Snad někdy jindy. Třeba se to při psání tohodle článku změní, co já vím. Taaakže?

Dnešní den byl úplně zoufale normální. Pár změn v rozvrhu, to jo. Předtím jsem sem psala, co jsme v každé hodině dělali, ale je to zoufale nezajímavé, tedy alespoň pro mě. Budu se snažit vypíchnout to zajímavé, jak se říká.

Na výtvarce kterou máme 3. a 4. hodinu jsme měli dělat mandaly z luštěnin. Nic jsem si nepřinesla, což byl malinko HODNĚ trapas, ale naštěstí profesorka něco vzala. Tak jsem tam udělala něco mezi britskou vlajkou a talířem plným luštěnin a lepidla. Mělo to samozřejmě vypadat jako to první. Jak neoroginální...

O přestávce jsem byla na radě školního časopisu, Jožka tam nebyla a tak jsme jí nemohli schovat deku. Zbytek přestávky jsem se marně snažila navázat kontakt a žrala jsem nějaký chipsy, co mi dala máma k svačině, páč jsme byli dneska ve škole až do 16:10.

Potom byl, když přeskočím češtinu, tělocvik. Hrály jsme s holkama fotbal, takový trochu llamský, furt to lítalo do outu až do zblbnutí. Ale špatné to nebylo, to ne. Začínám však mít pocit, že kluci si po právu myslí, že nám (holkám) naše třídní trochu nadržuje. Ale "Who cares?" jak se říká.

Pak jsme měli laborky a mikroskopovali jsme pavouky a plankton, a přiřazovali jména ke skořápkám mušlí. Naše půlka byla lepší!!! :D

A pak jsem šla s mámou k očaři. Bylo to celkem v pohodě, že jo. Ale vidím hodně špatně, asi tak dvěatřičtvrtě. Snad se to nebude moc zhoršovat, no. Dělali mi tlak očí, což nesnáším, nikdy to nevydržím tak dlouho nemrkat. Máma mi bude kupovat transitionky (sluneční a normální zároveň) ale s nějakou slevou. To by bylo asi tak všechno.

A na závěr... Kvííí! Takové malé Art trade s Karkar99 přes Skype. Byla to sranda! Ona pro mě udělala Dominika Borna, hodím vodkaz. A prase je tady:


Jak jsem říkala, je to typ obrázku "nakresli nějakej fail, a brushema, pozadím a písmem to zaplácej tak, aby to strhávalo pozornost od toho vobrázku >_<"

Linda Teatime

PS: jak dlouho to vydržím?

Rok 2012

1. ledna 2012 v 17:42 | *Ona
Už dlouho, ba ještě déle jsem nenapsala, to vím. Už asi polevilo prvotní nadšení z blogu. Ale stejně bych napsala alespoň pár řádků a svou neaktivitu bych "vám" ráda vynahradila.

Vánoce vždycky slavíme u babičky. Má velký dům a vejde se nás tam hodně. K večeři míváme kapra, ale my s mámou si dáváme pangase (Mňam!). Většinou dáváme peníze pod talíře, je to pak sranda. Byla u nás i moje mladší sestřenice, která z jednoho penízku podezřelé měny měla neuvěřitelnou radost. Potom jsem šla se svou sestřenkou nahoru, aby dospělí připravili dárky, a snažila jsem se ji ukázat ježíška. No, pořád ho neviděla, co se dá dělat. Co jsem dostala? Dostala jsem spoustu oblečení, pyžamo, ponožky (zdržte se komentáře!), deku (zelenou a teplou ^^) spoustu encyklopedií, Toničku Bolavou (o tom více dole), "jednoduchou" karetní hru něco k jídlu, spostu čajů a dokonce i s hrnečkem,c o si můžu nabarvit. V neposlední řadě také oliheň s fima, která mi udělala velkou radost. Má teď čestné místo u mě na poličce.

Dále jsme jeli s tátou na vánoční prázdniny. Potom se k nám připojili i teta, strýc, a moji dva bratranci (mladší). Jeli jsme někam do neznáma, jméno po mě nechtějte, ale vím, že blízko byly Teplice. První den jsme se brodili bahnem a seškrabávali s bratrancem ze skal zbytky sněhu, a ty pak po sobě házeli. Byla to legrace :D. Plahočili jsme se k nějaké restauraci, která byla nakonec zavřená, takže jsme div nepadli. No, pak jsme se naštěstí najedli v nějakém motorestu. Večer v penzionu jsme hráli hry a tak, a taky s "hnusákama lepákama" to jsou takové slizké jánevímco mého bratrance.
Další den jsme šli prozměnu na výlet do skal, tentokrát do teplických. Nejdříve jsme jeli vlakem, a pak pěšky. Jenže než jsme dorazili od nádraží do skalního města, museli jsme projít za*r*n*ou louku od krav. :D No nic moc. Ve skalách to ale za to bylo úžasné. Skály měli různé tvary a my jsme je pojmenovávali. (Některé už pojmenované byly). S tetou jsme taky cestou hádaly černé historky. Můj bratranec vymýšlel jiné hádany třeba: "Co to je, je to čtverec a kolem toho jsou kruhy?" LOL. Na náměstíčku ve skalách jsme si dali pauzu, a postavili jsme tam epesního sněhuláka. Teta by mi ho měla poslat přes mail vyfoceného. :D Pak jsem si v restauraci dala gyros s hranolkama (Mňam!) a zpátky jsme ve vlaku hráli takovou hru, kdo napočítá lidi, auta a zvířata. Ten den jsme se večer koukali na Maharal a hráli s tátou s hnusákama lepákama na miss. :D :D. Poslední den jsme vyšli do skalního bludiště, kde jsme se kochali výhledem a naschvál chodili po nevyznačených cestách. Bylo to tam super, ale nejlepší bylo, že tam někdo nechal zapálený oheň a my jsme ho hasili sněhem. To to syčelo! :D
A přes noc ze silvestra na Nový rok jsme spali u tátových známých. Mají dvě holky, tak jsme si hrály nejdříve na schovávanou věcí po bytě, pak na seriál čarodějky (to byla obměna dr. House) a pak i s dospělýma aktivity. To byla sranda, já třeba měla hádat kreslenou aroma lampu a oni mi to nechtěli uznat páč já říkala "aromatická lampa" :(
A nebo Ivoš předváděl milovníka zvířat. OMG. :D O půlnoci jsme šli ven sledovat ohňostroje a vypouštěli jsme lampion. Pak jsme přebíhali přes čtyřproudovku mimo přechod. :D Ale za ty barevný světýlka to stálo! Tak to by bylo vše vážení. Ještě přikládám superrychlý pětiminutový obrázek neboli črt. (črt- copyright by Karkar99)

OMG :D Trochu úchylný, ale co.
*Ona

*Challenge accepted

27. listopadu 2011 v 21:01 | *Ona
Tak jo. Narozeniny mám za sebou ;). Teď už je mi oficiálně dvanáct. Dostala jsem novou aktovku do školy, nové hodiny na zeď, oblečení, a knížku to nejlepší ze zeměplošských diářů a ročenek (Už ji mám dočtenou :D) Narozeniny by byly fajn, kdyby babička s máminým přítelem neměli neustále poznámky o fyzice. DAMN. Brzo asi dostanu nový počítač po mámě (Je růžový). Hodně teď stavím v Minecraftu. Mám hotový dům, rozhlednu a obří nápis: "L.T." abych se neztratila, jako se mi to stalo už dvakrát. To je strašně nepříjemné! Hlavně proto že si připadám jako ve skutečnosti. Pokoušela jsem se o několik minecraftových fanartů, ale bohužel se mi nepovedl ani jeden. Ha ha ha. Ve škole se mám dobře. Od Kájy se jsem dostala dva přívěšky, jeden s A´tuin a jeden s Minecraftovou kostičkou. Moc se mi líbí, pořád je nosím. Taky jsem dostala od táty nové pastelky, tak jsem je hned vyzkoušela na dalším zeměplošském fanartu:


Omluvte kvalitu, je to foceno mobilem >_< Líbí se mi Vlahoš a jeho emm... kalhoty x"D Je to ta část, kdy Vlahoš jako ovykle strhává davy. Konkrétně je to podle filmu, kdy Vetinari řekne, že když prohraje sázku s Pozlátkem, tak ho pověsí. Proto ta šibenice. S tou páskou přes oko v davu je Pozlátko, a jinak to šedý je Navážka a To druhý šedý Rubína. A ta hnědá skrna Pumpa19. Kolem jsem nakreslila náměstí náhlého osvícení. Je to trošku uřízlé, kvůli mobilu. To žluté je pošta a to co se tyčí vzadu je věž NU. A ten stánek je Kolíka A.S.P. Líbí se mi to, ale mobil to trochu zmršil. Už se nemůžu dočkat až vyjde Snuff a další díl Vlahoše. *slint*. Jak by řekli všichni, tak "se mnou lomcuje puberta." Nechápu jak jsem se mohla těšit, až mi tohle budou říkat. Chci být zase malá... Ehm. Tak to by bylo k mým dvou závislostem a celkovému mentálnímu rozpoložení. Musím jít spát.
Vzakaz pro Dejva: Dej mi adresu svých stránek ať vím, co mám kreslit. ;) Dík.

*Svět z kostiček

18. listopadu 2011 v 20:51 | *Ona
Některé věci jsou návykové. Až moc. Je to až znepokojující, řekla bych. Člověk nemůže spát. Nemůže se soustředit. Nemůže... myšlenky jsou jinde a bylo by marné dokončovat větu, ne?
V neděli to všechno začalo. Kája mi poslala odkaz na (ehm ehm) stáhnutí minecraftu. Začalo to celkem nevinně. Jako u zeměplochy. TAK je to vždycky, abyste věděli. Nevěděla jsem o Minecraftu nic a jen se procházela krajinou, a najednou byla noc a sežrali mě zombie, které jsem neviděla. Ha ha. Zkusila jsem videonávod. Následovalo několik zoufalých pokusů, až pak... tradá! Mám úžasný svět. Má všechno. Jeskyně, zombies, vodopády ostrovy, krávu, les, moře... a tak dál. Postavila jsem si dům ve skále a taky zahradu kde chovám prase. A podle neověřených zdrojů je Minecraft ze švédska. (Jestli to tak není, nikdy se už na Google nespolehnu! Mé naděje!) A i kdyby ne Švédsko je úžasné. Losy, minecraft, lego, ace of base, Roxette, švédské masové kuličky. Ikea. Já nevím. Ach prosím, musíme tam v sekundě jet!
Jsem vážně bezva, že jsem napsala článek, co? Jinak trávím prázdniny v Liberci, dneska jsme jeli do Německa, a to ani já ani táta německy neumíme :D Byla to legrace. Teď trávím čas čtením NOHY Z JÍLU a kraftováním. Dneska to už asi delší nebude ;) Jen ještě přidám jedno boží video, to prostě musíte vidět. ~ MINECRAFT FORM THIS WAY ~

*World down under

6. listopadu 2011 v 10:32 | Linda Teatime
Často vzpomínám na ty doby kdy ještě bylo všechno jinak. Ne, že bych nebyla spokojená, ale já už jsem prostě taková.
Nemám proč psát články, protože jsem šťastná. A tak to prostě je.
Často si kladu otázku jak moc se můj život změnil. Řeknu to jednoduše: nemám tušení. Po tom co jsem začala číst zeměplochu, má čtenářská vášeň se tím znásobila. Pokusím se porovnat školní den na základce a školní den na gymnáziu. Dělám to pro sebe, takže nepředpokládám, že si to někdo přečte ;)

ZŠ CURIE:

Vstávám v půl sedmé. Klasicky: Snídaně, vyčištění zubů, oblečení apod... Jdu na Libeňskou. Autobus (152 nebo 183) mi jede v celou. Na Kobylisích přesedám na tramvaj. Ve škole jsem zhruba ve třičtvrtě na osm. Cestou v tramvaji potkávám pár spoulužáků. Pět minut rychlou chůzí ve škole. Někdy ještě čekám na otevření. Poté jdu dvě patra ke skříňkám, tam si odložím věci. Jdu do třídy, málokdy se přemísťuji, v lavicích sedíme sami. Maximálně máme pět hodin. Obědvám (obědy máme na čipy, výběr ze čtyř jídel). Podle toho co je za den buď jedu domů nebo na kroužek.

ŠPITÁLSKÁ

Vstávám chvíli po půl sedmé. Klasicky: Snídaně, zuby, apod apod... Jdu na sídliště čimice. Autobus 183 mi jede v sedm hodin dvanáct minut. Mám (zatím) společnou cestu s mámou, která vystupuje na Kobylisích. Jedu na Vysočanskou, jsem tam tak v sedm hodin čtyřicet dva minut. Jdu podchodem ke škole. Projdu turnikety, jdu jedno patro, a odložím si věci v šatně. Často se přemísťujeme. V lavicích sedíme po dvou. (Já občas s K. a občas s A.) Máme maximálně osm hodin. (Většinou šest a v úterý pět.) Jdu na oběd, fronta je poněkud zvláštní, taky čipy, ale jídlo nic moc. Podle toho co je za den buď jedu domů nebo na kroužek. Další varianta je jít buď s: K. A. A. nebo J. Do OC Fénix. Tam je vážně sranda! ^_^

Jinými slovy (daleko kratšími) jsem spokojená, protože jsem poznala spoustu dobrých lidí.


Tonička Bolavá. Obléknu si půlnoc dostanu k narozeninám, jupí! Zeměplošská čarodějka z Křídy. Vypadá skoro neviditelně, že?
Nějaké věci mě na obrázku dost štvou, třeba lineart, ale celkem se mi to líbí. Co vám?

*Pár říjnových řádečků

16. října 2011 v 10:43 | *Ona
Problémy? Ani ne. Tedy pokud pomineme jeden zapomenutý úkol z matiky, který budu muset ještě dneska dělat. Chodím na gympl teprve měsíc, a už jsem si na některé věci zvykla. Jiřčina iniciativa být z tělesné výchovy nutně dřív na obědě než kluci, vyprávění si černých historek ve frontě na oběd, klasické stírání žáků starších ročníků, chození do fénixu (obchodní dům) kde zkoušíme gravitaci, házíme jablka po Newtonovi a kupujeme si extra levné a extra hnusné pendreky za čtyři koruny a fetujeme vůni oříšků... Taky jsem si zvykla na přesouvání se sem a tam. Možná se i naučím rozvrh. Ha ha. (Pochopí jen fanoušci Cracera) Taky často pozorujeme B. Jsou to cenné poznatky jak poznat idiotismus na dálku. Zvykla jsem si i na zvláštní jídla podávaná ve školní jídelně. Zvykla jsem si ignorovat pár mých spolužáků, což je také velmi cenné. Zvykla jsem si na to, že se na těláku dělíme na kluky a holky, což je lepší. Zvykla jsem si skandovat, když někdo skáče do písku. Zvykla jsem si i chodit na počítače o velké přestávce, kupovat si brambůrky za osm korun a kreslit do speciálně vyhrazeného sešitu na... na nic. Zvykla jsem si na elektronické žákovské. Zvykla jsem si na žáky starších ročníků, co nás vyhazují od počítače. Zvykla jsem si an Adélino zlato a dokonce i na Chemikovy poznámky, které všem lezou na nervy. Zvykla jsem si na "Llllachtany" a "Mmmmrože" zvykla jsem si na poněkud chaotický systém u nás v šatně. Zvykla jsem se cpát dopředu jako o život, zvykla jsem si běhat po schodech sem a tam, povídat si o hodinách Aj (Ale pšt!) zvykla jsem si zapomínat dú. (Sakra, musím ho ještě dneska dodělat!) Zvykla jsem si číst všude. V dopravních prostředcích, o přestávkách, doma... o půlnoci... (To zase ne.) Zvykla jsem si i psát pravidelné články. Právě odvykám sledování futuramy. Zvykla jsem si kreslit pomocí vrstev, ale u kblobouku nové postavy zatím ještě beze jména (EDIT: 10:34: Pojmenována Vargen) se mi nedařilo vymazat ty čáry. >_< Zvykla jsem si psát delší články. Tedy delší podle mého měřítka, protože tohle je nechutně krátký článek.
Skicy na nové postavy si kreslím pořád. Někdy budu muset napsat čtvrtý díl. Ha ha. (alá Cracer). Mám pocit, že jsem spolkla dvaceti centimetrové pravítko. To bude tou geometrií. Často vymýšlím svým postavám fakt pitomé doplňky, tak ochutnávka:
Alfa: (Zobrazená v minulém článku: Toulec se šípy, luk, případně nůž, šaty na které bylo použito hodně látky (Možná s krvavou skvrnou) Fialové vlasy, Náhrdelník s lebkou, naušnice s lebkou. (Ha ha, je to rapný už teď, já vím).
Vargen: Klobouk, růže, žluté oči bílé vlasy sako, obojek (nezobrazen) doplňky budou vymyšleny později. Jo a doufám že se mi ho podaří nakreslit staršího >_<
Kometa: Diamant, kocour v podpaždí, kapesní nožík, taška, sponka ve vlasech (nenakreslena).
Zvířata se budou muset obejít bez doplňků. Ha ha.
Knihovnička/stav:
Pyramidy- přečteno. Hodnocení: 7/10 (Vrahové jsou velký bonus) Nej postavy: Ty mrcha, Ptraci, Těpic, Pomošt
Sekáč- přečteno Hodnocení: 9/10 nej postavy: Lupine, Rumpál žička, Vílík Klika (Smrť) Krysí smrť
Pátý Elefant- rozečteno (Nehodnoceno) Nej postavy: Sam Elánius, Karotka, Angua a Vetinari
Podivný regiment- nepřečteno
Toť pro dnešek vše, vážení.
*ONA

*Ze života studentova...

20. září 2011 v 16:12 | *Ona

Už je to několik týdnů, co chodím do školy. Začínám si zvykat. Třeba zrovna v autobuse si zakládám takovou tradici "čtení a ignorování ostatních" a ta se mi začíná moc líbit! S Adou a s Kájou už jsem byla několikrát ve fénixu. (Obchodní dům naproti škole). Nic moc tam nemají. A výběr zeměplochy v knihkupectví je pěkně mizerný ^_^
Ale mají tam černé historky. Musela jsem si koupit alespoň jedno balení! Dneska jsme si je byly koupit s Kájou (Karkar99). Jinak další tradice je také velmi oblíbená hlavně u mě, Štěpána a Káji. To tu ale napíšu nějakým jiným fontem... moment..Vystřihujeme na fyzice různé články z novin a pak je posíláme dál :D
Hrozně mě baví kreslit si jonatána při pravidelném sledování Futuramy prakticky každý den. Už mám z toho úplně vymytý mozek. :3 Nejlepší je doktor Zoinberg (Kašlu na speling :/) "Abys věděl Bendere tak s doktorem Zoinbergem nikdo nechodí protože je šeredný a ne proto, že je chudý!" :) Takže tu máte jeden z povedenějších obrázků kombinovanou technikou. Jinak s Kájou vždycky o velké přestávce chodíme na počítače což je super. Ale zítra táhnu sebou do školy všechny věci na výtvarku. COž je super (sarkasmus). D: Abyste věděli, mám pro vás připravený co nejdelší článek. A krmte mi prosím Errolka. (Ano, je pojmenován podle Vimesova dráčka, ale to stejně asi nikdo nechápe kdo to je, tak co ;))

*Prvního září

1. září 2011 v 10:14 | *Ona

Takže, jako ostatně většina z nás jsem dnes byla po dlouhé době ve škole. V nové škole. I se Štěpánem a Adélou a Karkar99. Měli jsme jen jednu hodinu (ale zítra máme do dvou!!) A v podstatě nám naše třídní vysvětlovala něco ohledně požáru (případného) Angličtiny (Můj bože, ona nám říkala že začneme od ZAČÁTKU! *die*) A tak dál a tak dál. Potkala jsem všechny. Kluci tam měli neuvěřitelně pitomé otázky. "Můžeme používat cvičky?" ale znělo to prostě hrozně... uhlazeně? A hlavně vtipně. Zijstila jsem že nejméně osm lidí se mnou pojede v autobuse. :D Já asi nejdál, až na konečnou. Sedím vedle Adély (Naše mámy se znájí) a ironií je, že když jsem si vedle ní sedala, nevěděla jsem, že je to ona. A Štěpán sedí vedle jednoho strašnýho exota. :D Víc asi nenapíšu, protože jsem opravdu napsala všechno. Možná to ještě prodloužím o to, že jsem si do sešitu kreslila domeček jedním tahem, a že mi nepsala propiska, a tak si Adéla půjčila náhradní u jednoho kluka a svojí dala mě. :3
Vzkaz pro Karkar99: Doufám, že budeš online :)
Klikněte na celý článek pokud vás zajímá meme co jsem si zkoušela s novým tabletem (samozřejmě zeměplošské meme!)

*Návrat z prázdnin

25. srpna 2011 v 12:46 | *Ona
Panebože, a je to tady. Tak dlouho jsem to odkládala. A teď se o to musím pokusit. Pokusit se vám to vysvětlit v kostce od člověče nezlob se (BTW: Hláška ze zeměplochy x"D) Tentokrát jsme spali na větších a lepších pokojích, byly jsme na nich čtyři (Já jsem spala vedle Míšy). V oddíle nás bylo deset holek, většinou mladší. Děkovala jsem :la: za to, že jsem nemusela být se staršími. To bych asi nepřežila. Bohužel, naše vedoucí onemocněla a musela odletět. Jídlo bylo jako vždy dobré, a pláž moc hezká. Měla jsem potápěčské brýle, takže jsem viděla všechna ta úžasná stvoření, která pod vodou žijí. Hráli jsme taky sportovní hry (Přehazovanou, vybíjenou, soutěž v plavání...) A taky jsem byla na taneční a literární soutěži (literární soutěž- 1. místo!) Na výletech jsem byla následujících: Sithonia: Řecké trhy, strašně přeplněné, všude prodávali jen oblečení nebo ryby. Ale koupila jsem si tam hezkou pěněženku. (Kamarádka si koupila tři, a už si do nich neměla co dávat x"D) a potom jsme se koupali v moc hezkém moři. Dalším výletem byla Soluň. Hdoně se tam kradlo, ale měly zachované staré hradby a věž. (A taky Mekáč a obchod "vše za jedno euro" :D) Posledním výletem byl znovu akvapark. Konečně jsem jela po Kamikadze (zabijte mě jestli to píšu špatně) což je deset sekund trvající tobogán, který jede kolmo dolů. Všude v Marmarasu jsem se ptala na zeměplochu, ale nikde ji neměli. (Tss). Tak to jen tak orientačně, ať to mám z krku. A teď špatná zpráva: rozbil se tablet. Momentálně na to ale kašlu, takže se pokusím naskenovat co nejvíce obrázků. A škola je tu za chvíli. Jsem zvědavá/nervózní ale alespoň vypadnu z krabího kýblu (Zase zeměplocha samozřejmě.) PS: Pan Sráž je úžasná postava... a nevídaní akademikové úžasná knížka. Měla jsem u ní chuť smát se a brečet zároveň. I když přiznávám, že do breku mi bylo jen jednou, a to když pan Sráž málem přišel o život protože řekl fotbalovým výtržníkům, že mu jejich chování připomíná knihu rituální agresivita dospívajících krys. :D A dočetla jsem (dnes ráno) Morta. A chystám se číst malé bohy. Tak zase někdy. Třeba prvního září.

*Směr Řecko :3

1. srpna 2011 v 18:14 | *Ona

Už za dva dny odlétám do Řecka. To znamená totální smajlíkovou odvykačku, ale hlavně tři týdny sluníčka a moře... a pak budou prázdniny v háji. To to uteklo x"D.
Doufám, že si tam najdu kamarádky držte mi palce. A jinak se pokusím napsat něco o výletech, zážitcích a tak podobně. Jsem neuvěřitelně netrpělivá. Moc se těším. Možná až moc? (Bože, nejde napsat článek když se soustředím na milion ptákovin najednou...) Jinak jedu do komplexu Poseidon beach. Minule to tam bylo moc fajn a natáčely jsme s holkama videa typu strašidelný dům nebo neviditelná. Na blogu jsou nějak nefunkční komentáře, jsem zvědavá kdy to opraví. A přednastavený články asi nebudou :P. Stejně je to na nic, o čem bych psala (?) Hrozně se těším až prvního září napíšu článek. Zatím nevím o čem bude. A pak... jedenáctého budou první narozeniny blogu. To musíme oslavit :3 Ach. Proč všechno plánuju dopředu, když se stejně všechno asi změní? To jsou pitomé otázky. Dávám mozku dovolenou a du hrát nějakou z těch stupidních her na facebooku a nebo kreslit nějakou šilhající blbost co má oči šejdrem a je strašně roztomilá a líbí se mi :D A ne, nemyslím Jonatána. (Koho to mohlo napadnout?)...
Ha. Ha. Ha. Ta hudba mi totálně vymyje mozek a za chvíli se začne promítat i do článku. Určitě.
Po deseti minutách: "I love to hate you...!" FAIL. Ha ha ha. Sakra nějak to tu prodlužuju. Ach bože, proč existujou písničky, co poslouchám pořád dokola? Tak jo, co chcete ještě vědět? :B Kompletní soubor hlášek pana Časnačaje nebo text písniček Ace of Base? Vyberte si. Na víc se asi nezmůžu. X"D
Možná nějaký článek přednastavím. Ale ne dnes. Dnes jdu vymívat mozek.

*Položky označené hvězdičkou jsou povinné

13. července 2011 v 10:30 | *Ona

Dnešní den začal velice nešťastně z jednoho velmi prostého důvodu- vstávání v sedm hodin, jednu minutu a pětačtyřicet sekund. Nomálně vstávám mnohem dřív, ale prázdniny jsou prázdniny a já mám teď poslední dobou takový příjemný zvyk vstávat v deset hodin. S tátou jsem jela do nějaké firmy, a teď tu sedím na oranžovém gauči, počítač na kolenou, a snažím se filtrovat všechny rušivé zvuky z okolí. Poslední dobou jsem si oblíbila dvě věci. První věcí je skicování Jonatána. Třeba je on takovou první vlaštovkou, která mě donutí kreslit podle předlohy :). Chudáček má vždycky modrý vlasy. Většinou ho kreslím propiskou, nic jiného není k mání. No a u tety mi bratranec laskavě přenechal jen pastelku modré barvy. Druhá věc, kterou jsem si v poslední době oblíbila, a nikdy předtím jsem ji nedělala je čtení zeměplochy. V lehce nechutném minulém článku jsem asi psala o tom, jak jsem viděla film otec prasátek, a jak jsem se rozhodla, že prostě chci číst zemělochu za každou cenu. Nakonec jsem se rozhodla pro sympatické dvoudílné vázané balení dvou prvních dílů- Barvy kouzel a Lehkého fantasična. Barvu kouzel už mám přečtenou, a lehké fantasično rozečtené, a hrozně mě to baví. Na internetu je milion fanstránek, se kterými skoro nejde knížce nerozumět, a navíc budu mít cca. rok co číst. (Teď nemyslím jednu knížku ale všechny co dosud vyšly). Protože tu nechci vypisovat seznam mých oblíbených halšek jakož tomu bylo v čláku minulém, přesuneme se nenápadně k jinému tématu. Koneckonců si tu knížku můžete přečíst sami, že? Takže konečně je tu můj (snad) dlouhý článek. Seznam míst, které navštívím přes prádniny.

ALBEŘ:
Když se vrátím od táty (ve čtvrtek) Půjdu se samozřejmě podívat na nový byt, a do neděle nebudu mít co dělat (respektivě budu, ale nepředíhejme!). Budu si přednastavovat články (možnááá) a hlavně do mého ubohého mobilu cpát co nejvíc hudby :3 A dál moc představu o tom co budu dělat nemám. A v neděli odjíždím na týden na Albeř (jižní čechy) jezdím tam rok co rok, je to vlastně rekreace UK a jejich příbuzných/známých. V kempu je velmi sympatické prostředí, tak jako že se všichni zdraví a znají a tak. Moje kamarádka tam letos nebude, ale znám tam hodně jiných dětí. Jsou kolem lesíčky, a jezero Osika, biliony cyklotras, kostel ve kterém vždy moje kamarádka hrála na "čelo" chjo. No, prostě volný program. A ještě orientační běh, tam běhám vždycky ráda... Jedu tam s babičkou dědou, a nevlastními tetami, a sestřenicemi. A potom přichází...

PŘÍMĚSTSKÝ TÁBOR:
Kde se budeme týden starat o zvířata. Já mám vyhlídnuté potkany, nebo možná i morčata. Je tam senzační parta, dobré jídlo, sranda, počítače (xD) no jo, s kamarádem jsme tam pařili stílečku. Jinak mám jednu dobrou historku:
KTERAK JSME KOUPALI MRCHU FREDKU:
Takže, jak název napovídá, dostali jsme za úkol koupat fredku. Koupali jsme, ji, ale byla dost divoká. No a my ji drželi v ručníku, ale vyklouzla nám, celá chudnka mokrá, a proběhla všechny kouty s pavučinami aby se osušila, a ty se ji samozřejmě nalepily na mokrou srst, takže jsme mohli koupat znova xD

ŘECKOOO!
A potom už dlouho očekávaný tábor v Řecku s kořským koníkem. ^_˘. Je to něco jako tábror, kde se pravidelně koupeme v moři, děláme nesmysly, kreslíme si, plaveme v bazénu, požíváme dobré jídlo... no, minule jsem moc štěstí na lidi neměla, ale letos snad budu. Řecko nepotřebuje dloouhý popis, protože vám o něm napíšu až se vrátím. A další článek čekejte prvního záááří. Já to vážně nechápu, prvního září! Doufám, že mi nezapomenete pogratulovat, mám totiž svátek! (Mám já to ale hezký dáreček k svátku, že? Začátek školy... T_T) Ale zase se těším na Karkar a tak... No, tohle dlouhý článek není, ale co. Jdu asi pařit hry, nebo dočítat zeměplochu.

Astala vista, baby!

*Stav totální deprese z ničeho

29. června 2011 v 20:30 | *Ona

Stěhování mě jednou zničí. Všude spousta krabic, nostalgie, starých věcí a tak. A do toho všeho zmatku jsem ještě dostala tři roky staré papíry ze školy. Byla jich plná taška. Celé odpoledne jsem musela třídit, a život mi zpříjemňoval snad jen komisař Maigret a plyšový krokodýl. Do toho ještě to všechno loučení ve škole. A další hora krabic...
Nejhorší je na tom, že sama sobě nikdy nepřiznám, z čeho celá tahle nálada vlastně je. A proč bych to vlastně dělala. Možná je to tak lepší. Poslední dobou jsem naprosto závislá na hudbě. A když říkám naprosto tak naprosto. ("Fetuju") :3
Člověk někdy zijstí, že pro něj bylo něco důležité teprve až o to přijde. Že by můj případ? A potom, jako kdyby toho nebylo moc hora krabic. Jsem poměrně unavená. Do uší mi vyhrává hudba, kterou stěží vnímám, ale nechci zkoušet, co by se stalo, kdybych ji nastavila. Nechci jít spát. Možná jsem svoje pocity ztvárnila už když jsme dneska ve třídě psali pocity z odchodu na gymnázium. Očekávání, zmatek, čistý štít, nostalgie. Tak asi. Nesnáším když se vybírají lidi do skupiny. Samé ti jdi tam, a ty jdi pryč, a tam jsou dva, a už nejsou, a ty jdi pryč, no tak teda pojď.... T_T. Někdy přemýšlím o tom jestli mi opravdu budou moji spolužáci chybět, nebo jestli si to jen nalhávám, protože chci (a zároveň nechci) být jako ostatní. Mám ale strach, jestli to nebude na gymnáziu ještě horší. Padám dolů a potřebuji se něčeho chytit. A ne Maigreta, Ulfa, Nebo ji. (ji je vlastně on, ale to prostě nepochopíte) Nebo taky slaných křupek a hudby. Optimistické hudby. Plyšového krokodýla. Já chci nějakou jistotu, a prostě mě NIČÍ když mi ta chatrná jistota, růžová budoucnost pomalu před očima mizí... Poslouchám devadesátá léta, a youtube mi stále cpe Gagu. Proč jsem se sakra nenarodila trochu dřív, aby teď na mě všichni nezírali, když řeknu že poslouchám ace of base, nezírali na mě, že poslouchám stejnou hudbu jako náš třídní. Někdo dokonce u "The sign" psal, že to hráli když mu byly čtyři roky. A proč tu píšu o hudbě. Hrozně mě ovlivňuje to co poslouchám. Tak já si jdu pouštět zase "nějaký ty voptimistický."
*ONA

*Prima? Prima!

21. června 2011 v 14:47 | *Ona


Škola se chýlí ke konci a já často přemýšlím, jak moc se můj život změní. Za prvé se budeme stěhovat. Sice ne daleko, jen o pár zastávek dál, ale změna to určitě bude. Budeme se stěhovat až do šestého patra. Docela se těším, budu tam mít nový pracovní stůl a dlouho slibované dřevěné obložení. Taky tam na stěně bude připevněná korková nástěnka, už se těším, až si tam "pověsím" Ulfa () a další z Ace.Of.Bace... Takže budu chodit na jinou zastávku, budu mít výhled z balkonu a tak. Další velkou změnou je změna školy. Většina pravidelných čtenářů jistě ví, že jsem se dostala na Špitálskou společně s Karkar99 a ještě s jedním mým spolužákem. Škola je cca. Půl hodinky od mého bydliště. (Je to pořád blíž než moje současná škola, a navíc bez přestupu.) Na jednu stranu se na Špitálskou hrozně těším, ale na druhou stranu většinu spolužáků už nikdy neuvidím. Ruku na srdce- u některých je to jedině dobře! Ale budou mi chybět. A učitelé (někteří) taky. Už dneska jsme dostávali všechny písemky apod. co jsme psali od druhé třídy do dneška. Paní učitelka nám pouštěla na AJ nějaká videa nás z prnví třídy, chce nám jako dárek dát cédéčko kde budou skoro všechny videa, které jsme kdy natočili. Bude to hrozná nostalgie, ale přes to všechno se na novou školu těším. Už jsem se tam byla podívat, sice mi cesta trvala hodinu a byla jsem tam deset minut (venku) ale stálo to za to ;3 Prima bude určitě prima!
Jinak obrázek. Určitě jste si ho všimli v menu. Zkoušela jsem nějakou složitější pózu a nový způsob vybarvování. Neumím kreslit obličeje ze strany, a to oko je dost děs, ale stejně se mi to líbí a hotovo xD...

*Lži...

26. května 2011 v 16:08 | *Ona


Má oblíbená, samozřejmě od Ace Of Base.
Vím že to oko nemá řasy, ale to jsem je ještě nekreslila... Něco na tom obrázku se mi hrozně líbí. A upřímně- s ilustrací článek vypadá lépe. No. Taky jste si všimli, že píšu skoro vždycky ve čtvrtek? Ani nevím proč. Ale jne to tak. Mimo jiné- zítra odjíždíme na školu v přírodě. Nevím úplně jak to tam dopadne- ale doufejme že dobře. Konec konců- je poslední. Poslední s naší třídou. Stále tomu nějak nemůžu uvěřit... budou mi chybět! (Pro tento účel jsem si také založila památník. To jsme jeli (Já, Mates, Tereza) na Strossmayerák a stavili jsme se v papírnictví. Všechny bločky tam byly nekřesťansky drahé, ale proč si neudělat radost? Potom mě napadlo (možná proto, že mě Tereza pořád otravovala s tím, že má žízeň) že bychom si zašli do KFC na bezedný nápoj. "Tak do dna! xD" A tam mi Blažková do památníčku něco nakreslila (A já ji, vlastně jsme si památník koupili všichni). V památníku už mám cca. Tři obrázky. Jeden i s čínskými nápisy, za což jsem hrozně ráda <3. Takže asi tak). Zpátky ale ke škole v přírodě. Moje dvě dobré kamarádky tam nejdou, spolužák se kterým se vždy nejvíc bavím přijede až v pondělí... ale jsem na pokoji s Ditou, která je hrozně fajn. No ale taky s Val, a to je prostě VRAŽEDNÁ KOMBINACE! :D No, uvidíme jak to dopadne. držte mi palce. Možná se tam nebudeme učit. To bych byla hrozěn ráda... :D :la:. Dneska jsem naposledy viděla Sarah... stěhuje se do Washingtonu D.C... no a na památku jsme ji měli nakreslit chrliče. Měli jsme si vybrat dvě zvířata a udělat z nich jedno. Já jsem měla lišku (jak jinak) a orla. Nakonec se mi docela povedla, mám ji i vyfocenou, ale radši počkám až mi fotku pošle mailem Sarah. Jinak jsem hrozně ráda, že zítra nevstávám do školy! Budu si číst pampeliškový oheň... a těším se na všechny zítra v autobuse... no ale možná ještě více se těším v září na adapťák. No jinak škola v přírodě bude ve znamení Simpsons (já jsem velká fanynka!) a cestou se stavíme na Sychrově. Vím, že se opakuji, ale... držte mi palce!

* Dvě stě třicet čtyři

28. dubna 2011 v 16:28 | *Ona

Myslíte si, že mi došli nápady natolik, že pojmenovávám články číslem? Ne ne, Dvě stě třicet čtyřka totiž není obyčejné číslo, ale od nynějška moje nejšťastnější číslo! (Hned po Dbacet čtyřce) Ale nejdříve něco o přijímacích zkouškách.
1. Den- Špitálská: Vstala jsem jako do školy a s Mámou jsme jel na Vysočanskou. Přešly jsme přes parčík a uviděly budovu Gymnázia Špitálská. Mámu hned u dveří vyhnali, a já "šla s davem" a snažila jsem se najít třetí patro. No, nakonec jsem našla i příslušnou učebnu. Atmosféra tam byla vážně divná. Všichni mlčky seděli a koukali do blba. O rozhovor jsem se ani nepokoušela. Marně se nás jeden chlapík snažil přesvědčit, že se ještě nasedíme dost. Vždy když někomu něco spadlo, všichni se otočili, a pak si zase hleděli svého. Když přišla učitelka spadl mi kámen ze srdce. Byla moc milá, ale pořád jsem si nemohla zvyknout na vykání. Chvíli něco vystvětlovala a pak nám testy rozdala. Nebudu vám vysvětlovat jak SCIA fungují, to by bylo zbytečné. No, prostě jsme první dostali Všeobecné Studijní Předpoklady (VéEsPéčka). Ty nebyly zase tak složité, jenom ten graf, a možná pár úloh na konci. Následovalapřestávka a já se vydala na "dlouhou" cestu přes chodbu na záchod. Cestou jsem potkala svého spolužáka. Pro zachování jeho soukromí mu budeme říkat třeba Saša x"D. Povídli jsme si o těch testech, potom o gymnáziích, potom o tom co dělá po PZ, potom proč se dusí...(zadusil se Skitlleskou)... vrátila jsem se do třídy a následovala matematika. Byla celkem jednoduchá. Potom jsme měli zase přestávku, a já šla zase za Sašou a prohlíželi jsme si různénechutnosti ve školní vytríně (Veverčí kostra, holubí vnitřnosti, embria, lidský mozek (Sašův?)...) No a samozřejmě jsme si taky povídali o nadcházejících zkouškách z češtiny. Já se těšila, Saša nikoli. Ehm. Prostě jsem šla znovu do třídy, napsala češtinu (bylo to O.K., jen ten text byl trochu divný)... a potom jsme skončili a já šla na oběd...
2. Den- Ústavní: Špitálská, Ústavní? x"D. No jo- to jsou názvy... No, vstala jsem později protože je Ústavní blíž. Jela jsem 177... Ústavní je celkem pohodová škola... babičku znovu vyhodili, a já šla sama... třídu jsem našla rychle. Potkala jsem se tam s jednou fajn holkou, povídaly jsme si, měli jsme češtinu a matiku, bylo to fajn...OMG já nemůžu! Jsem na Špitálský druhá! :D Ze 275! A 334 byl můj kód. A první byla Karkar http://karkar99.deviantart.com/ kterou jsem znala už předtím z internetu! Nevím co mám říct... x"D Musím to dopsat až se uklidním... jestli se vůbec uklidním!




*Dubnový

22. dubna 2011 v 11:52 | *Ona


Dneska jsem zase četla Emily the Strange. Hned ráno, když jsem se probudila. Potom jsem se chvíli dívala na televizi, na sitcom přátelé. Brzy mě to, ale přestalo bavit a tak mi máma šla zkontrollovat úkoly. Měla jsem je docela dobře, z toho jsem měla radost, a máma evidentně taky. Potom jsem navrhla, ať si zahrajeme černé historky. Obě jsme uhodly, máma trošku dřív. Máma taky připravovala vajíčka, budeme na ně dávat košilky. Máma teď odjela do Globusu, ale až se vrátí, tak si dáme oběd (budou fazole) a potom půjdu za babičkou dodělávat úkoly. No, co se dá dělat. Zítra a pozítří na deníček nebudu mít čas, protože pojedu k tátovi. Možná půjdeme na den země na nějakém veledůležitém kopci. Ale víc se těším do Hradce za Míšou a Mirkem. No a za dvěma vykutálenými bratranci Rosťou a Vítkem samozřejmě taky. Máma už se asi vrací. No nic... ještě o velikonočním pondělí- budu u babičky dělat SCIO, komplet. No, máma babičku přemluvila, abychom nešly s babičkou na výlet. Stejně se mi moc nechtělo. Možná bych byla radši v Hradci, ale nechci riskovat alergii. Vždyť víte- kvůli přijímačkám. Celá se klepu při pomyšlení, že už za čtyři dny budu sedět v lavici, žvýkat tužku a psát... SCIO. Ale tentokrát na ostro. No nic. Víkend bude určitě super, s Rosťou budeme pařit na počítači... anebo bych se ráda někde koupala... možná je to až moc idylická představa. A teď trochu z jiného soudku- je hrozná škoda, že nepřeložili další díly Emily the Strange. Určitě bych si je koupila. Mám ji hrozně ráda. Je to tak náádherně záporná hrdinka... a taky zbožňuji její kočky. (Mystery, Sabbath, Nee chan a Miles) Ale nejvíce asi Nee chan. Ale líbí se mi Mystery, protože se s tím jedním okem výborně kreslí. No- ten obrázek jsem spatlala za dvacet minut v GIMPu. Vyloženě ilustrace ke článku- nic víc. Líbí se mi ty speciální efekty- stínování a krvavý nápis. Ten krvavý nápis je můj "vynález" a používám ho skoro pořád. Jen mě štve, že je tak kostrbatá, a to druhé oko není moc vidět. Ale mám co jsem chtěla- výstižnou ilustraci ke článku. A nakonec třešnička na dortu: Třináct oblíbených věcí tohoto dne.

1) Černé historky. Prostě je miluji!
2) Košilky na vajíčka. Jsou pěkné, a nedají (tolik) práce.
3) Emily Strange. Neuvěřitelně (ne)sympatická osoba.
4) Moje postel. Hrozně ráda totiž spím ve své posteli!
5) Nutella. Namazána k snídani na housce mňam!
6) Znělku z Teenage Mutant Ninja Turtles. Jo, vždy si zapnu jen tu znělku :3
7) Tenhle blog!
8) Krvavé písmo. Dá to obrázku šmrnc.
9) Filtry v GIMPu. Stejný důvod jako u bodu číslo osm.
10) Photo Scape. Geniální program na úpravu fotek.
11) Svůj tablet. Se kterým nakreslím vždy všechno. A nezáleží na tom, jak to dopadne.
12) Svoji pitomou klávesnici, kde chybí tvrdé y. (Musím ho kopírovat)
13) Písmeno eL. Protože jsem Foxeretta Fox!


Foxeretta Fox

*Devatrnáctýho dubna

19. dubna 2011 v 11:36 | *Ona
Po neuvěřitelně dlouhé době je tu další článek...
Návod ke čtení: Vyberte si jeden ze tří odstavců, pojednávájících o "důležitých věcech".

Odstavec první: JSEM NEMOCNÁ
Mám teplotu a víkend jsem samozřejmě strávila zavřená doma. Nějak jsem ten víkend přežila pomocí telvize+počítače+audia+ gauče. Poslední dobou jsem si totiž oblíbila "jen-tak-ležení" a "jen-tak-koukání-do-blba-a-poslouchání-audia" Bohužel jsem si všechna audia doposlechla, knížky dočetla a televize (Kromě čarodějek a Simpsons) taky pořádný program nenabízí. Hodně často jsem si kreslila, ale spíše jenom načrtky. No a knížku jak se kreslí Manga jsem přelouskala i od zadu. Prohlédla jsem si všechny moje staré tiskoviny (Nostalgie...hlavně ty obrázky...oh LOL) a prohlédala krabice. Našla jsem svého jediného pet shopáka. Tak jsem vzala zaltou gelovku a fixy, a trochu jsem ho poupravila. Začala jsem taky shánět LPS Lišku, jako talisman na přijmačky, ale jsou tam samé lišce nepodobné velkooké zrudičky. Taky jsem hrála černé historky. (Pravidelný čtenář ví, že jsem už o nich něco málo psala). Já tu hru doma nemám, ale pamatuji si ty historky a ráda je hraju...s kýmkoli. Vážně uvažuji o tom, že bych si je koupila. Trojky.

Odstavec druhý: ZKOUŠKY
...Se blíží. Z blogové komunity znám pár lidí, co se na ně taky chystají. Abych pravdu řekla, trošku se bojím. Nejvíce bych se chtěla dostat na Špitálskou, kam se se mnou hlásí jeden můj spolužák, a Karkar99 z DA. SCIA mi vyhovují podstatně více, přijdou mi zábavnější/lehčí/logičtější* *(Nehodící škrtněte) Ale zkoušky budou jen dopoedne a budu mít tři dny volna (A fast foodů! :P). Jen mi trochu nevyhovuje, že jsou zkoušky hned po V/velikonocích, a proto velikonoční pondělí nestrávím u prarodičů v ehm...Hradci Králové, ale doma. No nic, ale zkoušky jsou prostě důležitější!

Odstavec třetí: SEZNAM VĚCÍ CO JSEM SI...OBLÍBILA?
C&H. Vím, že ještě všechny vtipy chápat nemůžu, ale já ty infantilní panáčky prostě zbožňuju! Malá ukázka: http://www.aumojekoule.eu/ch-komix/nejnovejsi/detail/5474/
Dále jsem si zamilovala Dobronožky. Kofolu mám ráda už dlouho, reklamy na ni jsou vždy originální! Ale dobronožky mě tentokrát vážně dostaly. Sympatické ponožky si oblíbí snad každý. Malý link: http://www.kofola-dobronozky.cz/
Potom výše uvedený pořad ČARODĚJKY (CHARMED) Je to tak neuvěřitelné klišé, jak se to někomu může líbit?! Ale mě se to líbí. Nevím proč. Další z nepochopitelných věcí ve vesmíru. A jako poslední...
Llamí liška! Spoustu blogerů (Kupříkladu Nass, Orlan) Takové smajlíky používají. Já llišku (dvě l záměr) vytvořila sobecky- pro osbní potěchu. Ale nenakreslila jsem ji, ani jsem se ji stylusem nedotkla! (Ach ne- infantilní soutěž na závěr?) Kdo zijstí, jak vytvořit llišku bez použití kreslení, má u mě bezvýznamné plus (tu frázi jsem od někoho odkoukala, ale prostě se mi líbí)... Tak soutěžte ;) Malá nápověda: PhotoScape.

*Rychlou chůzí nejdál dojdeš

8. února 2011 v 15:35 | *Ona
Je to cokoli jen ne chibi. Proto patřičná omluva za chybné pojmenování...:D

K nadpisu... ehm, to mně napadlo v metru. Šla jsem rychle abych stihla autobus, vybavilo se mi to přísloví (S poctivostí nejdál dojdeš, mimochodem) a vzniklo tohle.
Daly jsme se s kamarádkou na jednu takovou dosti šílenou věc. Začaly jsme točit filmy... spíše videa, na mobil. První tři videa byly s kamarádkou, jak málem vypustila duši na nejmenovaných atrakcích pro děti. Potom jsem ale plynule přešla k animaci. (Ehm!) Tedy, rozumějte, natočím kousek (třeba jednu sekundu) nějaký ubohý objekt (Třeba hračku nebo petšopáka. No a ubohý je protože ho točím) Následně video pozastavím, potom objekt posunu nebo mu udělám detail na obličej. (Detail na obličej když mluví, posunu ho když se hýbe) v podstatě jsme několikrát použily složitější pohyby jako například sebrání (něčeho), zakopnutí, zkusily jsme i nasimulovat rvačku... a potom jsme se jen koukaly a smály se...
Ovšem nejlepší bylo přesto video, kde se náš nejmenovaný spolužák pokoušel vylovit peníze za automatem. Našel v přepočtu patnáct korun, které si pak hrdě uschoval do peněženky. To není důlěžité... jen taková hláška: "Vy mně točíte" "Nee!" No jo. Chudák nejmenovaný spolužák.
Rozhodla jsem se znovu si půjčit Nemetonburk jedničku. Tedy, oproti trojce je to nic moc, ale jelikož trojka je nejlepší knížka na světě... tak je jednička hodně dobrá. Ovšem patnáctietí hrdinové jsou prostě lepší! A navíc si myslím, že se v jedničce ani nedostanou za zlatou bránu. (Nikdo neví o čem mluvím)
Jen mi dovolte citovat jeden vtipný moment. Vžijte se do situace... Tom a Anka luští kód k trezoru. "No, ode mě toho moc nečekej," řekla Áňa, "já jsem blbá na kvadrát." "To je dobrý nápad," ukázal na ni ukazováčkem. "Zkusím to na kvadrát, teda na druhou." A začal počítat.
Nikomu to nepřijde vtipné, ale já se tomu dokážu smát bůhví jak dlouho. 
No. Tradičně k obrázku? Je to mírně pozměněný "autoportrét" z DA.
Co se mi líbí (A ostatním?): Póza, tričko. A mě osobně se líbí i anatomie (celkem) a vlasy (taky celkem). Co se mi naopak nelíbí? Špičaté koleno, kalhoty, aktovka a brýle. (Ani na druhý pokus se moc nevyvedly.) Ale co. Mhmm. Dál už asi nic. 
ona

*Meow!

10. ledna 2011 v 15:31 | *Ona
:meowlaplz: :3

Vzít všechno z dnešního dne a smrsknout to do jednoho článku?
Jo. Pokusím se.
Na začátku jedná menší... ehm. Já a Pet a vlastně i Pimkie12 jsme založily nové náboženství... :la: je bůh. Ehm, pokud neznáte emontikony na DA, asi nechápete vůbec nic. Ale neřešte. :la: je bůh!
Psali jsme písemky z češtiny. Nebyly těžké... a tak jsem si chvíli. mezitím co ostatní dopisovali, kreslila. Nejdřív jsem začala autoportrétem. Já poslední dobou kreslím jenom lidi...(ale nebojte, máte tu kočku, a brzy tu budou i melounky, pokud jste zvědaví, koukněte se SEM.) dělala jsem menší statistiku. Všichni v podstatě říkali něco ve smyslu: "Dobrý, ale že si to ty bych nepoznal/a" upřímně, ani já ne. Ale já jsem to věděla. Che. Možná to někdy nascenuju. Pak jsem se vrhla na studii rukou. Palec nahoru, peace, i něco ehm... co sem nebudu psát. Ještě jsem podrobně rozkreslila celou svojí propisku. Myslím, že se mi povedla. Škoda, že ji zatím nikdo kromě Silvry nemůže vidět...
A ještě několik hlášek. Nebo spíše scének. Já mám na komické situace docela štěstí. 
Adam a Dan a Saša (rekce na moji chudinku ruku): Cha Chá!
Já: Jen trapně imitujete Nelsona.
Oni: Jdou pryč, pořád se smějí, a tahají za sebou gumový míček na provázku. V tu proti nim vyběhne čísi pes.
Já: Cha- chá!
Oni: Zběsilý útěk, Adam se krčí na zemi.
My s kámoškou: Totální záchvat smíchu. Kdybych nevěřila v :la: řekla bych, že je "pánbůh" potrestal. A ještě něco. Jely jsme s kamarádkou tramvají, a zastavila se na hercovce, museli jsme (i s jejími otravnými sourozenci)  vystoupit. Její sestra si pořád stěžovala, a nedejbože když jsem chtěla jít po eskalátorech pěšky....:la:
Ta roztomilá kočička je AT se SkyeFreyou. Dávala jsem si záležet jen na stínování... né. Snažila jsem se. Fakt. Líbí se mi stínování. Trávy, a možná i kočky. Myslíte, že jsem téma "něco roztomilého" dobře vystihla?
Ale dost. V nejlepším se má končit. Na víc za hodinu musím být na dramaťáku.
*Ona

*Prvního První

1. ledna 2011 v 17:11 | *Ona
Můj první článek v roce 2011. Je to zvláštní. Ještě včera bylo v kalendáři o jednu jedničku méně.
Jak probíhal Silvestr u nás? Jeli jsme s tátou k jeho známým co mají dvě dcery. (Jedna z nich je úchylná na dr.House, takže jsme si na něj pořád hrály...) hrály jsme všechno možné.
Stolní fotbal nohama, na výše zmíněného dr.House, s "petšopákama", na počítačového milionáře (to se hraje na počítači). "Přes co skákal pes ve známé písničce?" a hlavně ACTIVITY 2.
Dost šílené. Nejhorší bylo, když jsem si vylosovala, že mám kreslit střízlíka. To by určitě nikdo nepoznal. U activity je vždycky spoustu zábavy, hlavně tedy u pantomimy. Málem se u toho rozbila lampa.
Silvestr taky bývá spojen s přežíráním kolosálních rozměrů. Co jsem měla? Chipsy, medvídky, jednohubky, pohár, další várku chipsů... ráno jsem neměla chuť vůbec na nic.
Taky jsme pozorovali ohňostroje. A lidi jak hází prskavky. Jednou prskavka spadla k někomu na balkón a my se museli smát...
Další hezký zvyk je pouštění svíček v lavoru s vodou. Zapálili jsme svíčku i za dr.House!
Moje svíčka nejdřív byla stranou, potom se rozhořela, odlepila se od břehu, a přidala se k ostatním. Zanedlouho dohořela jako všechny ostatní. Bylo to deprimující, ale stejně je to pěkný zvyk.
Nový rok taky bývá spojen s předsevzetím. Možná bych se měla připravit na písemky. Jo, to bych asi měla. Ale jinak mě opravdu žádné předsevzetí nenapadá. Nepiji ani nekouřím...
Snad jen, možná bych, jak už jsem psala, mohla psát články častěji a hlavně LÉPE. Viz. Tenhle článek... (jako odstrašující případ)
Taky jsem zauvažovala o nové povídce. První kapitola už je hotová. Chystám se ji sem někdy přidat...
Taky chystám dárek pro návštěvníky tohoto blogu... je toho opravdu hodně, co chci stihnout.
A to už je pozítří škola...
A v neposlední řadě, abych nevypadala sobečtěji než jsem, bych vám všem návštěvníkům tohoto blogu chtěla popřát... Šťastný nový rok 2011!
A na závěr novoroční básnička... je dost divná, za to se omlouvám. Vůbec nesedí počtem slabik, a obsahově taky nic moc.

Nulu škrtám v kalendáři,
místo ni přijde jednička,
i když je nebe temné jako v kalamáři,
ať září na něm hvězdička.

Ať všechna skrytá přání,
v okamžiku splní se,
musíš si oči přikrýt dlaní,
A zašeptat "staniž se!"

Nulu škrtám v kalendáři,
místo ni přijde jednička,
ať tvůj úsměv zdálky září,
zčervenají ti líčka.

Jinými slovy, ještě jednou šťastný nový rok plný úspěchů, radosti, a ať se všechna předsevzetí splní...

*Ona

*Broken

25. prosince 2010 v 18:09 | *Ona
thanks

Stalo se to v úterý poslední hodinu. Měli jsme zrovna tělocvik a byli jsme bruslit. Nejdříve bylo všechno v pořádku, povídala jsem si s kamarádkami, závodily jsme…najednou jsem začala padat, rychle si pod sebe dala ruku- a křuplo mi v ní. Kamarádka která s podobným úrazem má zkušenosti mi doporučila, ať držím ruku kolmo. Nejdříve to bylo (celkem) v pořádku, ale potom se ruka rozbolela víc a já zavolala mámě. A jely jsme na Bulovku.
Na Bulovce nám řekli, že jde o tzv. "zlomeninu vrbového proutku" je to naštípnutá kost v oblasti zápěstí. Bohužel je to pravačka. Psát celkem můžu, ale s kreslením je to horší. A mám sádru na pět týdnů. Ach jo.
K vánocům- ve třídě byla skvělá oslava. Spoustu spolužáků si přineslo cukroví (a chipsy…).
Taky jsme se koukali na film. "Vánoční koleda" od Charlese Dickense. Na animovaný film to mělo poměrně hororovou atmosféru. Ale bylo to super.
Vánoce doma- Sešli jsme se celá rodina ( Z matčiny strany) měla jsem tam své tři sestřenice, prarodiče, tety, strýčky…ke Štědrovečerní večeři si místo kapra dám radši pangase. Se sádrou by se mi asi taky špatně preparovaly kosti. Večeře tedy byla skvělá. Škoda, že Vánoce nejsou častěji. Co jsem dostala? Nový mobil (dotekový, samsung la fleur…) spoustu knížek oblečení a předplatné. Až na tu zlomenou ruku to byly skvělé Vánoce.
A ještě něco. Dárek k Vánocům na který by se nemělo zapomenout. Děkuji moc…
Prémiové členství na DA! Konečně jsem *Lynxlynxanda! Chtěla jsem ji nakreslit obrázek. A tady je. Není to nic moc, ale doufám, že se bude líbit.
*Ona
 
 

Reklama